Boubín se tyčí do výšky 1362 m nad mořem. Je neodmyslitelným symbolem Šumavy, nejen svým tvarem a výškou, nejen tím, že je vydět z velkých vzdáleností, ale i lesy a pralesem který roste na jeho svazích. Nejstarší smrky a jedle tu dosahují pravděpodobně stáří 300 - 400 let, největší boubínský smrk, který padl 4.12.1970 měl výšku 57,2 m a jeho stáří lze odhadnout na 440 let. Stál přesně ve výšce 1000 m nad mořem.
Ochrana těchto území má historické tradice. Nejcenější část boubínských porostů o rozloze 138 ha byla prohlášena za rezervaci už v roce 1858. Po vychřici v roce 1870 však část rezervace vzala za svě a její rozloha se zmenšila na 46,7 ha. Dnes je však území rezervace opět širší, má celkovou rozlohu cca 666 ha a zahrnuje další zbytky přírodního lesa, i lesy na samotném vrcholu Boubína a Pažení.
Národní park chráněná krajiná oblast Šumava připravily turistickou naučnou stezku BOUBÍNSKÝ PRALES. 1. U jezírka jsme ve výšce 920 m nad mořem. Nádrž z roku 1836 byla postavena pro plavení dřeva do skláren v Lenoře. Jeho rozloha je 0,27 ha a největší hloubka dosahuje 4 m. U cesty leží kmen Boubínská jedle, která se vyvrátila ruku 1984. Cykloturiské mají u jezírka poslední možnost k odložení kol. Od Boubínského jezírka pokračuje naučná stezka do Boubínského pralesa, kde je možné vidět pro Boubínský prales typické CHŮDOVÉ KOŘENY a KRÁLE SMRKŮ.
Podněty k poznání: chůdové kořeny, král smrků a historie stezky
2. Chůdové kořeny jsou typickým projevem pralesních porostů. Stromy s těmito kořeny se původně uchýlily na tlejícím dřevě mrtvých stromů, či na vývratech. 3. Krále smrků asi přes bující porost nezahlédnete. Stál kdysi v protějším svahu. Místo u jeho kořenů bylo přístupné veřejnosti a vysoká návštěvnost zapříčinila poškození jeho kořenů a následný zánik. O pár set metrů dál je možné opustit naučnou stezku a vydat se směrem na vrchol Boubína. Ale my pokračujeme dál a přicházíme na další zastavení.
4. Lovecký chodník je vzpomínkou honů na vysokou zvěř v Boubínských lesích. Po těchto chodnících kdysi uzavíraly lovci zvěř do lečí. Na Boubíně se nelovila pouze vysoká zvěř, ale zejména vylášení Boubínští tetřevi, které tu dnes již jen stěží potkáte. 5. Další zastávkou je Lukenská cesta, kterou postavili uživatelé Boubínských lesů v letech 1857 až 1859 jako spojnici Zátoně a Včelné. Byla součástí podnes zachované husté sítě lesních cest. 6. Mezi dalšími stromy nacházejícími se v Boubínském pralese je JEDLE, která byla v minulém století v lese hojně zastoupena.
7. Horské podmínky vrcholových partií Boubína umožňují existenci i takových druhů zvířeny jako je REJSEK HORSKÝ, HRABOŠÍK PODZEMNÍ, KOS HORSKÝ, DATLÍK TŘÍPRSTÝ a jiných. 8. Rostlinstvo lesů je pozůstatkem tzv. květnatých a acidofilních bučin, které kdysi pokrývaly největší plochy Šumavy a to v nadmořských výškách 600 - 1000 m. V hřebenové a vrcholové části přecházejí tyto bučiny přes smíšené porosty buku, javoru, jedle a smrčiny do čistých smrčin. 9. Pro ochranu pralesa a pralesních zbytků jihovýchodního svahu Boubína bylo k Boubínskému pralesu v roce 1958 přičleněno dalších 620 ha okolních porostů. V nejcenějších částech těchto porostů je omezena těžba dřeva.
