Svatý Martin – cestopis plný kontrastů Karibiku a Evropy

Počátkem roku 2020 jsme navštívili překrásný karibský ostrov Svatý Martin neboli Sint Maarten, kde si klidně ležíte na rozpálené pláži Maho a letadla vám tam přistávají nad hlavou tak, že máte pocit, že stačí vztáhnout ruku a dotknete se jejich stříbřitých trupů. Pro letecké fanoušky je to obrovský a nepopsatelný zážitek. Pokusil jsem se i o malou reportáž. Podobný zážitek si ale můžete odvézt i z podstatně bližšího řeckého ostrova Skiathos - tam jsem se vypravil v loňském roce. Skiathos je jeden ze skupiny ostrovů nazvaných Severní Sporady. Vyznačuje se bohatým lesním porostem, dostatkem pitné vody a krásnými plážemi. Je přibližně 11 km dlouhý a 4 km široký. Není prošpikovaný antickými památkami, ale přesto nabízí mnoho pěkných míst.

📆 Neděle 7. 8. Ráno se vracíme ze svatby v malebné krajině na samém konci Čech. Doma měním společenský oblek za turističtější variantu oděvu a vyrážím. První etapa je vlaková, linkou S9 od nás ze Zahradního Města na Hlavní nádraží. Tam se pod odjezdovou tabulí trpělivě stavím do houfu čekajících. Na této stanici je totiž číslo nástupiště do posledního okamžiku pečlivě střeženým tajemstvím. Teprve deset minut před plánovaným odjezdem Railjetu Vindobona je tajemství zrušeno a dav mířící na poslední dnešní spoj do Vídně spěchá na peron. Rakouský Railjet právě přijíždí, ale současně se objevuje informace, že odjezd Vindobony se o deset minut odkládá, údajně kvůli čekání na přípojný vlak. Zkušený cestovatel ví, že je vždycky potřeba nějakou tu minutku připočítat. Vindobona - ikonický vlak, který celé mé mládí jezdíval přes Říčany, se nyní plouží přes Kolín, Kutnou Horu a Českomoravskou vysočinu. Teprve za Brnem se rychlost konečně poněkud zvyšuje. Po přejezdu rakouské hranice mě šokuje nezvyklé všudypřítomné temno. Rakušané již vzali důsledné šetření energiemi vážně a všude svítí velmi úsporně. Na vídeňský Hauptbahnhof přijíždíme po dlouhých a úmorných pěti (!) hodinách jízdy. Hlavní nádraží mají ve Vídni nové a pěkné, chybí mu však přímé spojení na letiště. Vlaky S-Bahnu a speciální rychlodráha zvaná CAT hlavní nádraží čertvíproč míjejí. Existuje však autobus, který jezdí dokonce celou noc. Najít jeho zastávku není vůbec snadné. Popovídal jsem si s pěti různými lidmi, každý mě poslal úplně jiným směrem. Když jsem konečně našel zastávku, odkud by autobus měl odjíždět, stejně žádný nejel. Zato jsem poznal kus noční Vídně. Řeknu vám, rozhodně není o co stát. Tolik protivných opilců, odpudivých feťáků a jiných podivných existencí bych ve Vídni neočekával. Nakonec se vracím do podzemní dráhy a jedu na stanici Rennweg. Ta je teda taky pěkně hnusná. Posledním vlakem linky S7 jedu na letiště.

