Že se s dětmi nedá dlouhodobě cestovat po světě? Nesmysl. Máme pro vás rozhovor s rodinou Tatranských, kteří na cestách tráví většinu roku. Se třemi dětmi. V rozhovoru jsme se dostali k jejich cestovatelským začátkům, plánování cest, financím a práci, vzdělávání dětí i jejich pohledu na cestování.
Rozhovor s rodinou Tatranských: od cestovatelských začátků po udržitelné rodinné cestování
Z Asie mává Lucka, Karel, Lilly, Alex a Maya. Dlouhodobé cestování s dětmi - mission impossible? Nebylo to průběžné? Lucka: Vždycky jsme hodně cestovali, i před dětma. Ovšem s malýma to bylo náročné, přesně jak všichni říkají. Jenže lidi sami si to dělají náročný. Už do toho jdou s tím, že to je náročné. Měli jsme to hodně podobně. Potom jsme si ale řekli, že začneme cestovat jinak - že nepůjde o klasické turistické cestování, kdy přijedete, všechno okouknete a jedete zase zpátky, ale že dáme cestu někam, kde budeme žít delší dobu na jednom místě.
K: On to byl stejně proces, protože náš první plán byl zůstat půl roku ve Španělsku. L: Jak audioknihu poslouchat?Poslouchejte pohodlně na Android a iOs zařízeních v aplikaci Audioteka. Hodnocení uživatelů zatím nehodnoceno. Přidat hodnocení mohou pouze přihlášení uživatelé. Přihlásit se. Všechna hodnocení pochází od registrovaných uživatelů, kteří zakoupili náš produkt či službu. Rodina Tatranských: „Děti by neměly být překážka, ale naopak obrovská motivace pro objevování.”
Financování a plánování: náklady, pojištění a vybavení na cestách
Chystali jste se výrazněji na cestu? K: Spíš jsme museli probrat, kolik věcí máme, protože se toho nashromáždilo hodně. Jasně, řešili jsme různé drobnosti, například doktory, ale je to v podstatě stejné, jako kdybys jel na dovolenou. L: Už jsme měli předtím děti v domácím vzdělávání, takže touhle stránkou jsme se vůbec nemuseli zabývat. Doktory jsme pořešili tak, že jsme sehnali kvalitní zdravotní pojištění, zjistili, kde jsou nejbližší nemocnice, vybavili se na cestu tak, abychom byli schopni postarat se o zdravotní stránku sami v případě, že bychom neměli dostupnou lékařskou pomoc. Potom už se všechno jen prostě dělo, nemuseli jsme dál řešit žádné překážky. Začínali jsme s Allianz z toho důvodu, že jsme u nich měli rodinného příslušníka, tedy i výhodnější ceny. Poté, co vypršela tahle nabídka, jsme dostali doporučení skrz Travel Bibli na True Traveller, využili jsme jejich služeb a fungují skvěle. Vybíráte pojištění na dlouhé cesty? V čem je pro vás Asie jiná? Přeci jen - když sem přiletíš s dětma, je to něco jiného, než když cestuješ sám. I proto, že se zde k dětem chovají jinak…
L: Pro nás to bylo hodně příjemný. Asi jsme měli kliku na místo. Začínali jsme v Chiang Mai s pěkným bydlením, blízko byl skvělý street food, který jedly i naše děti… Dospělý člověk ví, že se nesmí pít. Dětem jsme to sice vysvětlili, ale měli jsme obavy, aby náhodou nezapomněly a nenapily se. Věřím ale, že když je člověk nastavený pozitivně a má víru, že se takové věci nestanou, tak se opravdu nestanou. Děti jsme na zdejší situaci s vodou připravovali už předem. Nemyslím, že by teď šly do kuchyně a pily vodu z kohoutku. Podle mne je dobré - když někdo vyrazí s dětmi na cestu - budovat imunitu od začátku.
Vzdělávání a rodinné zázemí na cestách
L: Ono hlavně - co je zázemí? Co potřebuješ? Ať jsi jeden, nebo je vás pět i s malými dětmi, zázemí si vytváří sami lidé. Je to hodně o komunikaci. Můžeme mít nějakou představu o bydlení, ale ostatní ji s námi nemusí sdílet. Nejtěžší je pak vyhovět všem v rodině, aby se každý cítil dobře. To je hodně náročný úkol. Bez toho to nefunguje - jakmile někdo z nás začne cítit, že to skřípe, musíme s tím něco udělat. A všechno musíš řešit bez sociální sítě, kterou máš doma k dispozici.
