Hustá mlha se směsicí dýmu a škodlivých plynů zahalila jedno prosincové ráno celý Londýn. Zdánlivě neškodná mlha se nezvedala a později se ukázala jako smrtící. Co způsobilo Velký londýnský smog v 50. letech?
Co se tehdy stalo a proč byla mlha smrtící
Když se Londýňané 5. prosince 1952 probudili do šedožluté mlhy, nikdo nevěděl, co všechno způsobí. Na výkyvy počasí a mlhu jsou zde zvyklí. Jenže tenkrát to bylo mnohem víc než jen obvyklý opar. Směs kouře a mlhy se stala symbolem nejhoršího chemického znečištění, jaké město zažilo. Způsobila ji silná anticyklóna ještě den předtím. Přivedla do města mrazivé teploty a zcela zastavila pohyb vzduchu nad městem.
Dusivých pět dní trvala mlha, která se prorážela skrze domovní štěrbiny a pronikala do bytů. Důstojně vysoké čísla se začala navršovat: nemocnice se plnily, lidé pociťovali zhoršení zdraví a hromadily se úmrtí. Řada vyšetřování a expertních posudků ukázala, že hlavní příčinou byl kouř ze spalování uhlí a kouř z továren, zejména ve východní části Londýna, spolu s dopady dopravních prostředků naftaových motorů a elektráren.
Chemické mechanismy a hlavní viník
Vědecké analýzy ukázaly, že hlavním viníkem byly sírany. Tyto sloučeniny se vážou na kapičky vody v přirozené mlze a díky chemické reakci s oxidem dusičitým zůstávají v ovzduší. Sírany pak napomáhají tvorbě dalších znečišťujících sloučenin a při vysychání mlhy se kyselina sírová koncentruje v ovzduší i na površích a v lidských plicích.
Podobné procesy později popisovali i čínští vědci při zkoumání smogu v Pekingu a Si-anu; ukazují, že oxid siřičitý a oxid dusičitý vznikají spalováním uhlí a ve výfucích automobilů. Sírany a oxidy dusíku vytvářejí toxické částice, které mají dlouhodobé zdravotní dopady.
Vnější podmínky a jejich role
Inverze, tedy poklička teplotní inverze, fungovala jako uzávěra vzduchu pod vrstvou teplejšího vzduchu. Pod ní se koncentrovala mlha se škodlivými látkami. Inverze se obvykle objevuje, ale tehdy trvala déle a vedla k extrémní husté mlze, která znemožňovala viditelnost a znesnadňovala pohyb lidí a dopravy.
Dopady na Londýn a zlom v ochraně ovzduší
Viditelnost klesla na několik metrů, doprava téměř zkolabovala a nemocnice zaznamenaly enormní nápor pacientů s dýchacími problémy. Celkové počty obětí a dlouhodobých následků se v průběhu let vyšetřovaly různě, ale dnes se odhaduje více než 12 000 úmrtí v souvislosti s Velkou mlhou a desítky tisíc zdravotních potíží.
Okamžitě po události začalo vyšetřování, které jasně popsalo hlavní příčinu: uhlí. Politici a veřejnost si uvědomili nutnost změn. Až v roce 1954 byla zavedena úplná zákaz kouření po celém Londýně, v roce 1956 pak schválen zákon o čistém ovzduší. Postupně byly omezeny emise z domácností a továren, vyřazeny uhelné elektrárny a nahrazovány modernějšími zdroji energie.
První kroky k ochraně ovzduší
Vláda a město reagovaly na katastrofu konkrétními opatřeními: zákaz kouření v městském prostředí a postupné regulace spalování uhlí; v roce 1956 přijal zákon Clean Air Act, který zásadně změnil přístup k vytápění a produkci emisí. Postupně se zaváděly refinované normy pro průmysl a dopravu a zaměřilo se na snižování znečištění.
Moderní odkaz Velké mlhy
Ještě dnes Londýn vykazuje vyšší než zákonné limity některé znečišťující látky, ale zavedl řadu opatření, která snižují rizika a zlepšují kvalitu ovzduší. Londýnská ultra nízkoemisní zóna a koncepce snížení dopravy v centru ukazují, že město má snahu o udržitelnější provoz. V roce 2003 byl zaveden London Congestion Charge a v roce 2008 Low Emission Zone, které se zaměřují na omezení vstupu nejvíce znečišťujících vozidel.
Velký smog tak nebyl jen tragédií, ale i spouštěčem moderní meteorologie a environmentální politiky. Po události Londýn poprvé začal předpovídat počasí na několik dní dopředu a získal přesnější nástroje pro řízení rizik spojených se smogem.
tags: #londyn #mlha #nebezpecne