📆 Pondělí 8. 8. V obou terminálech se povalují stovky podřimujících cestujících čekajících na ranní odlety. Obsazená je nejen každá lavička, ale i každý koutek, protože laviček je zoufale málo. Konečně! Jeden pár vstal a uvolnilo se místo k sezení, možná dokonce k pololehu. Rychle usedám a hlavu pokládám na batoh. Hned za ním vykukuje elektrická zásuvka, takže dobíjím mobil cennou energií. Ve vlaku jsem nezabral, potřeboval bych taky dobít. Teď bych snad ale ještě radši dobil toho děsně upovídaného českého strejdu, co své ženě a synkovi bez ustání hlasitě něco vypráví. Usínám asi na dvacet minut. Před pátou definitivně vstávám a jdu na bezpečnostní kontrolu. Po ní jako v mátohách bloumám odletovou halou. Skoro všechny obchody mají ještě zavřeno (skoro jako v Praze). Čekárna u odletové brány se rychle zaplňuje. Přicházejí kontroloři palubenek a s sebou vlečou obávaný stojan s koši na měření zavazadel. Můj batůžek by se jakž takž vešel do toho většího, zaplacený mám pochopitelně ten menší rozměr. Čtveřice dosud rozverných českých studentů očividně ztrácí teenagerský klid. Jejich bágly mají taky dost přes míru. Pomalu se trousí i posádka. Mnozí cestující netrpělivě pokukují tu na svá zavazadla, tu na ostentativně trčící měřič zavazadel, tu na přísně se tvářící dvoučlenný personál. Chlapec má výrazně tmavou pleť a přísně nesmlouvavý výraz, dívka nezapře asijský původ a orientální zarputilost. Začíná nástup. Mám dva trumfy. Jednak z kraťasů čnící nohu až pod koleno pečlivě ovázanou už ne právě sterilním obvazem, jehož soucit budící efekt doplňuji výrazným kulháním, jednak se řadím za mladý pár s maličkým, sotva půlročním dítkem. Matka ho nese v náručí obličejíčkem dozadu. Za zády jeho rodičů dělám veselé grimasy. Kojenec se vesele hihňá a odvádí pozornost. Procházím s výraznou úlevou. Let FR 240 je obsazený zhruba z poloviny. Snažím se podle jazyků určit provenienci cestujících. Zjednodušeně řečeno, celá ex monarchie tu má zastoupení. Mírně vede němčina následovaná češtinou a slovenštinou, maďarština, srbština, polština. Nechybí ani ruština. Startujeme s půlhodinovým zpožděním. Nad Balatonem si objednám kávu. Pro Lavazzu od Ryanairu podávanou v kelímku s filtrem už mám pomalu slabost. Přelétáme Bělehrad a Soluň a po chvilce je vlevo vidět šťavnatě zelený ostrov Skopelos. Pokračujeme ještě kus na jih, pak následuje obrat a potom takové to zvláštní chvění letadla a možná i moje. Přistáváme totiž na dost krátké dráze. Měří jen 1628 metrů a na jejích obou koncích je pouze silnice, úzká pláž a pak už moře. Obvykle mívají podobná letiště dráhy dlouhé aspoň 2 kilometry. Tahle má ještě o 200 metrů méně než pověstné letiště Chuuk v Mikronésii, a tam bylo přistání opravdovým zážitkem. Pod námi se míhá neobydlený ostrůvek Tsougkrias, vlevo už jasně vidím běloučké hlavní město Skiathu. Letadlo se mírně kymácí nad mořem, přelétáme těsně nad rozčepýřenými hlavami osmahlých čumilů, mezi něž budu za pár okamžiků patřit i já. Plot, práh dráhy, bum, motory dramaticky burácejí, přichází hodně prudké brzdění, ještě že jsem připoutaný, jinak bych se asi střemhlav ocitl v kokpitu. Je deset hodin a skiathoské letiště Alexandros Papadiamantis nás vítá teplotou kolem 25 stupňů a lehkým vánkem od moře. Na ploše žádné jiné letadlo zatím nestojí. K budově jedeme celkem zbytečně asi 100 metrů autobusem. Příletová hala má rozměry většího obýváku, takže se natotata ocitám před branami vzdušného přístavu. Rád bych viděl odlet našeho Boeingu, proto spěchám podél plotu na proslulé spotterské místo u prahu dráhy 01. Ani jsem nemusel pospíchat, odlet linky FR 241 zpět do Vídně je lehce zpožděný. Hned první záběry letadel otáčejících se na konci dráhy mi potvrzují, že se dosavadní trmácení bohatě vyplatilo. Tím