L: My jsme měli v podstatě kliku na to, že reakce jsou v našem okolí pozitivní. Nebo se nám to lidé bojí říct osobně. Lidi nám fandí, líbí se jim to, máme pozitivní ohlasy. Vzdělávání dětí může být dalším argumentem, proč se nevydat na cestu. U vás to ale funguje bez problému. L: Jako občané ČR máme záchranu v zákoně, který umožňuje vzdělávat děti individuálně. Funguje to tak, že se dítě přihlásí do školy, které se říká kmenová, domluví se s třídním učitelem, co je potřeba, aby dítě zvládalo na konci školního roku, a z toho se pak přezkouší. My jsme tohle vlastně vůbec neřešili, protože jsme totéž měli v plánu, i kdybychom necestovali. Je skvělé, že tyhle možnosti jsou, a jestliže se pro takovou cestu někdo rozhodne, nemusí mu to být vůbec žádnou překážkou. Jediná podmínka je, aby rodiče měli dosažené středoškolské vzdělání pro výuku dětí na prvním stupni a vysokoškolské pro děti na stupni druhém.
Osobní zkušenosti a myšlenky na budoucnost
K: Tady je levné jídlo, na ulici se najíš za dvacku, v Česku zase nepotřebuješ kupovat letenky. Asie je sice levná, ale v našem případě se přidávají různé náklady, které to doženou na českou úroveň. Co tedy děláte? Překládáme. Já z němčiny a angličtiny, Lucka z angličtiny do češtiny. Většinu překladatelské práce obstarám já, Lucka zase zastane většinu rodičovské péče. Když není práce moc, anebo když je jí akorát, vždycky se snažíme pracovat dopoledne. Tak už to máme nastavené. A když je práce víc, Kája ráno přivstane, zatímco já udělám práci kolem snídaně, protože toho mám mnohem méně než on. Když později Karel pracuje, já se věnuju dětem. Odpoledne se snažíme trávit všichni spolu. Pokud někam vyrazíme třeba na celodenní výlet, tak zas počítáme s tím, že některé dny zůstaneme doma a dlouho pracujeme. Práce je pro nás samozřejmě důležitá, takže jí hodně uzpůsobujeme náš denní rytmus. L: V Čechách už to člověk zná, nemá takové nutkání vyrážet ven. Není ti tolik líto, že jsi doma a strávíš den běžným způsobem. K: A ještě tím, že se neustále přesouváme na nová místa - vždycky narazíš na něco nového, co tě láká. L: Budeme chvíli v Praze - na naše poměry celkem dlouho, asi 7 týdnů, protože proběhnou nějaké svatby, na kterých chceme být, a pak se přemístíme do Chorvatska. Potom možná někam na Balkán, nevíme. Máme představu, že bychom mohli strávit zimu v Maroku. L: Pro mě to rozhodně byl výlet podél ostrova Bali, na kterém jsme strávili tři týdny. Nedovedu z toho vybrat jedno místo, byl to ucelený zážitek a myslím, že si to moc užily i děti. L: Určitě: nebojte se toho! Děti vám otevřou dveře do světa, který by se vám neukázal, kdybyste cestovali bez nich. L: Hlavně jsou děti naprosto bezprostřední, nemají bloky, které máme my v komunikaci. Poprvé jsem si to uvědomila v Malajsii, když Alex přišel za nějakým Indem, který dělal rotti, že by to taky chtěl zkusit. A během chvilky už se učil. Já si říkala, jakou má kliku, protože mě to taky zajímalo a chtěla bych se to taky naučit.
Praktické tipy a nástroje pro cestování s dětmi a digitální nomádství
Připraveni vyrazit? Bez cestovního pojištění na cesty nevyrážíme. A za těch pár let cestování jsme měli dost možností prozkoumat to, co trh nabízí. Dnes používáme skvělé True Traveller nebo SafetyWing. V Evropě si pravděpodobně vystačíte se svou běžnou kartou. Mimo Evropu se ale vždy vybavte vhodnou kartou, ušetří vám tisíce. Přečtěte si náš test platebních karet na cesty. Pro výběry hotovosti a vůbec celkovou správu financí na cestách používáme Revolut. To nejdůležitější se dočtete v Travel Bibli. Ve zkratce: nejčastěji hledáme na Skyscanner, Kayak a Google Flights.
tags: #travel #bible #rodina #tatranskych