Na světě je spousta etapových enduro závodů, jedním z nich je i The NZ MTB Rally na Novém Zélandu, Tohoto šestidenního závodu se zúčastnil i Matt Fairbrother. A co víc, nejen zúčastnil, ale i vyhrál.
Poslední letošní zastávka Crankworx World Tour přinesla opravdu nezvyklou závodní podívanou! V nabitém startovní poli v Dual Slalomu to byl Tomáš Slavík, který zajel dva nejrychlejší časy dne. Ve finále pak po menší chybě přichází o zlato, ale i tak přiváží cenné body a stříbro.
Rae Morrison, jezdkyně týmu Liv Racing Collective na svých lokálních trailech v Nelsonu na Novém Zélandu ukazuje, že má svůj Liv Intrigue Advanced Pro 29 dost v ruce. Adam žije na Novém Zélandu již více jak rok a jako nadšený biker si rozhodně nemohl nechat ujít McgazzaFest 2021. Akci, která se koná na počest vizuálně nepřehlédnutého freeridera Kelly McGarryho, který tragicky odešel již před delší dobou, ale i přesto stále zůstává v srdcích svých přátel a fanoušků.
Od BMX až po sjezd, přes enduro i pumptrack a dual slalom, životopis Keegana Wrighta obsahuje kousek z téměř každé disciplíny. Ve 24 letech vypadá budoucnost Keegana jasně, soustředí se na závodění. Але vždy to tak nebylo. Dokument Rooted in New Zealand vypráví docela neuvěřitelný příběh o cestě Keegana Wrighta k životu profesionálního závodníka.
Po jarním Crankworx Rotorua 2020 byl Emil Johansson nechtěně donucen prodloužit si pobyt na Novém Zélandu. Švédská freestyle superstar neseděla v koutě a spojila síly s producentem Nickem Stevensonem a procestovali společně Jižní ostrov. Vrtulníky, bagry, výbušniny, kácení stromů, ale i přesazování mechů a kapradí. Taková byla stavba trailu Pike 29 na Nové Zélandu.
Old Ghost Road je stezka pro horská kola, která je částečně financována jako jeden z projektů systému NZCT (New Zealand Cycle Trail) v okrese Buller na Novém Zélandu. Ze všech projektů NZCT je technicky nejobtížnější a je hodnocena stupněm pokročilý (stupeň 4 z 5). Nejvyšší bod stezky je u 1280 metrů.
Sú to již téměř dva roky co náhle a nečekaně odešel velký sympaťák, věčně rozesmátý týpek s výrazným chraplákem - Kelly McGarry. Nový Zéland je místo bajkingu zaslíbené a Queenstown je Whistler jižní polokoule, to tvrdí Květák, který dlouhodobě bajkoval jak ve zmíněném Whistleru, tak třeba i v Norsku.
Sjezdařská ekipa Mick Hannah, Tracey Hannah, Alexandre Fayolle, Kenta Gallagher a freerider Sam Reynolds tvoří letošní soupisku týmu Polygon UR. Potkali je na každoročním předsezónním kempu v Queenstownu a natočili toto video.
Náš trip s názvem Bike Trip To The Hobbits Land už se pomalinku chýlí ke konci. Minulý, desátý týden jsme zamávali Queenstownu, který mi opravdu přirostl k srdci a vryl se mi pod kůži. Další plán našeho putování byl NZ Enduro na severu jižního ostrova, pořádající Svenem Martinem...
Máme tu už devátý díl Hobbit?s Fairy Tales, devátý týden se nesl v duchu ryze závodním. Zúčastnil jsem se pětidenního etapového závodu Trans NZ. U nás přichází jaro, na druhé polokouli zase podzim. Ale přicházející podzim v únoru, to je přece paráda, zvláště když jsi Středoevropan. Milan Myšík a Honza Vaner pokračují ve svém novozélandském dobrodružství. Uplynulý týden strávili v Queenstownu, kde ojeli kompletně tamní bikepark a okolí. A nechybělo ani závodění na závodě 100% Gravity Enduro.
