Podle anotace knihy jsem čekala malinko něco jiného. Cestovatelské knihy mám ráda a ráda u nich plánuji své další výlety. Tady je ale většina knihy o jeskyních, což není můj šálek kávy a možná proto jsem byla zklamaná. Jedna z těch knížek, po kterých začnete shánět mapy a plánovat cestu divočinou.
Co Balkán nabízí: od představ o regionu k autentické zkušenosti
O Balkánu jsem měl vždy představu jako o nejzaostalejší části Evropy - a tohle čtení mě v tom spíš utvrdilo. Lidé tu ale díky tomu drží víc pospolu - ovšem jen v rámci národnostních mantinelů. Autor popisuje zaminovaná území, která jim mnohdy bránila v cestování, hromady zbraní naházených v závrtech a propastech, ale i lidsko-politické problémy - například nevraživost Srbů vůči Čechům, jakožto slovanským bratrům, kteří se v rámci NATO podíleli na bombardování srbských měst.
Maganik, Orjen, Popovo Polje - to jsou mezi jeskyňáři dobře známé lokality. Balkán hraje velkou roli i při vzniku české speleologie. Velké objevy tu v minulosti učinili Karel Absolon, Alois Král nebo bratři Škorpilové, kteří zároveň stáli u zrodu bulharské archeologie. Čtení je nesmírně pestré - vedle zážitků s domorodci, objevování jeskyní, slaňování propastí a sjíždění kaňonů se tu objevují dokonce i recepty na místní speciality.
Putování po regionech a výpravy mimo hlavní dění
Pro ty, kdo mají chuť tato místa navštívit, jsou u každé lokality připojeny QR kódy s odkazem na přesnou polohu. Multifunkčnost knížky podtrhuje závěrečná perlička - přes padesát stereoskopických fotografií, díky nimž si člověk může vychutnat iluzi 3D prostoru. Nedávno jsem byla na vynikající přednášce sympaťáka dobrodruha a jeskyňáře Marka Audyho, který bydlí v nedalekých Jedovnicích. Na přednášce probral a ukázal fotky z cesty celým Balkánem. Zde v knize je podrobněji popsaná cesta a objevování jeskyní Srbskem, Bulharskem, Černou Horou, Bosnou a Hercegovinou. Knihu jsem četla po vlastní cestě Balkánem, pomohla mi pochopit, že historii, politiku a takové to vnitřní napětí, které v této oblasti prostě JE, nikdy nepochopím. Přestože jeskyně nejsou mým cílem, kniha se mi moc líbila.
Jak tu už zaznělo, trochu se v knize mlží časová období. Z některého čtení vyplývá "současnost", ale pak se dočtete, že jde o rok 2014. Krásné fotky s výstižnými popisky, málo textu, vícero zemí a výletů. Mnoho výletů do balkánských zemí (či poloviny z nich - má následovat další díl), přičemž ale není jasné, kdy přesně se který výlet odehrál, před kolika lety - a zda neustálé děsivé připomínky zaminovaných kopců, luk, cest a dalších míst jsou stále stejně hrozivé i dnes, hodně dlouho po válce..., tedy jak aktuální jsou uvedené informace. Zajímavé především pro jeskyňáře (což nejsem, proto nehodnotím plným počtem). Večery se prodlužují a ochlazují, což je skvělá příležitost pár z nich strávit Zachumláni v dece u dobrého filmu.
Filmové dovětky a regionální portréty Balkánu
Připravil jsem pro vás malý tematický výběr toho nejlepšího z balkánské filmové tvorby, co jsem viděl. Všechny zde uvedené filmy se (svým způsobem) dají zařadit do žánru komedie a dost často jde o velmi černý humor říznutý dramatickou zápletkou s vážnějšími tóny. Fagarašské hory (rumunsky Munții Făgărașului) jsou nejvyšším a nejrozsáhlejším rumunským pohořím a jako takové jsou oblíbeným cílem zkušených horalů. Píšu úmyslně „zkušených“, protože přechod celého 70 kilometrů dlouhého hřebene je náročný podnik.
Chtěla bych se podělit o své aktuální poznatky, co vás nahoře čeká a na co se připravit. Ukrajina je pro nás nejbližší „exotickou“ zemí. Pokud chcete zažít dovolenou, při které prozkoumáte pár nádherných pohoří, objevíte rázovité kouzlo vesniček ztracených v prostoru i čase a kde budete zatraceně rádi, že žijete pár set kilometrů víc na západ, jste tady správně. A my pro vás máme průvodce nabitého informacemi, které se vám při cestování po Ukrajině budou určitě hodit.
Dlouhé cesty Balkánem a praktické zkušenosti cestovatelů
Dovolená v Jugoslávii, to je přece sen… Katka Schrimpelová se nám rozhodla přiblížit skrytý poklad Chorvatska - přechod pohoří Velebit. Více než sto kilometrový pás hor, táhnoucí se kolem chorvatského pobřeží kousek nad Zadarem, dává tušit, že tahle země má víc než zmrzlinu a moře.
Večery a dny na Balkáně doprovázejí nejen krásné výhledy, ale i praktické detaily. Náš výlet byl kombinací návštěvy historických měst a památek, protože já jsem obdivovatelem architektury a odpočinkových míst na koupání a zábavu pro děti. Přesuny mezi jednotlivými zastávkami byly sice poměrně krátké, ale kvůli časovému plánu velmi časté. Cestu na Balkán jsme si vybrali hned z několika důvodů. Dlouho jsme měli v hlavě, že chceme vyzkoušet delší cestu autem a vidět co nejvíce míst. Balkán byl jednou z mnoha variant a rozhodli jsme se pro něj především proto, že moje sestřenice byla na Balkáně už několikrát a přímo o něm básnila. Doposud jsme neměli zkušenost s takovou cestou a domnívali jsme se, že tento trip je vhodný i pro cestovatele začátečníky.
Do Albánie jsem vjel u města Pogradec a mířil na jih přes Korcë a Ersekë k řecké hranici. Silnice byla buď dobrá, nebo rozbitá, místy chyběl asfalt, jinde byla úplně nová vozovka. I nekvalitní úseky jsou však sjízdné i na silničních motorkách. Přišli k nám hledat nový domov, protože ten jejich jim vzala válka. Jugoslávie se na konci minulého století ocitla v troskách a nacionalističtí vůdci rozpoutali na Balkáně peklo. Chaos, strach, náboženská nesnášenlivost, mrtví a trpící lidé, statisíce utečenců, masové hroby a bezradná Evropa.
Dokument Tenkrát na Balkáně se vrací k lidem, které postihl válečný konflikt v první polovině 90. let nejvíce. Chorvaté, Srbové i Bosňáci ve filmu probouzí své vzpomínky a pro diváka bude až překvapující, jak jsou všechny viny a bolesti v lidech dosud živé. Dokonce i ti, kteří novou vlast našli u nás a do té staré se už nevrátili, otevírají svou paměť jen pomalu a tiše. Nebezpečný krajní nacionalismus v zemích bývalé Jugoslávie žije pořád.
