Poslední tři dny naší Skandinávské cesty jsme strávili hezkými procházkami po Švédsku. Opustili jsme pobřeží a vydali jsme se k největšímu jezeru ve Švédsku i v celé EU - Vänern. Zaparkovali jsme na okraji asi 5 km dlouhého a jen desítky metrů širokého výběžku Hindens Rev, který se zařezával do rozlehlých vod jezera. Odtud jsme pokračovali po svých krásnou pěší trasou. Vedla uzoučkým proužkem lesa, ze kterého jsme mohli pozorovat vodní hladinu na obou stranách poloostrova. Na samém konci stezky se pevnina zúžila natolik, že zmizela ve vodách jezera. Užívali jsme si příjemného teplého počasí, pozorovali hladinu jezera a ticho bylo jen tu a tam narušeno letadly, která prolétala nízko nad námi. Odpoledne jsme strávili v nedalekém městě Lidköping. Prošli jsme se po náměstí a zastavili jsme v místní kavárně. Ochutnali jsme typické švédské sladké pečivo, skořicový šnek kanelbulle, ale i jiné dobroty. Prošli jsme se ještě kolem řeky Lidan a pak jsme se již zamířili ubytovat na švédském venkově. Bydleli jsme na farmě, která byla částečně přestavěná na ubytování. Ještě před západem slunce jsme vyrazili na malou procházku. Šli jsme kolem ohradníku s krávami, které nás nedůvěřivě pozorovaly. Jedno z telátek se z ničeho nic vylekalo, a to způsobilo vlnu nevole v celém stádě. Raději jsme se tedy vzdálili, ale ukázalo se, že cesta nikam nevedla. Museli jsme se vrátit po stejné trase. I když jsme se snažili jít klidně a potichu, stádo se neuklidnilo a jedna z krav se z ničeho nic rozběhla přímo na nás. Už jsme si mysleli, že nás převálcuje, ale naštěstí zastavila těsně před ohradníkem. Ráno, ještě před naším odjezdem, jsme se zapovídali s majiteli a dostali jsme od nich krásný dárek na památku. Šlo o talířek pomalovaný motivem ze švédského příběhu Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem od spisovatelky Selmy Lagerlöfové. Vyráběl se v proslulé porcelánové továrně v Lidköpingu. Jen kousek od jezera Vänern jsme se vydali na túru po náhorní plošině Hunneberg. Je sice poměrně nízká a převyšuje okolní terén jen asi o 100 metrů, ale rozkládá se na ní nádherná přírodní rezervace plná jezer, lesů a mokřadů. Vede skrz ni několik turistických stezek a my jsme se rozhodli pro asi 14 km dlouhou okružní trasu. Po písčitém pobřeží Dánska a hornatém Norsku nám to ve Švédsku připadalo trochu jako doma. Přeci jen to tam ale bylo jiné. Kostel
Větší obraz Vänernu a první dojmy z pobřeží
Poslední den ve Švédsku jsme podnikli ještě dva malé výlety. Prvním byla procházka podél pobřeží v přírodní rezervaci Bjärekustens. Byly tam nádherné kamenité pláže, ostré skály, kvetoucí vřes, a hlavně jsme mohli pozorovat spoustu ptáků, jak kroužili kolem. Foukal příjemný vítr a toho využívali i nadšenci pro paragliding. Na oběd a malý nákup jsme se zastavili v Helsingborgské Ikei a pokračovali jsme k poslední procházce v národním parku Dalby Söderskog. Šlo o nejmenší národní park, který jsem kdy viděl a vlastně připomínal spíš jakýsi městský park než divokou přírodu. Už se blížil večer a my jsme zamířili přes obrovský Öresundský most do dánského přístavu Gedser. Očekávali jsme, že jen přespíme na ubytování a ráno poplujeme domů, ale tohle malé městečko nám připravilo dobrodružnou noc. Už po příjezdu na nás trochu dýchla jakási atmosféra nejistoty a opatrnosti. Majitelka ubytování nám vysvětlila, že měli v Gedseru minulou noc vloupání a že bude pro jistotu na noc zamykat bránu do dvora. Večer bylo na pokoji horko a dusno.
Rovnováha mezi klidem a nejistotou cestování
Oknem nešlo moc větrat, a tak jsme pootevřeli dveře na dvorek, aby nám šel dovnitř vzduch. Vprostřed noci nás najednou zbudilo světlo z baterek mířící přímo nám do obličeje. Mžoural jsem na skupinu lidí s vážným výrazem, kteří stáli na našem prahu a nahlas říkali cosi dánsky. Byl jsem ještě rozespalý a nevrlý po tak hrubém probuzení. Ani mi nedošlo, že už jsme v jiném státě. To je zmátlo, ale nenechali se odradit a spustili v angličtině sérii otázek - kdo jsme, co tam děláme a že našli náš klíč kdesi na ulici. Vypadalo to, jako uskupení místní domobrany. Přeci jen se ale nevzdali. Posunuli se k vedlejšímu pokoji a zuřivě tloukli na dveře.