Milan Myšík a Honza Vaner už mají za sebou na Novém Zélandu čtyři týdny a jejich pravidelný report je zde. Další týden utekl jako voda a tak tu máme třetí díl Hobbit?s Fairy Tales o něco dřív než obvykle. Další týden uplynul a Myšák s Vanikem se na Novém Zélandu zabydleli a konečně začali pořádně bajkovat, Milan si dokonce švihnul svůj první závod v rámci novozélandské národní sjezdové série a v docela nabité konkurenci si na enduru zajel 8.
Každý týden na d:key budeme sledovat dobrodružství Milana Myšíka a Honzy Vanera na Novém Zélandu, kam do tepla utekli před sněhem a zimou. Zatímco my běžní smrtelníci v zimě trpíme v plískanicích, tak profíci berou kramle a pádí na jižní polokouli. Stejně tak to udělal i fourcrossová legenda Joost Wichmann, ten vyrazil užít si druhé letošní léto na Nový Zéland a pojezdit v džungli.
40722 Benešov nad Ploučnicí O Prodejci Jsem profesionální závodník MTB Enduro. Více info - www.milanmysik.com nebo soc. Občas mi něco doma zbyde, tak to rád pošlu do světa. Vždy se nějak dohodneme. Preferuji osobní předání nebo platbu na účet. Aktivní inzeráty 6 Inzerováno 97x Zobrazení celkem 64 908 Inzeráty, které nabízí Milan Myšík Kolo jeté 1 sezónu 2025 pouze pár víkendů (2x závod Enduroserie). Najeto 1000km. Sjezdová helma, 3x použitá, nevhodná velikost. Helma bez škrábanců a bez pádu. Fox Defend 30 !!! Pozor na velikost odpovida 32-34 viz foto rozmery. To je duvod prodeje. Vhodný na trail, enduro, downhill. Má sjezdovou ochranu proti defektům. Vhodná na silničku, velikost 56-59cm. 300g, hodně odvětraná. CYKLOŠVEC s.r.o. Milan Myšík je český elitní MTB enduro závodník, který jako jediný získal národní titul ve třech různých disciplínách, kterým se během kariéry věnoval (BMX racing, Fourcross, Enduro).
Závodní kariéru odstartoval v šesti letech (rok 1999), kdy začal s bikrosem. U této disciplíny vydržel až do roku 2011. Za dvanáct let se stal Mistrem ČR, Vicemistrem Evropy, vítězem Evropského poháru a několikanásobným finalistou Mistrovství Evropy. Na Mistrovství Světa skončil na 20. V roce 2011, v období dosažení plnoletosti, přesedlal na horská kola (Fourcross 4X), v němž vybojoval juniorský titul národního šampiona a o rok později ho obhájil i v elitní kategorii. Postupně se ve 4X vyšplhal i na nejvyšší evropskou a světovou úroveň. Skončil druhý na Evropském poháru, 5. na Mistrovství Evropy a 6. na Světovém poháru v Polsku. Od doby, kdy UCI vyřadila 4X z programu Světového poháru se o tuto disciplínu přestala zajímat média i sponzoři a tento krásný sport bohužel ztrácel na popularitě. Kvůli tomu byl nucen změnit disciplínu. Definitivní přestup měl být v roce 2014, avšak díky druhé operaci ramene si musel rok počkat. V roce 2015 byl Milan konečně plnohodnotným enduristou, který hned ve své první sezóně zvítězil na závodě Rychleby Enduro Race, skončil třetí v seriálu České Enduro Série a taky 7. na Evropském poháru ve Španělsku. Psal se rok 2016, rok , ve kterém si Milana pozvali na GT TEAM CAMP do slunné Kalifornie. Na sezónu se připravoval opravdu tvrdě, mimo jiné hltal objemy na Malorce či Tenerife, kde objel celý ostrov (258km). Příprava v Kalifornii po boku hvězd jako Maes, MacDonald, Masters, Dale, byla třešničkou na dort před sezónou. Na prvním závodě EWS v Chile