Stojí v Křižkovského ulici vedle kostela. Přestože ho nikdy nevlastnil žádný šlechtický rod, své místo v historii si získal. Stal se centrem severních předměstí Brna a okolních obcí, byl vojenskou nemocnicí nebo sirotčincem a posledních 70 let je tu soukromá střední škola. Sylvia Laurincová miluje dějiny. Jedním z jejich nejoblíbenějších míst je kuřimský zámek. Málokdo ho zná tak důkladně jako ona. „Byl to osud. Bylo to dáno vedoucím mojí diplomové práce a začalo mě to natolik zajímat, že jsem se do toho ponořila víc, než pro diplomovou práci bylo zapotřebí. Podle ní je historie zdejšího panství na tak malé město neobyčejně bohatá. Jako badatelka se podílí se i na vydávání knižních publikací. Disponuje také řadou dobových kreseb a dokumentů. „Jsou to staré pohlednice a fotografie Kuřimi s popisem. Přímo v zámku od padesátých let působí střední škola. V přízemí v roce 2017 vznikla ve spolupráci s archeology a historiky menší expozice. Zachycuje průřez dějinami města od starší doby kamenné po 19. století. Nechybí archeologické nálezy nebo historické předměty s popiskami. „Nám koncepčně šlo opravdu o to vybudovat místo, kam mohou chodit nejenom Kuřimáci, ale i lidé z okolí, pro kousek pocitu, že někam patří, že ví, že je to jejich místo. A tato myšlenka mi přijde opravdu skvělá. Zámek získalo město Brno v roce 1547 a z původní tvrze tu o padesát let později vybudovalo jednopatrový renesanční zámek. Po drancovaní švédskou armádou v období třicetileté války ho museli místní opět dávat dohromady. V průběhu dalších let se znovu rozšířil o nové nové křídlo. „Zámek byl sídlem hejtmana, správce, který řídil celé rozsáhlé kuřimské panství a to sloužilo brněnské vrchnosti, aby sem zvalo význačné brněnské hosty, ať už to byli různí generálové, hrabata nebo třeba císařský rychtář,“ říká Sylvia Laurincová, historička města Kuřimi. V roce 1884 tu vznikl městský sirotčinec. Děti žily na zámku, ale zároveň byly pevnou součástí kuřimského společenského života. Ve dvacátých letech pak zámek sloužil jako zemský úřad pro kojící matky s dětmi. Dnes se na podlouhlém nádvoří konají kulturní a společenské akce. Využívají ho i studenti místního učiliště.
Historie zámku: od renesanční tvrze k městskému centru
Zámek vznikl na místě původní tvrze a po roce 1547 byl městem Brnem rozšířen na jednopatrový renesanční objekt. Po drancovaní švédskou armádou v období třicetileté války ho museli místní opět dávat dohromady. V průběhu dalších let se zámek rozšířil o nové křídlo, čímž získal další prostory pro správu panství a reprezentaci vůči hostům. Zámek byl sídlem hejtmana, správce, který řídil celé rozsáhlé kuřimské panství a to sloužilo brněnské vrchnosti, aby sem zvalo význačné brněnské hosty, ať už to byli různí generálové, hrabata nebo třeba císařský rychtář. Tato role podtrhuje význam zámku v regionálním kontextu.
Průběh 20. století: od hospodářského centra po školní objekt
V roce 1884 tu vznikl městský sirotčinec. Děti žily na zámku, ale zároveň byly pevnou součástí kuřimského společenského života. Ve dvacátých letech pak zámek sloužil jako zemský úřad pro kojící matky s dětmi. Tato etapa ukazuje multifunkční využití zámku, který plnil sociální a správní funkce zároveň a byl důležitým bodem pro místní komunitu. Dnes se na podlouhlém nádvoří konají kulturní a společenské akce. Využívají ho i studenti místního učiliště.
