Kostel sv. Štěpána a jeho spojení s pražským Novým Městem a gotickou architekturou

Původní text kombinuje historické popisy kostelů svatého Štěpána v Praze a v Londýně a zasazuje je do širokého kontextu architektury, bohaté výzdoby a historických událostí. Následující článek vychází výhradně z poskytnutých informací a je uspořádán do tematických částí s jasnými subjekty a jejich charakteristikami.

Historie a umístění kostela Sv. Štěpána v Praze

Kostel svatého Štěpána na Novém Městě pražském je římskokatolický farní kostel v ulici Štěpánská v Praze 2. Jedná se o gotický kostel ze druhé poloviny 14. století, který byl postaven v blízkosti románské rotundy sv. Štěpána. Kostel byl zasvěcen sv. Štěpánovi a rotunda byla následně přesvěcena sv. Kostel svatého Štěpána byl založen v polovině 14. století Karlem IV. současně s Novým Městem, kdy plnil funkci farního kostela pro horní část Nového Města pražského (pro dolní část Nového Města plnil tuto funkci kostel sv. Jindřicha). Kostel vznikl jako nádherná trojlodní gotická stavba. V roce 1686 k němu byla přistavěna na jižní straně Kornelská kaple. Kaple Branbergrů byla postavena na severní straně roku 1736. Roku 1866 byla přistavěna nádherná novogotická předsíň. Dominantou celé stavby je mohutná, sedmapadesát metrů vysoká věž s novogotickou helmicí na vrcholu. Součástí kostela je také zvonice. Kostel spadá pod jurisdikci římskokatolická farnost u sv. Kostel je postaven jako gotická bazilikální trojlodní stavba s polygonálně ukončeným presbytářem na východě. Ke stavbě samotné přiléhají stavby sakristie, věže v průčelí, dvě barokní kaple a novogotická předsíň. Hlavní loď spolu s kněžištěm jsou zastřešeny sedlovou střechou, ve východní části zvalbenou. Trojlodí, které je téměř čtvercového půdorysu, je navrženo jako bazilika.

Hlavní loď je rozčleněna do čtyř obdélníkových polí zaklenutých žebrovou křížovou klenbou. Profilace meziklenebních oblouků je totožná jako profilace diagonálních žeber, které jsou hruškovitého tvaru, spočívající na oblých příporách, které sahají až k zemi. Hlavní loď je vyvýšena asi o jednu třetinu výšky kostela nad lodě vedlejší. Na západě je loď opřena mocným opěrákem, který přiléhá ke stěně věže, na bocích je opřena čtyřmi odstupňovanými štíhlými opěráky, které jsou zakončeny štítky. Boční strany vedlejší lodě jsou prolomeny čtyřmi hrotitými okny s kružbami. Vedlejší lodě jsou po vzoru lodě hlavní také rozděleny do čtyř polí, tentokrát téměř čtvercového půdorysu. Pole jsou zaklenuty rovněž žebrovými křížovými klenbami. Prostor trojlodí člení tři páry masivních hranolových pilířů s hlavní nosnou funkcí kleneb. Lodě vedlejší jsou pokryty břidlicí.

Architektura a detaily interiéru kostela v Praze

K jižní vedlejší lodi v jihozápadním nároží jsou postaveny dva odstupňované opěráky. „Nyní jsou opěráky důkazem toho, že podle původních plánů byla věž kostela nejprve plánována nad nejzápadnějším polem jižní lodi. Kromě postavení dvou opěráků je toho důkazem i zesílení zdiva v okolí jihovýchodního pole. Od původního plánu výstavby věže bylo upuštěno a byla vystavena věž nynější.“

V jižní boční lodi pak najdeme ještě jeden opěrák spolu s oknem na západě a třemi hrotitými okny na straně jižní. K třetímu poli od západu je přistavěna raně barokní pravoúhlá kaple, kaple Kornelská. Severní vedlejší loď má opěráky rozestavěny stejně jako loď jižní, avšak nárožní je navržen jako šikmý. Opět zde najdeme tři hrotitá gotická okna a v třetím poli od západu je přistavěna novogotická předsíň od Josefa Mockera. Ze západu třetího pole severní vedlejší lodi je možný vstup do novogotické kamenné předsíně, kterou zvenku kryje hrotitý portál s kraby a fiálami.