si však v tréninku při tlačení kola vyhodil již dříve operované rameno. Přetrhané vazy znamenaly další operaci a promarněnou sezónu. Díky MUDr. Vladislavu Hospodárovi a MUDr. Tomáši Vimmerovi, kteří mu dali rameno rychle dohromady, byl schopen se už v září začít připravovat na další sezónu. V roce 2017 skončil 3. v novém seriálu Central European Series, 41. na EWS ve Francii. V ČR bral 2. Píše se sezóna 2018, ve které Milan dosáhl na vytoužený titul mistra ČR v enduru, obhájil 3. místo v Central European Enduro sérii, skončil na 2. místě na Enduro sérii na Ještědu, bral 2. místo na Blinduru nebo 6. Sezóna 2019 Milanovi vyšla na výbornou. Rok 2020 byl ve všech směrech ovlivněn pandemií koronaviru. Ačkoliv se sezóna rozjela se zpožděním Milan skončil celkově druhý v České enduro sérii a zajel svůj nejlepší výsledek v EWS (33. místo v Itálii). Sezonu zakončil na skvělém 35. Milan Myšík si nejvíce cení všech titulů mistra ČR ve všech třech disciplínách, přičemž v enduru nejvíce. Vítězství ze závodě Marosana End Of The Season 2017 a samozřejmě druhého místa na Mistrovství Evropy v BMX. Milan je velmi významným a aktivním ambasadorem. Jeho velkou předností je psaní článků do médií (časopisy, noviny, webové stránky,…) a mediální vystupování jako takové. Dále se věnuje různým foto a video projektům, pořádání akcí a závodů ve svých volných chvílích pro partnery a bikovou komunitu. Ze závodů EWS má exkluzivní fotografie, které slouží Milanovi a jeho partnerům jako skvělá reklamní plocha.
Kam vyrazit s kolem za teplem někdy v lednu? Tahle otázka se mi honí v hlavě skoro každý rok a nabývá na intenzitě snad pokaždé okolo silvestra. Finále je dobrý, ale že by tam v lednu bylo pravidelně 15°C nebo i víc? To se s jistotou říct nedá! Zavolal jsem tedy klukům z mého nejbližšího okolí, dostal od nich zelenou, a obratem jsem také získal, od Iva z Tošovic, kontakt na „shuttle company“ přímo z Málagy. Za chvíli bylo hotovo, tedy alespoň základní plán, vize naší cesty. Skvělou zprávou je, že se do Málagy létá přímým letem z Prahy, který trvá jen kolem 3,5 hodiny. Letenky se navíc dají pořídit už kolem 2 000 Kč, při včasném plánování snad ještě levněji. Když k tomu přičtete krabici (kufr) s kolem, větší tašku atd. dostanete se na částku okolo 6 000 Kč za cestu tam i zpět. Hned po přistání jsme přitom s nadšením využili kontakt na místní týpky, kteří mají dodávku s přívěsem upraveným pro přepravu až 9 kol. Tito kluci - Richard a Luis - provozují dohromady společnost „Loose Downhill Enduro“ a nabízí služby průvodce, stejně jako možnost využití jejich shuttlu.
To bychom měli základní informace na úvod. Jako „první výstřel“ jsme vyrazili na Richardovy traily do Villanueva Del Rossaria, kde to trošku připomínalo Finale. Například i zde se nachází poměrně známá lezecká oblast. Místní traily přitom nebyly nijak výrazně prudké, celkově byly spíše lehčího charakteru. V této lokalitě se jezdí i enduro závody se slušnou pověstí, takže jsme si projeli i pár „závodních RZ“ a podívali se i na jednu novou stage. Trialové základy zde byly nemalou výhodou, jelikož šlo o hodně technickou trať, kde mají jednoznačnou výhodu mistři v odhazování zadního kola! Vytočit totiž některé vracečky s oběma koly na zemi bylo místy snad až nemožné!
