V klipu vystupuje kromě jiných Pavel Novotný, který jako turista v bílém tílku a s ponožkami v sandálech vyrazí na túru v nejvyšším pohoří Slovenska. Doprovází ho dívka v botách na vysokých podpatcích. "Při tvorbě ódy na Tatry jsem se upnul na fenomenální stereotyp českého turisty a text jsem napsal v češtině."
Český turista v Tatrách je povedený kousek, karikatura typického českého výletníka je trefná a nehanlivá - prostě Češi mají své charakterové specifičnosti. Čeští turisté, kteří tvoří nejpočetnější zahraniční skupinu návštěvníků na Slovensku, se v minulosti dostali do pozornosti slovenských médií i veřejnosti kvůli tragickým nehodám při turistice v zemi pod Tatrami.
Univerzální lidská práva a jejich obecná podoba v hudbě
10. prosince se na celém světě od roku 1950 slaví každoročně Den lidských práv. Jsou to nejdůležitější práva každé lidské bytosti na této planetě. Někdy se nazývají práva základními. V tento den se po celém světě konají akce na jejich podporu. Co jsou základní lidská práva? Náleží každému člověku všude na světě, jsou univerzální a nedělitelná.
Přesto dochází k jejich porušování dnes a denně. Mezi porušovaná práva patří například právo na důstojné a bezpečné pracovní podmínky, právo zakládat odbory, právo dostávat odpovídající mzdu za práci, právo na sociální zabezpečení, právo na svobodnou volbu povolání a další. Článek jedna Všeobecné deklarace lidských práv říká: Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní v důstojnosti i právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
Hudba jako odraz lidských práv a politických změn
Na podporu lidských práv se konají akce připomínající, že jsou na světě země, které je nedodržují. Toto nedodržování lidských práv a svobod a naděje, že jednou bude líp, měly vždy svůj odraz i v písních. V roce 1964 vyšlo třetí album amerického písničkáře Boba Dylana. Jmenuje se podle písně The Times They Are a-Changin´, v překladu Časy se mění. Je třeba o tom, že ten, kdo je dnes utiskován, bude zítra oslavován. Tuto píseň, kterou později převzala do svého repertoáru řada světových umělců, otextoval česky Zdeněk Rytíř pro skupinu Golden Kids. A tak Marta Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář mohli v roce 1969 zpívat ...znáš podstatu lidského dění, jednou jsi ztracen, zítra patří ti svět.
Vytváření zvukových obrazů a hudebních zkušeností
Tim Brinkhurst přiletěl včera z Londýna a teď sedí na dvorku v Lubný. Z ateliéru, naší zkušebny, mu živě přehráváme písničky z dema, který budem od pondělí nahrávat v Jámoru. Večer si povídáme u ohně. Ráno snídáme palačinky. Je hodně léto. Sešli se v Jámoru. Tim, Ondřej Ježek a Dva. Všichni nesmělý. Woo. Je to den ve znamení perkusí. Léto Rumba koule, tamburíny, kastaněty, činely. Stud a obavy jsou pryč. Jsme happy hippy.
Venku slejvák, ale pořád 32stupňů plus skleník. Dneska jsou v plánu basy, saxofon a zpěvy do Woo. Můj rytmickej comingout. Mám speciální vnímání mřížek. Po obědě zazvonil do zpěvu Petr Marek. Šel kolem s rodinou, že si jen vyzvedne mikinu a už zpívá sbory. Při odchodu si prozpěvuje náš první song. Woo! Venku 33stupňů. Nad vodojemem mě vítaj smějící se tamagoči plyšáci.
Dnes pracujeme na písničce Again. Tygr na stropě (hedvábná výzdoba od Ondřejovy mamky) podporuje rituální energii. Sólo všech na jedny Crumar klávesy a spousta srandy s páskovým echem. Jámor je plnej pokladů. A došlo i na cowbell. Teplota dnes příjemná. Jen 30. Ahoj japonský plyšáci, je 10.28. Hey boys! Dnes na plánu Lococo. Samba rhytm machine. Zpěvy. Nonexist rapy. Jazyk zamotanej. Bara sings emBarassing moments. Saxofony. Boží kytary přes Ježkovo Fendera. Letní nálada pokračuje, ikdyž teplota venku klesá, ve studiu nás hřejou oldies komba a mixpult a navíc 220wattů z Prokopa Holoubka, kterej nás přišel překvapit. Studiový pozdrav: Have a nice room!
Posloucháme dnešní výsledek, máme radost, je 19:13 a tetka sova gotta go! Den pro Euphors. Zemřel Milan Kundera. Začínáme čtyřruč na bicí. Neumíme bubnovat. Děti mezi činelama. Divoký saxofony. Crumar vibrato. Fender & mastodrive. Ježek & Tim are noise addicts. Naberem zpěvy a je hotovo. Čas na pizzu a kafe na zahradě a odpoledne opouštíme Prahu.
Mezní okamžiky a vzácná studijní chemie
Ondra jel na creepko, my Jedem do Jablonce kamarádit se s Midi Lidi a Ventolin. Scházíme se v poledne. Slunce žhne, předpověď byla 35, už je ale 38 a venku pusto. Všechny mouchy se uchýlily do průjezdu, i já tam odpočívám. Další Crumar plochy, podobný jaký hrál náš Kumu ve 2letech. Tim sní o nějakým retro rytmoautomatu, Ondra sahá pod gauč a vytahuje Rhytm Ace. Smějem se, jak funguje Ondrova kouzelná truhla Jámor.