se letiště vyprázdnilo a může začít vlna příletů, která na sebe nenechá dlouho čekat. První přistává A320, EC-NNY, společnosti Volotea z Bari, linka V7 1624. Ta mi profrčela přímo nad hlavou. Po ní přistává B738, G-TAWV společnosti TUI Airways, linka BY 4142 z Londýna-Gatwicku. Jen o pár minut později na dráhu dosedá Embraer E190, G-LYCR, British Airways, linka BA 2225 z Londýna-City. Chci využít příznivého světla a skutečnosti, že se dnes přistává od jihu. Asi po dvou hodinách už je i mně takové vedro, že bych místo opalovacího krému snad měl radši rovnou použít grilovací koření. Naštěstí hned přes silnici stojí Amaretto Skiathos Landings Pub, celkem jednoduchá kavárna, možná dokonce taverna, které vévodí velká obrazovka s aktuálními přílety a odlety. Totálně dehydratované spottery tam křísí bezpočtem nápojů a hromadou ledu. Podnik vede mladý, šikovný majitel, který se umí za pultem svižně otáčet. Občas mu vypomáhá paní středního věku, patrně máti. Dopolední vlna příletů a odletů je za námi, nastává čas vydat se do města a najít objednané ubytování. Na Skiathu je všude blízko, do Starého přístavu, kde se mám hlásit, to není více než 500 metrů. Mezi desítkami gastronomických podniků chvilku hledám Fresh Bar. Barmanka chvilku vzrušeně telefonuje. Bohužel kromě slova kýrios, čili pán, nerozumím ničemu, ale za chvilku se objevuje droboučký mužík, odhadem 60 let, 60 kilo. Vítá mě srdečně, jako bych byl jeho bratranec, chytá mě za rameno a strká mě z hospody ven. Z obsáhlého řeckého monologu správně vyvozuji, že mám usednout za něj na jeho prskolet a on mne i s batohem na zádech odveze do mého prázdninového příbytku. S určitými rozpaky a jistými pochybnostmi tak činím. Můj ruksak váží 11 kilo, já desetkrát více. Fichtl se neochotně rozjíždí do mírného kopce, vydávaje zoufalé zvuky. S úlevou a radostí seskakuji z málem utýraného motocyklu a pána ujišťuji, že se rád projdu. Ke dveřím jednoho z nejkrásnějších ubytování to mám ještě asi 150 metrů, ovšem stále do kopce. Apartmán Fresh Rooms se nachází vlastně přímo nad Fresh Barem, oba domy spojuje pouze přibližně sto schodů, nebo klikatá, mnohonásobně delší cesta. Skromný pokojík má maličký balkon s nádherným výhledem na přístav, ale hlavně na přistávající letadla a na ranvej. Odkládám zavazadlo a spěchám zpátky k ranveji lovit letecké snímky. I odpoledne jsou na focení dobré podmínky. Úplně se tetelím vzrušením. Zhruba 5 minut před přistáním se letadlo objevuje na Flightradaru nad ostrovem Skopelos, po chvilce už je vidět i pouhým okem. Úplně míjí Skiathos a letí dále směrem k Chalkidiki, pak na okamžik mizí z očí, když se začíná vracet ke Skiathu. To už jsou obvykle vidět světla. Závěrečné přiblížení je tak rychlé, že není úplně snadné zmačknout spoušť v ten pravý okamžik. Navíc vám někdy v poslední vteřině někdo vběhne přímo do záběru. Fotografů je zde povícero. Jednodušší je to se starty. To vám letadlo celkem zvolna přijede až na konec dráhy a tam se otočí. Lidé mávají posádkám a většina posádek mávání ochotně opětuje. Když se letadlo srovná s osou dráhy, motory se rozjedou na plný výkon a začne pořádná fujavice. Prach, písek, čepice, klobouky, brýle, odpadky, vše se ocitá ve vzduchu. Písek bolestivě seká do nezakrytých částí těla. Po další várce focení jdu konečně na oběd. Celé pobřeží od letiště až do centra města lemují pěkné restaurace. Úplně vyšťavený usedám v přívětivé typicky řecké taverně Milos. Dva litry chladné vody a pomerančového džusu ve mně mizí na ex. Teprve pak se můžu soustředit na výběr specialit. Vítězí spetzofai, což je libová klobása s lehce pikantní rajskou omáčkou a pečenými paprikami. Tady ale ani v restauraci nemáte klid. Po obědě přichází únava po probdělé noci. Na chvíli se jdu aspoň trochu prospat.