Naštěstí ostatní traily měly slušné flow, takže jsem se dobře bavil i já. Další den jsme se dopoledne slušně vyřádili na „skákacích trailech“ v Alhaurínu (Google Maps) a po obědě se přesunuli na tratě do Mijas (Google Maps). Zde jsou k dispozici tři slušně rychlé traily, kterým nechybí luxusní výhledy na nedaleko ležící moře i na město dole pod kopci. Opravdu pěkný spot! Tratě v Mijasu jsou dost rychlé, najdete na nich ostré šutry, skalky, klopenky i skoky. Místo našeho ubytování, tedy Benalmádena, je další zajímavá lokalita kousek od samotné Málagy. Příjemným bonusem je skutečnost, že tady jezdí lanovka dobrých 11 měsíců v roce. Akorát zrovna v „náš termín“ nejezdila!!!
S Dominikem, Vojtou a Lukášem jsme se proto třetí den, což byl čtvrtek, nakonec rozhodli poctivě šlapat! Pěkný tréninkový den a slušný kopec. Jeli jsme ho celkem 3x a nastoupali dohromady solidních 1750 m! Všechno je tady hodně rychlý a kamenitý, každopádně místní vápenec po nočním dešti opět slušně klouzal. Na traily přímo nad Benalmádenou se bohužel nedá shuttlovat, zato lze využít už zmíněnou lanovku. Když zrovna nemá technickou odstávku, jako se to stalo nám. Nejlepší a nejdelší trail v okolí španělské Malagy se jmenuje 9-11. Je dlouhý více jak 3 km a nabídne 700 m převýšení!
V pátek se počasí poněkud zkazilo, zatáhlo se a pršelo… To ale nakonec ničemu příliš nevadilo, jelikož jsme měli v plánu tak jako tak střihnout si jeden odpočinkový den. Zamířili jsme proto do Torremolinos, kde jsou sice pěkné jump-lajny, jsou ale postavené na jílu, což spolu s deštěm není zrovna ideální kombinace. V sobotu jsme zůstali víceméně v lokalitě našeho ubytování, respektive jezdili po kopcích přímo nad Málagou. Tady se k nám připojil Matyáš Hromádka, který v Malaze tráví celou zimu a užívá si sluníčka a pěkných místních trailů. Projeli jsme společně jak pár flow trailů, tak nám ukázal i různé technické špeky a nevynechal ani hodně rychlé tratě, kde se to dalo slušně pálit!
Poslední den našeho tripu byl zde a my se rozhodli pro zatím nejvzdálenější lokaci - Ojén -, kde nás pro změnu čekaly dost zajímavé, převážně písčité traily. Tahle lokalita se zdá být vhodná i pro méně technicky zdatné ridery, jelikož zde není mnoho extra prudkých pasáží. Jinou, místními borci doporučenou lokalitou, je El Chorro (Google Maps). Za mě je tedy, s odstupem času, Málaga rozhodně super lokace! Už jen možností, kam vyrazit s kolem je v okolí víc než dost, přičemž shuttle pro skupinu jezdců není extra drahou záležitostí. V partě 4 riderů jsme platili 65€/osobu/den. O skvělé místní gastronomii snad ani nemusím mluvit, ne?
Pro bikery, kteří chtějí vyrazit v zimě někam za teplem, do míst, kde je vcelku stabilně kolem 20°C, tuto lokalitu vřele doporučuji. Super je i to, že za shuttlem prakticky nemusíte nikam jezdit - bez problémů vás vyzvedne přímo před ubytkem, nebo v jeho těsné blízkosti! A ubytování? To v zimě, mimo zdejší hlavní sezónu, stojí pár stovek na noc!
