Nejvyšší soud k dovolání žalobce zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. 3. 2013, č. j. Vyšel ze zjištění, že žalobce se žalovanou cestovní kanceláří uzavřeli cestovní smlouvu, jejíž součástí bylo i ubytování žalobce v hotelu v Tunisku. Dne 14. 7. 2011 v průběhu zájezdu byly žalobci z hotelového pokoje odcizeny věci v hodnotě uplatněné částky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovanou, která se v rámci uzavřené cestovní smlouvy zavázala poskytnout žalobci zájezd včetně ubytování, lze považovat za ubytovatele ve smyslu § 754 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), a proto podle § 433 obč. zák. odpovídá za škodu na věcech vnesených do ubytovacích prostor (§ 758 obč. zák.). Žalovaná pak má regresní nárok vůči vlastníkovi hotelu; žalobce nárok vůči provozovateli hotelu nemá, protože s ním není v žádném závazkovém právním vztahu. Soud dovodil, že odcizené věci nemusely být uschovány v hotelovém trezoru, neboť šlo o věci, které tvoří běžnou součást prázdninového vybavení. Zabýval se rovněž výkladem § 852j odst. 2 obč. zák. 2. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 11. 2013, č. j. 21 Co 415/2013-79, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladů řízení. Podle odvolacího soudu je odpovědnost za škodu způsobenou cestovní kanceláří v zásadě dána pouze v případě zrušení zájezdu a v případě závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy. I směrnice 90/314/EHS vymezuje předmět právních vztahů jen ve vztahu k cestovním službám, tj. k souboru služeb, mezi něž patří zejména informační povinnost o podmínkách zájezdu a o uplatňování práva či o pojištění proti úpadku. Dovodil, že žalovaná není provozovatelem ubytovacího zařízení, ale jen zprostředkovatelem, nemůže tedy odpovídat podle § 433 odst. 1 obč. zák. Protože neporušila uzavřenou cestovní smlouvu, nemá ve sporu o náhradu škody podle § 852i obč. zák. pasivní legitimaci a zkoumání okolností vedoucích ke zproštění odpovědnosti podle § 852j obč. zák.
Co znamená pro klienty plnění slibu cestovní kanceláře
Podle skutkové existence v posuzované věci je důležité rozpoznat, že cestovní kancelář může být považována za ubytovatele v případě uzavřené cestovní smlouvy s ubytováním jako součástí služby a že odpovídá za škodu na vnesených věcech za splnění podmínek stanovených v občanském zákoníku. Odpovědnost za škodu na věcech vnesených do ubytovacích prostor může vzniknout objektivně, bez ohledu na zavinění, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 433 odst. 1 obč. zák. a § 758 obč. zák., a to i tehdy, když ubytování zajišťují subdodavatelé cestovní kanceláře.
Kdy a jak uplatnit nároky na náhradu škody
Rozhodující je, že porušení závazků z cestovní smlouvy vede k odpovědnosti cestovní kanceláře bez ohledu na to, zda závazky měly být splněny samotnou kanceláří nebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu. Porušení smlouvy může být doprovázeno nárokem na slevu z ceny za vzniklou vadu, a to v souladu s libovolnými denominacemi uvedenými v občanském zákoníku a dílčími ustanoveními o cestovním ruchu. Důkazní řízení a vyhodnocení rozsahu porušení je klíčové pro určení přiměřeného odškodnění.
V praxi je důležité při reklamaci postupovat co nejdříve a písemně. Cestovní kancelář má na vyřízení reklamace lhůtu 30 dní od jejího podání. Pokud reklamace nebyla úspěšná, zákazník se může obrátit na spotřebitelskou organizaci nebo využít mimosoudní řešení sporů prostřednictvím profesních asociací. V krajním případě lze podat protistraně žalobu.
Co dělat na místě dovolené a jak postupovat po návratu
Ihned po příjezdu a zjištění problému informujte delegáta cestovní kanceláře nebo přímo pracovníka hotelu o nesrovnalostech. Požadujte přestěhování do odpovídajícího pokoje nebo hotelu, který splňuje smluvené podmínky. Pořiďte fotografie a videa pokoje nebo hotelu, které ukazují rozdíly oproti objednaným podmínkám. Dalším krokem je podání reklamace přímo u cestovní kanceláře a reklamaci je třeba podat písemně, ideálně co nejdříve po zjištění problému, nejpozději však do 30 dnů po skončení zájezdu. Cestovní kancelář má na vyřízení reklamace lhůtu 30 dní od jejího podání. Pokud reklamace nebyla úspěšná, můžete se obrátit na spotřebitelskou organizaci, která vám poskytne poradenství nebo vám pomůže s dalším postupem. Mnohé cestovní kanceláře jsou členy profesních asociací, které nabízí možnost mimosoudního řešení sporů, a v případě potřeby lze využít i soudní cestu.
Proč je důležité ověřovat pojištění a oprávnění cestovních kanceláří
Každá legální cestovní kancelář musí být pojištěna proti úpadku. Ověřte pojištění u pojišťovny, u které má kancelář sjednané pojištění. Rejstřík cestovních kanceláří můžete ověřit v rejstříku Ministerstva pro místní rozvoj. Pokud cestovní kancelář zkrachuje, klienti mají nárok na vrácení peněz nebo na zajištění návratu domů prostřednictvím pojištění. V případě úplného selhání může klient řešit náhradu škody i mimosoudně.
Vysvětlení cestovního pojištění: Jednoduchý průvodce pro začátečníky
Přehled nároků a omezení odpovědnosti
Odpovědnost pořadatele zájezdu za vady a škodu vyplývá z mezinárodních smluv a komunitárního práva. Uplatněné nároky musí být vázány na skutečné porušení smluvních povinností a objeví-li se škoda, lze žádat náhradu v rámci dohodnutých podmínek. V důsledku novějších právních úprav se klade důraz na ochranu spotřebitele a na to, že zákazník má nárok na spravedlivé řešení, a to i v případech, kdy došlo k porušení ze strany cestovní kanceláře.
V případě problémů s kvalitou služeb, nejasností ve smlouvě či nekorektního jednání je vhodné využít podporu spotřebitelských organizací a alternativních mechanismů řešení sporů. Všechny kroky je dobré zaznamenat a uchovat důkazy pro případ soudního řešení.