Barokní zámek Luhačovice se nachází stranou od rušného centra lázeňského města. Původně zde stávala historická tvrz, později hraběcí zámek. Od roku 1629 do znárodnění po druhé světové válce byli majiteli zámecké budovy Serenyiové. V areálu barokní budovy vyrostl v minulosti také velký zámecký park, pivovar, bažantnice nebo zelinářská zahrada, poté fara a škola. Dnes je bývalý zámek využíván jako základní umělecká škola dále jako domov dětí a mládeže. Slouží také pro volnočasové aktivity. Rozlehlý zámecký park je dnes pěkným procházkovým a odpočinkovým místem, je zde i hřiště pro děti. Nejstarší historická zpráva o tvrzi v Luhačovicích je z roku 1412. Ta byla nejspíš zničena v době válek proti Matyáši Korvínovi.
Luhačovické panství pak koupili ve třicátých letech 17. století Serényiové a o sto let později nechali na místě bývalé tvrze vystavět dvoukřídlý jednopatrový zámek v barokním stylu, se zakrytým schodištěm a s hodinovou věží. Uvnitř vznikla dvacítka místností, které obývala tehdy vyšší baroko‑šlechta. Později přibyla k zámku kaple, která byla zasvěcena svatému Josefovi. Ta plnila funkci zdejšího farního kostela, a to od konce 18. století až do roku 1997, kdy byl postaven moderní římskokatolický kostel svaté Rodiny. V areálu barokní budovy vyrostl v minulosti také velký zámecký park, pivovar, bažantnice nebo zelinářská zahrada, poté fara a škola. Majiteli zámku, kaple i přilehlých hospodářských budov zůstali Serenyiové až do konce druhé světové války. V roce 1948 ale potkal toto luhačovické šlechtické sídlo stejný osud jako mnoho jiných soukromých majetků v tehdejším Československu. Změna nastala v roce 2017, kdy se zámek s příslušenstvím vrátil zpět do vlastnictví potomků původních majitelů, kteří se rozhodli ho postupně opravit a v budoucnu užívat. Částečně k rodinnému bydlení a z části jako místo pro nějaké kulturní aktivity.
Do centra pozornosti se zámek v poslední době dostal především kvůli sporu jeho majitelů, rodiny Thienen - potomků Seréniyů, s městem. O co jiného než o peníze. ✓ ověřeno 24. 7. Zámek není veřejnosti přístupný. Budovu zčásti obývá restituentská rodina Thienen-Adlerflychtů (potomci Serényiů) a zčásti základní umělecká škola; pravidelné prohlídky ani vstupné nejsou. Parkuje se v lázeňské části města; k zámku na Masarykově ulici i ke kolonádě je to odtud pár minut pěšky po rovině. Luhačovice znáte hlavně jako lázně - kolonáda, minerální prameny a dřevěné vily. Barokní zámek Serényiů v historickém jádru města je mezi tím trochu přehlédnutá zastávka. Rovnou ale počítejte s tím, že dovnitř se běžně nedostanete.
Zámek dnes zčásti obývá rodina Thienen-Adlerflychtů, potomci Serényiů, kterým ho v roce 2017 vrátila restituce, a zčásti v něm sídlí základní umělecká škola. Přijeďte proto kvůli celému lázeňskému městu, ne kvůli jedné budově. Zámek berte jako historické jádro, od kterého se odvíjí procházka zámeckým parkem, lázeňskou kolonádou a kolem staveb Dušana Jurkoviče. Náš verdikt: Na zámek Luhačovice se nejezdí kvůli interiéru - ten veřejnosti otevřený není. Vyplatí se ale kvůli baroknímu průčelí s hodinovou věží, kapli svatého Josefa a hlavně kvůli lázním kolem: secesní Jurkovičův dům, kolonáda a pramen Vincentka. Kdo čeká zámecké komnaty a průvodce, bude zklamaný.
Barokní průčelí a hodinová věž
Zámek nechal v letech 1730 až 1738 postavit hrabě Wolfgang Serényi na místě starší tvrze. Je to jednopatrová barokní budova se dvěma křídly, uprostřed s krytým vstupním schodištěm a hodinovou věží s cibulovou bání. Fasáda je spíš střídmá než okázalá - Serényiové stavěli sídlo k bydlení, ne na efekt. Nejhezčí pohled je z čestného dvora, kde věž s hodinami vystupuje nad obě křídla.