📆 Úterý 9. 8. Tak dneska si musím zase jednou přivstat. První ranním příletem je totiž linka Smartwings z Prahy, která jednou týdně létá v trojúhelníku Praha - Skiathos - Limnos - Praha. Dnes na ní letí B737-700, OK-SWT. Několikrát jsem se pokoušel u cestovních kanceláří sehnat na tenhle spoj letenku, ale nikdy se mi to nepodařilo. Hned za ní přistávají další letadla z dopolední vlny. Tentokrát sedím v baru Amaretto a piju jeden mangový džus za druhým. Prokládám je ledovou kávou. Pro nezasvěcené tento bar nabízí podivuhodnou podívanou. Lidé klidně sedí u stolků nebo na baru a sledují mobily. Najednou se všichni vymrští ze židlí, všechno nechají na místě a běží asi 30 metrů ke konci ranveje, aby zaujali co nejlepší místa na focení. Přistává Sunclass, A321 z Kodaně. Celé letiště se dá celkem pohodlně obejít, i když ne tak, jak by se mohlo zdát podle mapy. Vyrážím po západní straně, kolem terminálu a prázdninových vilek s úchvatným výhledem na letištní plochu. Ranvej se v druhé polovině oproti cestě zdvihá a její konec leží zhruba pět metrů nad silnicí. Není na ni tedy vůbec vidět. Pokud by se častěji přistávalo od severu, byla by pláž Xanemos velmi příjemným pozorovacím stanovištěm, navíc dobře dostupným, protože k ní jezdí z přístavu městský autobus. Za celou dobu pobytu ale směrem přes tuto pláž přistálo pouze jedno jediné letadlo. Jen pár kroků od pláže Xanemos se nachází velice krásná zahradní restaurace. Hodně jsem se těšil na doplnění tekutin, ale obsluha zřejmě byla příliš unavená na to, aby si mě aspoň povšimla. A už jsem zase na značkách. Později odpoledne letů ubývá, pročež vyrážím znovu do města. A protože nelze pobýt v Řecku a nedat si opravdový gyros. Ten zdejší se prodává prošpikovaný bramborovými hranolky. Nevím, je-li to místní specialita, nebo spíše potřeba ušetřit, ale gyros chutná výtečně i s touto nadbytečnou ingrediencí. Vrchol mého dnešního pouličního menu tvoří úžasná mangová zmrzlina, kterou bych v jazyce mého mládí označil jako pyramidální. Takto posilněn zvolna šplhám ke kostelu svatého Jiří, odkud se nabízí úchvatný pohled na město a jeho starý přístav. Ten je také mým dalším cílem, protože chci vypátrat lokace z kultovního filmu Mamma Mia! Před večerní procházkou usedám na balkon svého skromného hotelového pokoje, popíjím fantastický mrkvový džus a kochám se úžasným výhledem. Večer mi milý pán, jemuž jsem málem zavařil motorku, přináší potvrzení o zaplacení ubytování. Vypráví mi, že do mého příjezdu v pokoji bydleli také nějací Češi. Kyrios se se mnou na konec loučí slovy Kalo taxidi! Málem jsem mu zbrkle odpověděl, že žádné haló taxi nepotřebuji, protože na letiště doběhnu po svých, ale naštěstí mi včas došlo, že mi přeje šťastnou cestu. Efcharistó kai antio sas.

