Spíše než cokoli jiného je tato kniha turistickým průvodcem, nečekejte tudíž žádné napětí, ale vyčerpávající popis historie a trasy transsibiřské magistrály, včetně všech možných odboček této proslulé železnice a přilehlých měst. Na závěr autor poznamenává, že Rusko, jak je osobně poznal, je dost jiné, než to, které se nám prezentuje v médiích. Vzpomněla jsem si, jak i kolega z práce, který byl v Rusku služebně, byl velmi překvapen vysokou úrovní osobní železniční dopravy.
Národní dimenze a emocionální nádech cesty se prolínají s úvahami o svobodě a veřejných službách ve společnosti, kde se veřejné služby omezují na minimum, kde se draze opraví nádraží a následně se zavře a kde „ušetřené“ peníze záhadně mizí v kdoví čí kapse. Cestující při čekání na vlak může buď svobodně mrznout, anebo zapadnout do nejbližší hospody - ale ta není zadarmo a není ani všude. Navzdory tomu jezdím vlakem ráda. I v zahraničí.

Transsibiřská magistrála je železnice vedoucí z Moskvy až do přístavního města Vladivostok v neuvěřitelné délce 9 888 km. Autor ve své čtvrté knize věnované Rusku seznamuje čtenáře s nejdelší železniční tratí na světě od prvních plánů až po současnost. Věnuje pozornost také celkovému přehledu železniční výstavby v Rusku, popisuje města, památky, přírodní zajímavosti, nákup jízdenek, cestování a život ve vlaku. Nezapomněl ani na československé legionáře, kteří na Transsibiřské magistrále působili. Kniha proto může zaujmout nejen milovníky železnic, ale i cestovatele, dobrodruhy a čtenáře, kteří se chtějí dozvědět zajímavosti o velkých stavbách světa.
9288 kilometrů. Tolik měří nejdelší železnice světa, transsibiřská magistrála. Na sklonku první světové války tuto legendární trať ovládli českoslovenští legionáři, kteří v Rusku bojovali za samostatné Československo a později proti bolševikům. Přesně po sto letech se po stopách jednoho z nich, desátníka 7. Tatranského pluku Jana Kouby, vydává jeho pravnučka Ina. Na své cestě z Moskvy do Vladivostoku má v ruce Janův deník, v němž po čtyři roky zaznamenával válečné běs y a zápas o přežití v nekonečné pustině. Janovy zápisky ukazují každodenní život československé legionářů v novém, mnohdy kritickém světle. Jsou zároveň syrovým svědectvím o postupné ztrátě víry ve smysl celé anabáze, když ještě dlouho po vyhlášení republiky zůstávali legionáři uvízlí na konci světa v cizí občanské válce. Jan svůj deník zakopal na zahradě a o hrůzách války s nikým nemluvil. Inina expedice do mrazivé tajgy, sibiřských vesniček i vyprahlých plání východu se tak stává nejen putováním po stopách československých legií, ale především hledáním příběhu vlastní rodiny. Kniha byla zvolena cestopisem roku při udílení Ceny Hanzelky a Zikmunda v roce 2019.
Kniha „Armádní generál Jan Syrový - Jeden velký český osud“ je první ucelenou biografií, která objektivně zkoumá mimořádný životní příběh armádního generála Jana Syrového. Uceleně je zdokumentována jeho cesta 1. světovou válkou v řadách československých legií v Rusku. Fenomén Sovětského svazu nás nepřestává fascinovat ani dlouhá léta po jeho rozpadu, kdy se známá rudá vlajka se srpem a kladivem roztrhala na několik drobných samostatných částí. Když se řekne Rusko, neznamená to pro našince obvykle bohatou kulturní historii, ale spíše nepříjemnou kapitolu dějin, kontroverzní mezinárodní politiku, KHL a vodku. Autor ve své čtvrté knize věnované Rusku seznamuje čtenáře s nejdelší železniční tratí na světě od prvních plánů až po současnost. 9288 kilometrů. Tolik měří nejdelší železnice světa, transsibiřská magistrála.
Název knihy je velmi jednoduchý. Tři cesty. Odkazuje totiž na tři největší výlety, které jsem podnikl. První část knihy se věnuje mé první mimoevropské cestě, jež vedla Čínou, Mongolskem a Ruskem v roce 2016. Na konci vyprávění se objevuje motiv zkoumání identity a rodinné historie prostřednictvím cestování po stopách legií a významných postav. Plán cesty a cestovatelský duch se propojí s historickým rámcem a oceňuje různorodost světových destinací.

tags: #transsibirska #magistrala #pisova #ekniha