Ráno jsme vyrazili do přístavu a vypluli směrem k domovu. Celkem bylo 9 štik přes metr: 100 cm, 101 cm, 3x 102 cm, 107 cm, 115 cm, 116 cm a 121 cm. Z toho já měl 2x102, 115 a 121. V kolektivu jsem přesto stále oblíben, snad mne chlapi vezmou s sebou i příští rok. Ta 115 cm byla celkově vyžranější a masivnější, než ta 121 cm. Ze začátku to bylo hodně trápení, každý den vítr z jiné strany a pořád jsme hledali ryby. Myslím, že ale celkově úlovky super. Rune (majitel chat) už přeci jen stárne a tváří se, že už se dál o hosty, chaty a lodě starat nechce. Jeho děti mají práci jinde, taky se o turisty starat nechtějí... Pokoušel jsem se domluvit, aby pokračoval alespoň ještě příští rok.
Hunneberg a další túry kolem Vänernu
V Hänenbergu jsme navštívili túru po náhorní plošině Hunneberg. Je sice poměrně nízká a převyšuje okolní terén jen asi o 100 metrů, ale rozkládá se na ní nádherná přírodní rezervace plná jezer, lesů a mokřadů. Vede skrz ni několik turistických stezek a my jsme se rozhodli pro asi 14 km dlouhou okružní trasu. Po písčitém pobřeží Dánska a hornatém Norsku nám to ve Švédsku připadalo trochu jako doma. Přeci jen to tam ale bylo jiné. Kostel sv. Poslední den ve Švédsku jsme podnikli ještě dva malé výlety. Prvním byla procházka podél pobřeží v přírodní rezervaci Bjärekustens. Byly tam nádherné kamenité pláže, ostré skály, kvetoucí vřes, a hlavně jsme mohli pozorovat spoustu ptáků, jak kroužili kolem. Foukal příjemný vítr a toho využívali i nadšenci pro paragliding.
Potřeby a praktické detaily ubytování
Na oběd a malý nákup jsme se zastavili v Helsingborgské Ikei a pokračovali jsme k poslední procházce v národním parku Dalby Söderskog. Šlo o nejmenší národní park, který jsem kdy viděl a vlastně připomínal spíš jakýsi městský park než divokou přírodu. Už se blížil večer a my jsme zamířili přes obrovský Öresundský most do dánského přístavu Gedser. Očekávali jsme, že jen přespíme na ubytování a ráno poplujeme domů, ale tohle malé městečko nám připravilo dobrodružnou noc. Už po příjezdu na nás trochu dýchla jakási atmosféra nejistoty a opatrnosti. Majitelka ubytování nám vysvětlila, že měli v Gedseru minulou noc vloupání a že bude pro jistotu na noc zamykat bránu do dvora. Večer bylo na pokoji horko a dusno. Oknem nešlo moc větrat, a tak jsme pootevřeli dveře na dvorek, aby nám šel dovnitř vzduch.
Závěrečné chvíle na Vänernu a poslední dny
Po příjezdu do přístavu a malém pikniku na ostrově Visingsö jsme prošli historická místa, zříceniny a kostely, které dodávaly cestě duch dávné Skandinávie. Název jezera Vänern bývá spojován s místní historií i s komplexní ekonomikou regionu. Trajekt nás nakonec zavedl zpět na pevninu a my jsme se rozloučili s Vänernem s vědomím, že sem se budeme chtít vrátit. Na závěr bychom rádi připomněli, že Vänern jezero v jihozápadním Švédsku je dlouhé 140 km a široké 80 km s maximální hloubkou 106 m a že teplota vody v létě dosahuje příjemných hodnot pro rybaření i rekreaci. Trajekt nám ukázal, že spojení vodních cest a krajiny vytváří jedinečnou atmosféru pro cestování po Skandinávii.
Mapy, fakta a praktické tipy pro cestovatele
Wikipedie nám říká: Jezero Vänern leží v jihozápadním Švédsku, je největším jezerem Švédska a třetím největším v Evropě, jeho rozloha činí zhruba 5648 km². Dno jezera je většinou skalnaté a pobřeží velmi členité, hlubší partie se nacházejí východně od ostrovů. Zdrojem vody jezera jsou především prameny na březích a pod vodou, a je odvodňováno do Baltského moře řekou Göta Canal.
Celá naše cesta nám ukázala pestré možnosti pobytu u Vänernu - od klidných procházek po vyjetých stezkách kolem jezerních břehů až po adrenalinové chvíle na vodě při lovu štik a při putování mezi ostrovy. Každý den byl jiný, počasí měnilo podmínky a my jsme se museli přizpůsobit. Příroda, kultura a hospodaření regionu vytvářejí jedinečný rámec pro cestování po Vänernu a okolí ve Švédsku.