📆 Středa 10. 8. Opět je třeba si přivstat, vstávám v 7 hodin, doplňuji tekutiny mrkvovým džusem a zvolna kráčím k terminálu. Mám to zhruba stejně daleko jako doma na nádraží. Taky vám to připadá úžasné? Máme hodinu zpoždění. Odletová hala se povážlivě plní. Má rozlohu dvou školních tříd a brzy za sebou odlétají tři letadla po 180 cestujících. Blue Air do Bukurešti, Ryanair do Vídně a Condor do Düsseldorfu. O tlumočení mě zdvořile žádá pracovnice letiště vezoucí stařenku na vozíku. Se starou dámou se posléze dávám do řeči. Je jí 96 let a vrací se z návštěvy u syna, který pracuje jako geolog na Skopelu. Let FR 241 má sice zpoždění, ale zato na něm letí tři půvabné letušky, patrně opět z Malty, a nejméně stokilový stevard. To mě vysloveně nadchlo. Ryanair evidentně obézní zájemce o zaměstnání nediskriminuje. O kávě na palubě Ryanairu jsem už psal, ale ona je fakt dobrá! Ze tří čtvrtin obsazený let, dlouhý 1137 km, trvá hodinu a 44 minut. Z okna je vidět Soluň, potom až Balaton. Mám půl dne času, protože letenku do Prahy jsem si schválně koupil až na poslední večerní let. Ve Vídni mě čeká jasný úkol. Potřebuji najít dům, v němž se narodil a kde v mládí žil můj děda. Není to tak těžké. Vycházím z metra, ve kterém už se zase povinně nosí otravné respirátory, nádech, výdech, a hledanou adresu mám přímo před nosem. Jenomže dědův rodný dům je pravděpodobně dávno zbouraný a na jeho místě stojí nová, pěkná obytná budova, v jejímž přízemí se uhnízdila lukrativní prodejna řetězce Lidl. Jdu se ještě podívat do kostela, kde měl být děda i všichni jeho sourozenci pokřtěni. Milá paní na faře mě vyvádí z omylu, tenhle kostel byl postaven až pár let po dědově narození. Musím do starého, radí mi, před těmi 112 lety se všechny obřady konaly pouze tam. Ve Vídni je dnes horko a dusno k padnutí, oč lépe bylo u moře! Jedu se po letech podívat do centra, ale na dlouhé chození po památkách nemám náladu. Donedávna jsem nikdy neletěl s Austrianem, a teď najednou během deseti dnů popáté. Blahořečím si, že jsem pro návrat dal přednost pohodlí letadla. Pětihodinové trmácení ve Vindoboně och... Svatý Martin, známý jako kulinářské hlavní město Karibiku, nabízí opravdu lahodná, zábavná a jedinečná jídla. Jídlo je tu nedílnou součástí kultury. Nejběžněji používanými ingrediencemi jsou na Svatém Martinu lokální ovoce a zelenina, koření, mořské plody a maso (kuřecí, vepřové, hovězí, kachní a kozí). Tradičním pokrmem a oblíbenou pochoutkou na francouzské straně ostrova je hustá zelená polévka Callaloo Soup vyrobená ze zeleniny podobné špenátu, která se pěstuje lokálně na ostrově. Národním jídlem holandské části ostrova je Conch&Dumplings uvařené z lastury (mořského šneka) společně s knedlíky, bylinkami a kořením. Profil Svatý Martin Co vidět Aktivity Počasí Jak sem Doprava Peníze a ceny Jídlo Kultura a lidé Bezpečnost Víza Půjčení auta Ubytování Zásuvky a internet Mapa Svatý Martin v kostce Svatý Martin je ostrov ležící ve východní části Karibského moře asi 250 km východně od Portorika. Patří do severní části Závětrných ostrovů a je součástí Malých Antil. Jedná se o nejmenší trvale obydlený ostrov na světě, který je rozdělený mezi dva státy, a to Francii a Nizozemsko. Rezervuj hotel u pláže se slevou na booking.com Největšími lákadly ostrova jsou jak krásné pláže a příroda, tak především světoznámá Maho Beach, na které je možné z bezprostřední blízkosti zažít start i přistání takového letadla, jako je například dálkový Airbus A-330. Ostrov je také častou zastávkou pro výletní lodě plující po Karibiku. Celý