Klíčové prvky a ochrana: historie a současná pravidla
Tam kde do rezervace pronikají oslabené smrkové monokultury, je však nutno velmi opatrně zasahovat, jestliže se zde vyskytnou lesní škůdci v měřítku, které by mohlo způsobit rozsáhlé poškození lesů. Pro ŠumavaNet.CZ sepsal Martin Voděra, Kubova Huť Prales Boubín je největší nedotčenou plochou původního lesa ve střední Evropě, který se rozkládá na západním svahu hory Boubín.Kolem jádra pralesa veze okružní naučná stezka Boubínský prales. Výchozím místem je Boubínské jezírko. Stezka procházející několik pásem, která se odlišují mírou, jakou do života lesa zasahoval a zasahuje člověk, ale také vám přináší možnost být přímo v srdci třetí nejstarší přírodní rezervace v Česku - Boubínského pralesa. Vydejte se po modré turistické značce z Kubovy Hutě na Horu Boubín (1362 m), která je nejvyšším bodem mohutného horského masívu Boubínské hornatiny. Cesta je dlouhá 4,5 km. Na hoře najdete 21 m vysokou dřevěnou rozhlednu z roku 2004, na kterou vyšplháte po dřevěném schodišti se 109 schody. Cena za vstup je 50 Kč a nemusíte se omezovat pouze na hotovost. Dá se totiž platit také kartou. Rozhledna Boubín je od 5. Vydáte-li se po červené turistické značce z Kubovky ke Světlé hoře, narazíte na Markétinu studánku plnou nezaměnitelné šumavské vody. Vybudoval ji hajný Petr J. Stezka je zaměřena na seznámení se s historickou trasou vimperské větve obchodní Zlaté stezky, po které byla do Čech dopravována z Německa sůl a další zboží. Zajímavosti o stezce nabízí 12 informačních panelů na zhruba 30 km dlouhém úseku vyznačeném mezi Vimperkem a Philippsreutem. I když je pravděpodobně mnohem starší, první historická zmínka o střední (Vimperské) Zlaté stezce pochází z roku 1312. Vimperk je raně gotický hrad, který byl založen kolem poloviny 13. století nejspíše králem Přemyslem Otakarem II. V průběhu 16. století byl přestavěn na pohodlný zámek. Zámecký areál je chráněn jako národní památka. Z Kubovky je možné dojít na zámek přes Zlatou stezku pěšky, cesta je cca 11 km dlouhá. Severovýchodně od Borové Lady, ve výšce 1040 m.n.m., najdete Alpskou vyhlídku, ze které jsou za příznivého počasí vidět i Alpy. 1 km krátká naučná stezka, jejíž část vede po povalových chodníčcích kvůli mokřadům. Zřícenina hradu Kunžvart, jedna z nejvýše položených v republice, se nachází pod vrchem Strážný (1115 m n. m.) nad stejnojmenným městysem v Kašperských horách. Volarské muzeum, spravované Městem Volary, se nachází v jednom z historických volarských roubených domů. Koupaliště Vimperk je skvělým místem, kde si můžete v horkých dnech užít léto. Nabízí víceúčelový bazén se 3 dráhami, vodními chrliči, divokou řekou, vodními hřiby, protiproudem a perličkami. Na jihovýchodním svahu v Zátoni se nachází Soví skála, několik metrů vysoká skalní stěna vzniklá při stavbě silnice, která spojovala hájovny na Včelné a v Zátoni. Na skále je vytesána knížecí korunka a datum 12. srpna 1859, pravděpodobně označující dokončení této části cesty, a také datum 12. srpna 1889 a iniciály A.A., odkazující na zátoňského nadlesního A. Hauswaldská kaple, vzdálená 40 km od naší chaty, je opředena legendami a zázraky, které se zde udály. Místo má silné energetické vyzařování a i přes to, že kaple byla několikrát zničena, její duch přetrvává. Zajímavostí je, že soška Panny Marie Lurdské přežila výbuch v roce 1958 a dodnes je uchována v kostele v Srní. 20 km od Kubovky leží lyžařské středisko, ve kterém se cítí dobře především rodiny a začátečníci. Na území pátého nejvyššího vrcholu Šumavy Boubína (1 362 m) je vyhlášena národní přírodní rezervace ochraňující původní prales s převahou smrků, jedlí a buků, mezi nimiž se vyskytuje řada jedinců starých několik set let, často s neobvyklými tvary kmenů či s tzv. chůdovými kořeny. Poslední „Král smrků“, starý asi 260 let, padl začátkem roku 2007 za oběť orkánu Kyrill. Území bylo chráněno již od roku 1858 zásluhou knížete Jana Adolfa Schwarzenberga. Od roku 2004 stojí na vrcholu dřevěná rozhledna, vysoká 21 m, nabízející panoramatický výhled na pásmo Šumavy, české vnitrozemí a za dobrých podmínek i na Alpy. Na jižním svahu hory se nachází Boubínské jezírko, vybudované roku 1836 jako splavovací nádrž (klauza) s rozlohou 0,37 ha, která se využívala při plavení dřeva do skláren v Lenoře. Původně sklářská osada, založená počátkem 18. století na úpatí Boubína, je dnes střediskem letní a zimní rekreace.