Kaple svatého Josefa
Ke křídlu zámku přiléhá kaple zasvěcená svatému Josefovi, kterou Serényiové přistavěli spolu se zámkem. Nebyla to jen soukromá kaple - od roku 1784 až do roku 1997 sloužila jako luhačovický farní kostel, tedy přes dvě stě let hlavní kostel města. Teprve v roce 1997 ji nahradil moderní kostel svaté Rodiny.
Zámecký park a přechod k lázním
K zámku odjakživa patřil zámecký park. Dnes tvoří předěl mezi historickým jádrem a lázeňskou částí města - pár minut chůze a ocitnete se mezi promenádami a prameny. Právě tenhle přechod je na Luhačovicích zajímavý: z barokního 18. století dojdete během chvíle do světa secese a lidové architektury z přelomu 19. a 20. Jurkovičův dům a stavby Dušana Jurkoviče.
Stavby Dušana Jurkoviče
Kousek od zámku začíná to, čím jsou Luhačovice slavné - soubor staveb architekta Dušana Jurkoviče. Jeho Jurkovičův dům z roku 1902, původně lázeňský hotel, je učebnicový příklad lidové secese: dřevo, barevné omítky a motivy z moravského a slovenského folkloru. Jurkovič tu navrhl i další objekty a dal celým lázním jejich nezaměnitelný ráz.
Vincentka a minerální prameny
Lázně Luhačovice stojí na minerálních pramenech a ten nejznámější se jmenuje Vincentka. Silně mineralizovaná, slaná voda se dodnes stáčí a prodává po celé republice - nejspíš jste ji ochutnali, aniž byste v Luhačovicích kdy byli. Na kolonádě si pramen natočíte přímo u zdroje.
Interiér zámku a muzejní nabídka
Interiér zámku není veřejnosti přístupný - Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně tu pořádá jen edukační programy pro školy. Interiér zámku je nepřístupný. Jediná cesta dovnitř jsou edukační programy pro školy, které pořádá Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Park i lázeňská část jsou volně přístupné a zadarmo.

Vlakem dojedete až do Luhačovic - město má vlastní nádraží na konci krátké odbočné trati z Újezdce u Luhačovic. Autem jedete od Zlína nebo Uherského Brodu; zámek stojí na Masarykově ulici v historickém jádru. Od nádraží i od parkovišť je to k zámku a k pramenům rovina nebo mírné stoupání, žádný výšlap - s kočárkem i staršími lidmi pohodové.
Praktické informace o návštěvě
Nejstarší zpráva o tvrzi v Luhačovicích je z roku 1412; zanikla za válek s Matyášem Korvínem. Roku 1629 koupili luhačovické panství Serényiové a v jejich rodě zůstalo až do roku 1945. Po druhé světové válce Serényiové sídlo opustili a v roce 1948 byl zámek zestátněn. V roce 2017 vrátila restituce zámek potomkům Serényiů, rodině Thienen-Adlerflychtů. Podle dohody z roku 2019 obývají restituenti polovinu zámku a v druhé zůstala základní umělecká škola. Luhačovice proslavil ani ne tak zámek jako lázně a jejich architekt Dušan Jurkovič. Jeho secesní stavby z přelomu 19. a 20. století a pramen Vincentka tvoří jádro lázeňského života.

Zámek je veřejnosti nepřístupný, a proto nejsou k dispozici tradiční prohlídky ani průvodce. Zámek je ale výchozím bodem pro procházky po zámeckém parku a kolem lázeňské kolonády, a návštěvníci tak mohou spojit poznání historie se zvláštním atmosférou lázeňského města.
Meta informace o zámku a okolí
- Parkoviště v lázeňské části města; k zámku a kolonádě pár minut pěšky.
- Vlakem: nádraží Luhačovice na konci odbočné trati z Újezdce u Luhačovic.
- Autem: od Zlína či Uherského Brodu; Masarykova ulice v historickém jádru.
- Interiér zámku nepřístupný; pravidelné veřejné prohlídky se nekonají.
tags: #zamek #luhacovice #vstupne