ostrov Nizozemská část Francouzská část Populace 75 000 44 000 31 000 Rozloha 88 km2 35 km2 53 km2 Název St. Martin (EN) Sint Maarten (NL) Saint-Martin (FR) Měna nejvíce Americký dolar (USD) Americký dolar (USD) Antilský gulden (ANG) Euro (EUR) Americký dolar (USD) Jazyk nejvíce angličtina Angličtina Nizozemština (velmi málo) Francouzština Detailní průvodce Svatý Martin Naplánuj si dovolenou s naším praktickým průvodcem a nic tě nepřekvapí Jedinečné cestopisy ze Svatého Martina Opravdové zážitky z cest psané cestovateli jako jsi ty ❤️ Oblíbené Mohli by tě zajímat i tito průvodci Podívejte se i na další místa na Sint Maartenu, která stojí za to vidět a navštívit Můžete neomezeně číst iDNES.cz, Lidovky.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz. K tomu dostanete také noviny a časopisy v elektronické podobě. Zachováme vám vše tak, jak jste zvyklí a reklamu přizpůsobíme vašim zájmům. Pokud využijete místo platby udělení souhlasu s reklamou (tj. budou Vám zobrazovány v rámci našich webů iDNES.cz, Lidovky.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz2 reklamy a to cílené i necílené. aby Vám byly zobrazovány reklamy, které Vás budou zajímat. Váš souhlas s cílením reklamy můžete kdykoliv odvolat, pokud jej však odvoláte, budete vyzváni k přechodu na iDNES Premium bez reklam. Souhlas pro jiné účely, než je cílení reklam (např. Některé údaje (nikoliv však pro cílení reklamy) zpracováváme na základě tzv. oprávněného zájmu. Podrobné nastavení. pro tento účel jako celkem. jakou jsou např. tzv. komerční sdělení či selfpromo naší společnosti a jejích dceřiných společností. 2 Pro ostatní webové stránky naší společnosti si můžete zvolit nastavení zvlášť. Klikněte na ikonu AdBlock, kterou najdete obvykle v pravém horním rohu prohlížeče. Využijte služby iDNES Premium bez reklam a můžete neomezeně číst iDNES.cz, Lidovky.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz. K tomu dostanete také noviny a časopisy v elektronické podobě.

Území ostrova Svatý Martin je rozděleno na dvě části. Holandská strana je známá svým nočním životem, plážemi, šperky, likéry a kasiny. Francouzská strana pak proslula nudistickými plážemi, módou, obchody, venkovními trhy i místní kuchyní. Sv. Sv. Sv. Sv. Sv. Sv. Sv. Vedle relaxace na krásných písčitých plážích se turistům nabízí také možnost vyzkoušet si podvodní rybolov nebo potápění u nádherných korálových útesů. Milovníky přírody a turistiky potěší motýlí farma, národní park s papoušky a výstup na vrchol Concordia. Ostrov Sv. Sv. Svatý Martin má velmi příjemné klima, protože tropická vedra jsou tu mírněna celoročně vanoucími pasáty. Teploty ve středu ostrova kolísají mezi 22 a 30 °C. Srážek je celkově málo. Výjimku představují hornaté oblasti a tzv. vlhké období mezi zářím a listopadem, kdy se nebe může na chvíli zatáhnout a dají se očekávat krátké vydatné přeháňky. Ostrov Svatý MartinProč Saint Martin - Sint MaartenLetecky na Sv. Na Svatém Martinovi leží nejméně 36 pláží a není těžké najít pláž bez lidí. Ostrov se také řadí mezi gastronomicky vyhlášená místa. Navíc se tu neplatí DPH, a tak pořídíte elektroniku, šperky nebo alkohol za krásné ceny. Ostrov Svatý Martin je navzdory své malé rozloze 34 km čtverečních rozdělen mezi dva státy - Francii a Holandsko. Hlavním městem holandské části je Philipsburg. Tam také kotví většina výletních lodí včetně cruise ships. Holandská polovina ostrova se vyznačuje spousty obchodů a bujarým nočním životem. Hlavním městem francouzské části ostrova je Marigot. Francouzština se vám zde