Stezka k hrázi Boubínského jezírka je vhodná pro návštěvníky na vozíku i rodiny s dětskými kočárky. Přivolejte Zdravotnickou záchrannou službu a Horskou službu stiskem jednoho tlačítka. Boubínský prales je národní přírodní rezervace, rozprostírající se 3,5 kilometru severovýchodně od obce Zátoň v okrese Prachatice, která byla vyhlášena již v roce 1858. Jedná se tedy o třetí nejstarší českou přírodní rezervaci, a to o rozloze 666,41 ha. Oblast leží v CHKO Šumava a spravuje ji Správa NP a CHKO Šumava. Na úpatí Boubína najdeme historické město Vimperk (německy Winterberg), druhé nejvýznamnější středisko okresu Prachatice v Jihočeském kraji, které leží 25 kilometrů jihozápadně od Strakonic. Právě Vimperk je výchozím bodem pro velkou část turistických výprav na Šumavu. Město patrně vzniklo na tzv. Zlaté stezce, po které se do Čech dopravovala sůl. Najdeme zde zámek, gotický kostel, svérázné svažité náměstí s městskou věží a zachovalé části městských hradeb.

Zámek Vimperk, původně raně gotický, se proměnil v renesančně a novorenesančně upravený zámek. Zámecký areál je chráněn jako národní památka. Z Kubovky je možné dojít na zámek přes Zlatou stezku pěšky, cesta je cca 11 km dlouhá. Horní (Kašperskohorská) Zlatá stezka je nejmladší trasou Zlaté stezky. Ve 14. století byla vytyčena nová trasa (tzv. Zlatá cesta), která se oddělovala v Horské Kvildě a postupovala západněji přes Grafenau a také do Pasova. Tato "Zlatá cesta" byla vybudována z příkazu krále Karla IV v roce 1356 jako část zamýšlené dálkové obchodní cesty z Čech přes Salzburg až do Benátek. Měla šířku 2,5 m, byla dlážděná a umožňovala formanskou dopravu na kupeckých nákladních vozech. Za vytyčení nové silnice byl královský úředník Heinzlin von Bader odměněn pozemkem u osady Červená pod Malou Losenicí.
Pro ochranu obchodní cesty, zlatých dolů a zemské hranice byl Karlem IV. v tom samém roce (1356) založen hrad Kašperk. Podobně byl při obchodní cestě založen klášter St. Tato Karlem IV. velkoryse založená „dálnice středověku“ bývá někdy též nazývána Zlatá cesta (německy Goldene Straße), i když možná vhodnější překlad by byl Zlatá silnice. Od sklonku 16. století využívali šumavské „Zlaté cesty“ bavorští vévodové k přepravě své soli do Čech a konkurovali tím Pasovu a Zlaté stezce. Toto soupeření ukončila v roce 1608 smlouva, podle která Bavorsko dále prodávalo svou sůl Pasovu a ten ji dopravoval po Zlaté stezce do Čech. Provoz na Zlaté stezce počátkem 18.
TAGIMG> Zlatá stezka a mapové hranice