Dlouhý tóny na flétnu. Poslední píseň, co chceš nahrát před koncem světa. Melancholia. Darkdream hypnóza. Tend wi enwi mårt. Extra fragile zpěvy. Zítra zemře Jane Birkin. Po neděli off zpět ve studiu. Trochu lazy start. Nahrávání se přelomilo vejpůl a začínám cítit skoro stesk, že to brzo skončí. Nahráváme spoustu samba materiálu: perkuse, berimbau, kytary, saxofony, pokřiky. Všechno jednotlivě zní nakople, ale ne a ne to poskládat dohromady. Day off nás nějak odstřihl a trochu nám to skřípe, snad to Déns neodskáče. Mana lasi dag mana lasi ur nu déns.
Propojení života, hudby a cestování
Vzduch venku i ve studiu by se dal krájet. Dnes ve studiu zase jen ve čtyřech. Vzácná studiová chemie opět v rovnováze. Radostně se prokousáváme Li Ku Ra Nu Sun. Ranní meditace se zpěvy spacewhisper na Uher mikrofon. Další Kumu z minulosti a fake dětský sbory mým organic plugginem. Kytary opět vyzbrojený noise addictem Ondrou. Teplota snesitelná. Na poslední chvíli ještě pár fléten a wah-wah synťák. Odcházíme v podvečer a už nemáme sílu na videopozvánku na koncert Midi Lidi a Dva v Kasárnách Karlín. Prostě jen přijďte 24/8 na benefiční koncert pro Asistenci!
Devátej den, devátá píseň. Kung Fu. Nejvíc natlačeněj track. Jsem z ní od rána trochu nervózní, zpěv musí bejt superenergickej a improvizovanej. Je lehký vyslovit nechtěně sprostý nebo tupý existující slovo, takže jedu vždycky takovej slalom rychlostí F 1. Ale máme to! Jackie Chan meets Angry Birds. K obědu si zasloužíme zmrzku. Po obědu kytary, cvičení svalů s rumbakoulema, kytary na všechny způsoby, honzovy hlasy, saxofony to death a třešnička na dortu s Crumar family. Před odchodem ze studia zase kontrolní poslech a dneska velká společná radost z dnešního výsledku. Stíháme dokonce od 6 vernisáž J. Příhody (Lubná/Texas), na kterou nepřijel Brian Eno, ale Tim by se za něj mohl vydávat.
Den 1-3 a cestovatelský záběr do Ameriky
den 10 • 20.júlek 2023 • Po včerejším energickým a euforickým dni si dnes jedem línějším tempem. Revru se nám nahrává lehce, hravě, ironicky. K obědu si dneska konečně dáme svíčkovou odvedle. Timovi chutná. Prej. Odpoledne je teda ještě pomalejší. Crumar již tradičně uzavírá den. Ležíme po zemi a posloucháme dnešní práci. Öko manne jale vata vata, öko manne jale revruuuu. Dnes máme před sebou první písničku, kterou ještě nehrajeme živě, vznikla měsíc před studiem. Je to jasnej konec prázdnin.
Pouštím si jí cestou do studia, jedu na Nukovo koloběžce a rytmus sedí přesně na odrážení. Zazpíval v ní Honza U., kterej přijel s Kumíkem a měl na to přesně 30min. Bez jakýkoli přípravy dostal do ruky neexistující text a do uší písničku Unreal. V real čase se přidává se k mejm hlasům se vší autenticitou na první take. Žádnej fake. Sehranej tým ve studiu tě sleduje, jak se trefuješ co něčeho, co slyšíš poprvé. Máme z toho rodinnej duet a H. pokračuje ve svý cestě na koncert Zrní. Ahoj!
Pozvánka a veřejný odkaz
Před odchodem ze studia je velká společná radost z dnešního výsledku. Den končí a my připravujeme výjezd na další akci. Dæk 12 • 22.júlek 2023 • Poslední den, poslední song. Rine rine je ještě míň připravený než včerejší Unreal. Jsme odhodlaný jí celou vymyslet na místě jako radostnou tečku celýho skvělýho času v Jámoru. Celkem divoce do ní pokřikujem a rapujem, ale po pár hodinách nám dojde, že se nám nějak oddálila z původní atmosféry a nikdo se s ní neztotožňuje tak jednoznačně jako jsme tady zvyklý. Dáme si pauzu a nezávisle na sobě se Tim a Honza rozhodli se vrátit na úplnej začátek. Den utekl, večer zajímavá dobrodružná dotočná. Bylo to naše první studiový nahrávání a bylo to neskutečně skvělý. Je konec. Melancholie a trochu zmatení, co bude, když už se zítra nesejdem v 10 ve studiu. A pak deska s Timem letí do Londýna. Díky Time, díky Ondro, díky Prokope, díky Natálko, díky Honzo, díky Nuku a Kumu a Daisy, díky ségry s rodinama… Díky všichni, co se těšíte na desku s námi.