bude hodit, ale rodným jazykem místních obyvatel je i tak angličtina. Letecky na Sv. Z Evropy existují 3 spoje - francouzské Air France z Paříže, karibské Air Caraibes z Paříže (letiště Orly), holandské KLM z Amsterdamu. Další spoje zajišťují Corsairfly taktéž z pařížského letiště Orly. Turisté mají většinou pocit, že se bez pronájmu auta na Svatém Martinovi neobejdou. Není to ale pravda, protože po celém ostrově jezdí nespočet místních autobusů - dodávek. Jízdní řády tu neexistují. Z počáteční stanice se vyjede, až řidič uzná za vhodné, většinou tedy poté, co se vozidlo zaplní. Nikdy však nebudete čekat více než 10 minut. Autobusy jezdí od časného rána do cca 18 hodin. Pokud tomu tak není, bude se pravděpodobně jednat o taxi, za které zaplatíte daleko víc. Minibusy staví na znamení, a to má svá pozitiva i negativa - sice si můžete autobus zastavit kdekoliv, ale stejně tak vás může otravovat to, že si ho vaši spolucestující zastaví každých 100 metrů, přímo u baráku. Jízdné stojí 1 nebo 2 dollary, záleží, jak daleko jedete. Vždy mějte radši drobné. Platí se při výstupu z minibusu. O pláže na Svatém Martinovi není nouze, avšak pečlivě zvažte výběr. Vyplatí se zajít tam, kam se autem nedostanete. Právě na takové pláže totiž už turisté často nedojdou. Ti zůstanou na pláži u hotelu nebo do 50 metrů od auta. Zde často potkáte nudisty. Tuto pláž najdete ve francouzské části ostrova. Leží cca 10 minut pěšky od Friar’s bay. - v této zátoce leží pláže hned dvě. Ta první je ideální pro koupání a šnorchlování, ta druhá naopak pro surfing. Mezi jednu z nejznámějších pláží Svatého Martina patří Orient bay (la Baie Orientale). Najdete ji mezi Grand Case a French quarter (ve FJ to je Quartier d’Orléans). Jedná se o poměrně dlouhou pláž s plážovými bary a restauracemi. Na jejím konci najdete nudistickou zónu, kde se nesmí fotit. V zimních měsících pořádá obyvatelstvo města Grand Case pravidelný úterní karneval. Kromě toho, že všechny bary lákají potenciální zákazníky na živou hudbu, tak městčkem projde tam a zpátky průvod s mladými ženami v karnevalové výstroji a s muži hrajícími na nejrůznější nástroje. Máte-li hlad, zajděte do Cafecito restaurace (kde ovšem ochutnáte spíše evropskou kuchyni než tu místní). Na Anguillu budete potřebovat cestovní pas a východokaribské dolary (EC dollars). Na některých místech však zaplatíte i těmi americkými. Zpáteční cesta trajektem z Marigot ze Svatého Martina stojí 30 USD + 10 USD departure taxa (5 ze Sv. Spoj na Anguillu a zpátky jezdí každou hodinu. Cesta trajektem trvá kolem 20 minut a doveze vás na Blowing point, odkud se můžete vydat stopem po krásách ostrova, nebo si pronajmout auto či dokonce tour po ostrově. Za návštěvu stojí pláž nedaleko Blowing point s francouzským názvem Rendez-vous. Dostanete se na ni pěšky přes opuštěný hotelový komplex. Cestovat jsem začala po maturitě v roce 2005, studovala jsem na Novém Zélandu, žila na Maltě, Madeiře, v Bretani a v Portu. Mluvím anglicky, francouzsky, hůř portugalsky a zcela základně čínsky. Cestuji pouze s příručním zavazadlem, dříve přes Couchsurfing, dnes přes Home Exchange. Se dvěma dětmi. Profesí jsem agilní koučka. Ostrov Svatý Martin, rozdělený mezi Francii a Nizozemsko, nabízí mix karibské pohody, evropského šarmu a nekonečných pláží s tyrkysovým mořem. Čeká tě nejen slunění a koupání, ale i výborná gastronomie, duty-free nákupy a třeba i ikonické letadla přistávající těsně nad hlavou na slavné pláži Maho. Objev tropický ráj, kde každý den začíná sluncem a končí západem nad oceánem!