Presbytář plynule navazuje šířkou i výškou na hlavní loď kostela. Je složen ze dvou obdélných polí zaklenutých křížovými žebrovými klenbami a pětibokého závěru s šestipaprsčitou klenbou. Prostory kněžiště a hlavní lodi odděluje jen prostý, mírně zalomený vítězný oblouk s téměř obdélným profilem. Výška lodi je 16 m s proporcemi prostoru 2:1. Kněžiště je opřeno do osmi opěráků stejného typu jako u lodi hlavní, avšak dvakrát odstupňovaných a mohutnějších.

V západním průčelí je na osu kostela navržena čtyřhranná mohutná věž, která je zastřešena novogotickou helmicí, vysokou stanovou střechou s nárožními věžičkami dle návrhu Josefa Mockera z roku 1875. Předchozí kryt věže z roku 1605 spadl za velké vichřice 27. října 1870. Na západní straně věže ve 2. podlaží najdeme drobný zazděný výklenek, ve 3. podlaží velké trojdělené gotické okno, opět navržené Mockerem a 5. podlaží architektonicky jednoduché dvojité gotické okno. Na samotném vrchu pod okapem střechy jsou umístěny novodobé hodiny. Zdi věže jsou omítnuty.

K věži jsou připojena dvě schodiště, z jižní strany schodiště točité s průběžnými okénky se zkoseným ostěním, ze strany severní pak schodiště renesanční pravoúhlé, které zároveň kryje západní průčelí vedlejší severní lodi. Kaple, která přiléhá k jižní vedlejší lodi a narušuje téměř pravidelné půdorysné uspořádání, byla ke kostelu přistavěna roku 1678. Interiér kaple je převážně barokní. Najdeme zde barokní mříž s kovanými kyticemi z doby kolem roku 1680, která odděluje prostor kaple od hlavního chrámového prostoru. Prostor je zaklenut kupolí na pendentivech, které usedají na úseky kladí, jež je neseno koutovými pilastry. Kapli dominuje raně barokní, dřevěný, portálový oltář Pěti ran Kristových s plastikami sv. Jana Křtitele a sv. Řehoře. Titulní obraz Mrtvý Kristus oplakávaný anděly a v nástavci Sv. Výklenková Branbergerovská kaple byla přistavěna ke kostelu roku 1736. Není přístupná z interiéru ani z exteriéru, jde o barokní niku, kryjící náhrobní památník uzavřený mříží. Architekturu lemují dva rohové pilastry s kladím a profilovanou archivoltou. Klenba je vyzdobena freskou Posledního soudu z roku 1739. Uvnitř je morový memoriál z roku 1713 ve tvaru oltáře s obeliskem mezi sochami morových patronů.

Historické osudy a významy hřbitova a památek

Okolo kostela a zvonice se již za vlády Karla IV. rozkládal hřbitov, na tu dobu velmi rozlehlý. Říkalo se mu poutnický, protože sem byli pohřbíváni poutníci, kteří zemřeli v Praze na cestě za svatými ostatky. Později byl využíván jako hřbitov morový. V roce 1502 sem bylo svezeno ze všech pražských měst přes 13 000 obětí morové nákazy. V kostele byl pohřben v roce 1738 nejvýznamnější sochař českého baroka Matyáš Bernard Braun.

V prostoru bývalého morového hřbitova a kolem kostela bylo původně rozmístěno množství epitafů a náhrobních desek, které svědčí o bohaté historické vrstvě náboženského a společenského života Nového Města. Novogotické úpravy a rozšíření provedené v 19. století patřily k zásadním změnám, které formovaly současný vzhled chrámu.

Další historická srovnání a paralely

Podobně jako gotický kostel sv. Štěpána v Praze má i vídeňský Katedrálu svatého Štěpána svou vlastní monumentální podobu a bohaté interiérové prvky. Oba kostely byly v průběhu staletí ovlivněny stavebními epochami a významnými architekty, a jejich interiéry uchovávají dědictví raně barokní i novogotické výzdoby.

kostel svaté Štěpána Praha Nové Město - vizuální přehled

Meta popis a klíčová slova

tags: #kostel #sv #stepana #ve #wallbrooku #v