Loňská sezóna byla, pro jednoho z nejlepších českých enduro závodníků Milana Myšíka, černou můrou, když si hned na prvním závodě Světového poháru v Chile vykloubil rameno a musel po druhé na operaci bylo vše ztraceno. Nyní se připravuje pod vedením nového trenéra Lutovského, který byl reprezentačním trenérem horské cyklistiky na LOH v Pekingu na Novém Zélandu. Stejně jako Myšík se rozhodl i Honza Vaner, sedmý muž České Enduro série 2016.
„Nová sezóna je novou výzvou. Cíl je jasný, prosadit se do světové špičky v enduru. Po loňské nevydařené sezóně vstupuji do té nové zdravý, což je nejdůležitější pro mou psychiku. Z toho důvodu jsem se rozhodl trávit zimu kompletně v teple, kde je léto a ideální podmínky. Ty jsem objevil právě na Novém Zélandu," prozradil rodák z Benešova nad Ploučnicí Myšík, jehož cílem je dostat se do světového týmu.
Necelé dva týdny po přiletu se Myšík zúčastnil sjezdového závod NZ DH national series v Napieru. Závod provázely vysoké teploty, trať byla extrémně rychlá, plná dlouhých skoků a vybržděných "rolet", které byly plné prachu. Na start závodu se postavilo 115 závodníků a závodnic. Po kvalifikaci figuroval Myšík na 11. místě. Ve finále vylepšil svůj čas o čtyři sekundy čímž se posunul na osmé místo v nabité novozélandské konkurenci.
„Nový Zéland je líhní světové extratřídy moutainbikingu ve sjezdu i enduru. Jsem rád, že jsem zajel docela čistou jízdu s rezervou, jel jsem závod na rozjetí a byl to skvělý trénink. Prosadit se do desítky bych před závodem bral, takže jsem spokojený. „Krom nezbytných tréninků jsme se zúčastnili i několika závodů," pravil rodák z Benešova nad Ploučnicí Milan Myšík.
Jako první přišel na řadu Top Gun - tři závody, tři různé disciplíny, jeden vítěz. To byl ve zkratce úvodní závod českého dua. „Já jsem jel v elitní kategorii, Honza pak ve skupině Masters," podotkl Myšík. Ten nakonec vinou defektu při hlavní disciplíně jezdců enduro závod nedokončil. To Vaner si vyjel konečné páté místo.
100% Gravity Enduro Cardrona bylo druhou zastávkou Myšíka a Vanera. „Tento závod měl tři rychlostní zkoušky, přičemž závodníci každou trať jeli dvakrát a lepší čas se počítal do celkového součtu času," prozradil Myšík. Benešovský rodák pak skončil na skvělém čtvrtém místě, pouhé tři desetiny od třetího místa. Jan Vaner dojel na osmém místě, což také rozhodně nebylo zklamáním.
Endurového pětidenního etapového závodu se zúčastnil pouze mladší z českého páru. „Bohužel to začalo špatně, od druhé rychlostní zkoušky jsem měl problémy s vodítkem, v cíli dvojky sem to utáhl. Ale na trojce, která byla hodně rozbitá to uletělo úplně, potom mi spadl řetěz a chtěl sem to dojet bez něj, ale bohužel se mi společně s přehazovačkou namotal do drátů a já nemohl kolem ani otočit. Nakonec jsem musel jít skoro kilometr pešky s kolem na zádech," popisuje své trable.
Nakonec Myšík vybojoval deváté místo. „Mrzí mě ten první den, mohl jsem být v klidu na čtvrtém místě a možná dokonce bojovat o pódium. Většinu jsem jel na oči bez tréninku, byl to ale určitě dobrý trénink," dodal na závěr. Už tento víkend čeká na Myšíka s Vanerem další zajímavý test. „Pojede se v oblasti Nelsonu na jižním ostrově. Bude řádná prověrka před EWS, kam se sjede světová špička," poznamenal Myšík k akci, která se koná 10. - 12.