Ostrov omývaný azurovým mořem, posetý nádherně zelenými palmami, bílým pískem a známý po celém světě díky pláži Maho. Jen zde máte jedinečnou příležitost zažít, jak letadla přistávají jen kousek od pláže, desítky metrů nad hlavami turistů, kteří si na pláži vesele plavou. Svatý Martin ale není jen o pláži Maho. Ve francouzské části ostrova je oficiální měnou EURO, v nizozemské části ostrova je oficiální měnou DOLAR. EURO je však běžně přijímáno i v nizozemské části ostrova. Koupání na jižním konci pláže Maho je nezapomenutelným zážitkem. Nachází se tam přistávací dráha rušného mezinárodního letiště Princess Juliana International Airport (SXM). Vzhledem k tomu, že dráha je dlouhá pouhých 2180 metrů, letadla přilétají extrémně nízko. Celý ostrov dlouhý 88 kilometrů objedete zhruba za pět hodin. Rádi ho zveřejnme v sekci Cestopisy. St. Martin leží v nadmořské výšce 947 m, je rozvodím řek Lammer a Fritzbach a skládá se ze dvou částí - St. Počet obyvatel se za posledních 150 let ztrojnásobil.

Název obce vychází z patrona zdejšího kostela Sv. Martina. V posledních 900 letech se několikrát pozměnil (St. Martin im Wald, St. Martin im Vilitz, St. Martinswinkl, St. Martin bei Hüttau), než se v roce 1971 ustálil na St. Martin am Tennengebirge. Dávná historieJiž před obdobím římské nadvlády bylo území mezi Wefenem a Schwarzachem trvale osídleno prvními sedláky, kteří svá stavení budovali na slunných svazích hor. Dno údolí bylo neúrodné kvůli nedostatku slunce a vyšší polohy kvůli chladnému klimatu a kamennému podloží. Tito první osídlenci se stali obětí válečných tažení římského císaře Augusta. Celé území se stalo součástí římské provincie Norikum, jejímž správním centrem se stal Salcburk, latinsky Juvavum. Římané zřídili velkolepou silniční síť, která se táhla z přímořské Aquilei přes nepřístupný hřeben Radstadtských Taur v Obertauern přes Hüttau až do Salcburku. Z této asi 2 metry široké silnice se ve Werfenu oddělila silnice vedoucí přes Bischofshofen a St. Šíření křesťanstvíBavoři byli zčásti pohany a zčásti křesťany. Vznik župy PongauNázev zdejší župy Pongau vychází z původního názvu města Bischofshofen. Salcburská církev vysílala do těžko přístupných horských končin mladé muže rýžovat zlato a lovit zvěř. Jeden z lovců spatřil jedné noci nevídanou záři, o které informoval biskupa. Biskup (německy Bischof) na tomto místě vystavěl kostel svatého Maxmiliána, který se stal centrem župy Pongau. Župa Pongau sahá od St. Rozkvět hradůVe 12.-13. století území Pongau pokryla řada hradů (Wagrain, Goldegg, Klammstein, Plankenau) na ochranu území salcburských biskupů. Nadvláda biskupů s krátkým přerušením vládou francouzskými vojsky trvala až do vzniku Rakouska. 1. května 1816 bylo Salcbursko přičleněno k Rakousku. Roku 1848 se Salcbursko stalo samostatnou korunní zemí. Území bylo zpřístupněno v roce 1875 železnicí vedoucí přes Bischofshofen. V roce 1903 byla v St. Martinu postavena škola se dvěma třídami. Vesnice v období po první světové válce trpěla neduhy poválečné doby - nedostatkem potravin, který byl obzvlášť tíživý u nesedláků, rozmachem pašeráctví a lichvou. Vesnici sžíraly i četné požáry, jejichž obětí se mezi lety 1929-33 stalo několik stavení sedláků. Hilterovské Německo ale pro St. Martin neznamenalo jen zkázu.

Celý text nabízí poutavý pohled na kombinaci karibského rytmu a alpské historie, na ostrov Svatý Martin a na cestovatelské postřehy spojené s návštěvou Skiathosu i Vídně. Zobrazuje cestovatelskou atmosféru, detaily letištních momentů, místních hospod a zajímavostí ostrova - a současně připomíná bohatou historii a kulturu alpských regionů, které často stojí vedle sebe na jedné cestě.

noimgs

tags: #svaty #martin #cestopis