Právě teď versus… právě teď - Který čas raději zvolit? Vítám vás u dalšího pokračování Projektu 2019 - Odstartujte svoji knihu (i Vy!). Jsme již téměř v polovině a stále zbývá pokrýt tolik témat! Předpokládám, že vám pod rukama solidně narůstá první verze vašeho rukopisu. V dnešním článku se zaměříme na další základní otázku, a tedy zda je právě pro váš příběh vhodnější psát jej v minulém nebo v přítomném čase.
Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Otevřel jsem internet a přečetl si článek. Vtom mi to došlo. To je ono! pomyslel jsem si. Srdce mi prudce tlouklo nadšením.
Když čtete předchozí kratičký smyšlený úryvek, máte pocit, že se odehrál někdy dávno v minulosti? Anebo jste dej při jeho čtení prožívali, jako by se odehrával právě teď, přestože je psaný v minulém čase?
Jaké časy se v literárním vyprávění používají a proč
Longé odstavce uvádějí, že:
- “Dlouhou dobu se příběhy psaly pouze v minulém čase.”
- “Knihy psané v čase přítomném byly spíše raritou.”
- “Psaní v minulém čase je dodnes převažujícím způsobem.”
Vysvětlení pokračuje, že:
“Důvodem je to, že dává autorovi širší možnosti vyprávění. Působí jako film. Čtenáři jej mají méně rádi. Vyprávění v minulém čase čtenář nevnímá, protože je takový styl běžnější.”
Autoři často zmiňují i srovnání časů:
“Rozdíl mezi časy je jako rozdíl mezi úzkým paprskem kapesní svítilny a slunečním svitem.”
Možnosti psaní v budoucím čase
Rozebírá se i psaní v čase budoucím.
“Psát knihu v budoucím čase je jistě originální a krátkodobě by si takový styl mohl získat pozornost svou odlišností. Pokud ale nebudete mít zajímavé postavy či zajímavý příběh, čtenáře si rozhodně na dlouho neudržíte.”
Pro čtenářskou přehlednost byla připravena tabulka možností, která zahrnuje i méně používané varianty.
Jedna z chyb, které se začínající autoři často dopouštějí, je nevědomé střídání přítomného a minulého času, aniž si jsou toho vědomi.
Jak vybrat a sjednotit čas vyprávění
Osobní zkušenosti ukazují, že i autor může mít tendenci střídání časů. Příklady ukazují, že některé pasáže jsou v minulém čase a jiné v přítomném, a to může být záměrně, například při retrospektivě postavy vypravěče.
„Pokud je tomu tak, vyberte si úryvek a sjednoťte jej do jednoho z časů, a pak do druhého.“
Podle článku je možné psát i v přítomném čase pro popis dění, které se odehrálo v minulosti, pokud si to autor zvolí a čtenáři to jasně označí.
Instinktivně by se vám mohlo zdát logické psát současnou rovinu v čase přítomném a vzpomínky v čase minulém. Když to ale uděláte přesně naopak, bude to v očích čtenáře ještě živější.
Praktická část: rozdíly mezi časy ve vyprávění
V našich vzpomínkách a myšlenkách jsou uplynulé děje stále přítomné, zejména pokud jde o situace, které nás formovaly či nás nějak hluboce zasáhly. Proto je vyprávět v přítomném čase, i když se odehrály už dávno, dává smysl.
Kontext ukazuje, že různé části textu mohou obsahovat konkrétní ukázky, jako třeba:
“Osmiletý Marek stojí na horním schodu a pozoruje tátu, jak přináší čerstvé maso z lednice.”
“Dívá se za ním a něco se mu na jeho chování nezdá.”
Jak oddělit časové roviny
Podstatné je jasně oddělit časové roviny. Bez ohledu na to, kolik kapitol už máte napsaných, přečtěte si po sobě alespoň část a zaměřte se na to, jestli neúmyslně nestřídáte vyprávění ve dvou různých časech. Pokud je tomu tak, vyberte si úryvek a sjednoťte jej do jednoho z časů, a pak do druhého.
I pokud nešvarem střídání časů netrpíte, zkuste si přece jen druhou variantu. Vyberte si úryvek ze svého příběhu a přepište jej do jiného času.
Minulý čas prostý a jeho zvláštnosti
V dalším textu se podrobněji popisuje, že:
“Stejně jako u přítomného času existuje i v minulém čase v angličtině forma prostá a průběhová.”
“Použijeme ho vždy, když mluvíme o události, která se stala v minulosti a v minulosti také skončila.”
“Jak se minulý čas prostý tvoří, kdy přesně se používá a jak rozlišit pravidelná slovesa od těch nepravidelných?”
Blíže se v textu věnuje jednoduchým pravidlům tvorby minulého času prostého u pravidelných sloves a rozdílu od nepravidelných sloves, včetně ukázek:
- I went to school. I played football. They completed the course.
- I woke up and went to the bathroom. I cleaned my teeth and went to the kitchen.
Na části věnující se zbytku pravidel se popisuje, že negace a otázky se tvoří pomocí do/ did a záporné formy not, a že správné tvary závisí na správném použití pomoci did.
Další ukázky potvrzují důležité momenty: “Past Simple se používá pro popis událostí, které se staly v minulosti a neměly průběh.”
Shrnutí zásadně důležitých pravidel
V textu jsou zmiňovány konkrétní pravidla pro tuto mluvenou češtinu, jako například:
- Pravidlo bohužel není uvedeno v plném rozsahu, ale obecně platí, že pro minulý čas prostý se k slovesu přidává koncovka -ed u pravidelných sloves.
- U nepravidelných sloves existuje mnoho výjimek, které je potřeba se naučit podle tabulek a přehledů.
- Negativní věty v minulém čase se tvoří s pomocným slovesem did a záporem not: I did not go.
- Otázky v minulém čase se tvoří pomocí did na začátku věty: Did you go?
V závěru článku se připomíná, že rozlišování časů a jejich správné použití je klíčové pro jasné a živé vyprávění, a že zvládnutí minulého času prostého a jeho správného použití je nezbytné pro vyprávění minulosti v literárním textu.
