Metro v Praze tvoří základ sítě pražské městské hromadné dopravy, jde o tzv. těžké metro sovětského typu. Jedná se o jedinou síť podzemní dráhy v Česku a zároveň jedinou dráhu, jež podle českého zákona o dráhách spadá mezi speciální dráhy, které jsou podkategorií železniční dráhy. Provozovatelem dráhy i drážní dopravy na ní je Dopravní podnik hl. m. Prahy. První úsek pražského metra byl otevřen 9. května 1974 (úsek Florenc - Kačerov trasy C).
Základní stavební principy a rozložení
Metro má v současné době tři tratě, na kterých jsou v provozu tři linky značené písmeny a barvami: A (zelená), B (žlutá) a C (červená). Linka D, která má mít modrou barvu, se začala stavět v roce 2022. Dohromady měří jeho síť 65,4 km. Soupravy metra zastavují celkem v 61 stanicích, z nichž tři stanice jsou přestupní (Muzeum, Můstek a Florenc). Tratě jsou na čtyřech místech vedeny pod řekou Vltavou.
Pražské metro je tzv. těžké metro sovětského typu, budované se snahou o dosažení co nejvyšší přepravní kapacity. Většina úseků podzemní dráhy je vedena pod povrchem, pouze některé úseky na okraji sítě jsou povrchové či nadzemní. Pod centrem města jsou jednosměrné tunely podzemní dráhy většinou ražené a stanice trojlodní, založené hluboko pod zemí (cca 30-40 m), tzv. pražského typu. S povrchem je spojují šikmo vyražené eskalátorové tunely.
Naopak v úsecích na sídlištích a na okrajích města jsou tratě metra umístěny mělčeji pod zemí a hloubené; tomu rovněž odpovídá i ráz stanic (založené ve stavební jámě, cca 5-20 m hluboko). Nová sídliště byla již stavěna s dostatečným prostorem pro případné budování staveb velkých rozměrů.
Historie a rozšiřování jednotlivých tras
Svoji úlohu sehrálo také konstruování metra jako krytu civilního obyvatelstva pro případný vojenský útok na Prahu; tunely i stanice se staly součástí tzv. Pražské metro. Doprava přepraví přes 1,6 milionů cestujících denně. Jeho radiální systém tří linek zajišťuje dopravu do hlavních sídlišť velkoměsta a historického centra. Navazuje na něj systém tramvají i autobusů.
Největší zatížení bývá v přestupních stanicích, kde lze využít spojení na povrchovou dopravu. Nejzatíženějšími stanicemi byly v roce 2009 I. P. Pavlova, Dejvická a Anděl. Nejvytíženějšími úseky jsou I. P. Pavlova - Vyšehrad, Vyšehrad - Pražského povstání a I. P. Pavlova - Muzeum, všechny na lince C.
Vytíženost se promítá i do počtu vypravených vlaků: v ranní špičce bývá vypravováno kolem 445 vozů, v sedle 254 a o víkendech 165.
Podmínky a styl výstavby jednotlivých linek
Linka A vede z Motola do Hostivaře, je označena zelenou barvou. Výstavba prvního úseku byla zahájena v roce 1973, otevřen byl 12. srpna 1978. Výstavba II.A byla zahájena v roce 1976 a otevřena 19. prosince 1980. Délka úseků a jejich jednotlivé stanice se neustále rozšiřovaly, včetně propojení do dalších částí města a postupné modernizace vozového parku.
Linka B vede zhruba ve směru jihozápad-severovýchod, je označována žlutou barvou. První úsek I.B byl otevřen 2. listopadu 1985. Úsek III.B s délkou 4,9 km byl otevřen 26. října 1988. Další fáze rozšíření následovaly v letech 1990 a 1994, včetně otevření V.B a úseku Nové Butovice - Zličín. V roce 1998 pak byl otevřen úsek z Českomoravské na Černý Most.
Linka C vede zhruba ve směru sever-jihovýchod, je označována červenou barvou. Nejstarší úsek I.C byl otevřen 9. května 1974. Následovalo rozšíření II.C (1980), III.C (1984) a další souvislá rozšíření až po současnost, včetně propojení na Holešovice a Ládví.
Mapa rozměrů a propojení ukazuje, že na trase A i C jsou tunely pod Vltavou a že některé úseky vedou nad zemí. Dlouhé tunely a hloubka stanic jsou charakteristické pro „pražský styl“ metra.
Zajímavosti a architektura stanic
Původní architektura stanic byla navržena tak, aby splňovala dva hlavní cíle: dopravní efektivitu a estetiku veřejného prostoru. V centru města jsou vestibuly integrovány do historických budov, zatímco na okrajích se objevují samostatné výstupy. Nástupiště bývají ostrovní, výjimečně boční, a některé stanice mají unikátní uspořádání, jako Rajská zahrada.
Obklady stěn a interiéry stanic se vyvíjely; některé stanice nesou ornamenty či symboliku spojenou s místem. Například Hradčanská nese zlatou barvu symbolizující Pražský hrad, Malostranská zelenou a Muzeum hnědou připomínající městské opevnění. Na Muzeu je vložen i historický prvek - skutečný mostek z původního opevnění Starého Města.
Nejzásadnější milníky a současný stav
Pražské metro se rozšířilo postupně od roku 1966; slavnostní otevření prvního úseku metra C proběhlo 9. května 1974. Další otevřená zastavení a rozšíření následovala v letech 1978-1998, včetně prodloužení linek A a B a postupného doplňování stanic.
V současnosti má Praha tři linky A, B a C s celkovou délkou 65,4 km a 61 stanicemi. V plánu je i trasa D, která má vést z Náměstí Míru do Písnice; zahájení provozu se očekává v roce 2029. Mimo to existuje veřejná debata o další modernizaci stanic a infrastruktury, která by zahrnovala rekonstrukce a zkapacitnění.
Co Nám Skrývá Tajemná Historie Pražského Metra?
Nejvýznamnější statistiky a zajímavosti
- Nejvytíženější stanicí je I. P. Pavlova na trase C s denní návštěvností kolem 118 000 cestujících.
- Dejvická na konci linek A je rovněž významným přestupním bodem pro cestující z pražského letiště.
- Nejdelší jízdní segment tunelu mezi stanicemi Nádraží Holešovice a Kobylisy přes Vltavu má délku více než 2 700 metrů.
- Nejhlubší stanice je Náměstí Míru - 53 m pod povrchem, s jedním z nejdelších eskalátorů v pražském metru (87 m).
- Největší hloubky tunelů a jejich délky se liší mezi trasami A, B a C, což odráží různá terénní a urbanistické podmínky města.