Jediný Straussův valčík převyšuje, pokud jde o půvab, jemnost a skutečný hudební obsah, většinu často pracně získaných cizích řemeslných produktů, napsal Richard Wagner - notářsky i historicky významný pohled na to, jak se v 19. století měnily vztahy mezi operním i operetním světem. Wagnerův poznámka z roku 1863 odráží snahu o reformu vídeňské Dvorní opery a zároveň svědčí o významu Johanna Strausse (st.).
Vztah Wagnera a Johannova otce versus syna: co nám říká dějiny
Bratři Straussové zařadili do svého repertoáru předehru k Tannhäuserovi, meziaktní hudbu z Lohengrina, roku 1860 úryvky z Tristana, Jízdu valkýr a úryvky z Mistrů pěvců zazněly ve Vídni díky nim dokonce dva dny před světovou premiérou opery v Mnichově. Johann Strauss (syn) se ve vzpomínce z pozdějších let sám označil za „nejstaršího vídeňského wagneriána“. Wagnerův tradovaný výrok, že „Strauss je ta nejmuzikantštější hlava, jakou jsem kdy potkal“, se bohužel nedá ověřit - dokonce není jisté, zda (pokud je autentický) platil Johannu Straussovi otci, nebo synovi. Mladší Johann se setkal s Wagnerem osobně teprve roku 1875 - a Wagner údajně vídeňskému skladateli přehrál jako projev uznání jeho Císařský valčík.
Řada dalších anekdot zdůrazňuje vzájemnou úctu (a vzájemný vliv) obou skladatelů. Strauss se svou třetí manželkou Adele navštívil roku 1888 Bayreuth, kde zhlédli Parsifala; zda však valčíkový král při scéně květinových dívek své ženě skutečně pošeptal „Tohle má ode mě“, se však dodnes neví.
Počátky vídeňské operety a Cagliostro: cesta k velkému úspěchu
Není známo, jak se Johann Strauss stavěl k prvním pokusům o domácí operetu Franze Suppého a k počátkům Carla Millöckera, avšak zřejmé je, že sám dlouho divadelní ambice neměl a považoval se za čistě instrumentálního hudebníka. Přesto právě on odstartoval „zlatou éru“ vídeňské operety. Strauss později tvrdil, že ho k tomuto žánru přivedl Offenbach, otázkou zůstává, zda šlo jen o inspiraci nebo mu Offenbach něco skutečně poradil.
Jisté je, že existovala konkurence dvou divadel - Divadlo na Vídeňce a Carlovo divadlo - která domácí produkci nového žánru podporovala. Doložitelný je zájem ředitele Carlova divadla získat Johanna Strausse jako jevištního autora, tehdy však neúspěšně. Tajně přinesla některé manželovy hudební nápady Jetty, která působila jako manažerka a usilovala o nové spojení s divadlem.
První operetní kroky a Indigo: cesta k premiéře a novým horizontům
A vymyslela trik, jímž Strausse sice ne hned, ale přece jen přesvědčila. Ta noc znamenala první krok: po několika započatých a zase zavržených pokusech vznikly Die lustigen Weiber von Wien (Veselé paničky vídeňské) na libreto Josefa Brauna. Premiéra Indiga se odehrávala v atmosféře francouzské porážky u Sedanu; ctižádost autorů i publika bylo, aby „zvítězil vídeňský valčík nad francouzským kankánem“.
Co bylo podstatné pro budoucí vývoj vídeňské operety a pro Johanna Strausse samotného, byla vazba s těmi, jichž se obecně považovalo za pokračovatele. Tady nastoupil konflikt ohledně libreta a hudby, kdy kritici zpochybňovali vyvážení a styl.
Netopýr a budoucnost operety: cesta k definitivnímu úspěchu
Premiéra Netopýra se uskutečnila 5. dubna 1874; a i když se jména libretistů střídala, dílo se stalo jednou z nejúspěšnějších operet vůbec a klíčovým kamenem „zlaté“ éry vídeňské operety. Netopýr je úspěšný i proto, že na rozdíl od mnoha operet ponechává inscenátorům dostatek prostoru pro aktualizace a extempore - výhoda pro diváky, ale v jistém smyslu i prokáže i prokletí díla.
Zásadní změnou při adaptaci Meilhaca a Halévyho byla Wagnerovská impulz - Wiener Bonbons. Valčík Na krásném modrém Dunaji se stal významnou součástí, a to i v různých finančních i reprezentativních událostech. Cagliostro-Walzer, op. 370, byl zkomponován Johannem Strausse mladším v roce 1875 na základě témat ze své operety Cagliostro in Wien, premiéra 17. února 1875. Hlavní melodie vychází z duetu Könnt' ich mit Ihnen fliegen durchs Leben ze druhého dějství operety. Celý valčík má jen tři dvoudílné části a představuje nový rys ve vývoji Straussových skladeb.
Valčík začíná pochodovou melodií v C dur a poté přechází do hlavního valčíkova rytmu; druhé a třetí valčíky se liší výrazem, a třetí valčík v F dur graduje do činely a krátká coda uzavírá celek. Hlasitá uvedení a nuance melodiky ukazují na typický vývoj, kdy Strauss mladší kombinoval vídeňský valčík s pařížským flair.
Další poznámky a vnitřní detaily
Základní témata skladby zůstanou v duetu z 2. dějství operety a druhé části valčíku připomínají melodie z prvních dvou dějství. Odkazy na poznámky v souborném vydání Straussova díla u Naxosu z roku 2008 ilustrují, jak se v průběhu času vykládaly jednotlivé skóry. V kontextu Rusinových a Pařížských vlivů se objevuje spojení obou národů do jednoho díla, které ještě více zviditelňuje evropské hudební dědictví.
Netopýr zůstává jednou z nejúspěšnějších operet vůbec; jeho popularita byla posílena tím, že jí byla dopřána volnost aktualizací a improvizací na straně inscenátorů. Zmiňovaná folkloristická a kulturní rezonance v obsáhlém repertoáru Straussových děl ukazuje na široký vliv vídeňské operety a její zlatou éru.
Další oslavy a uvedení dalších děl
Kromě Netopýra byly uvedeny i další operety Johanna Strausse (Cagliostro ve Vídni, Veselá vojna, Noc v Benátkách a další) a Neptyřův příběh inspiroval i další skladatele. Netopýr se stal i významnou inspirací pro další divadelní a hudební produkce, a to díky své inovaci formy a prostoru pro divadelní kreativitu.
Valčík „Cagliostro-Walzer“ představuje unikátní syntézu témat z operety Cagliostro in Wien a zrodil se na počátku roku 1875; premiéra v Theater an der Wien a jeho melodie se vyvíjely podle koncepce druhého dějství. Základní motiv vychází z duetu „Könnt' ich mit Ihnen fliegen durchs Leben“ a skladba se skládá ze tří dvoudílných částí, což je novinka ve stylu Straussových děl.