Koupačka v řece jak za starých časůU Ivančic stojí mlýn. Je pohádkově malebný. Takové je i místo a atmosféra kolem. Zastavte se a mobil nevytahujte ani na focení. Vypněte! Tady, přátelé, zažijete nefalšované rozmarné léto. Řeka Jihlava tu neteče líně, to ne. A splav taky šumí pěkně divoce. Přesto vše plyne tak nějak pokojně, prázdninově.
Krásná budova bývalého mlýna ze 16. století trestuhodně chátrala, dokud ji nekoupil a nezvelebil jeden umělec. Jeho poetická galerie je většinou pro veřejnost zavřená. Ale nevadí. Nad i pod splavem je tak parádní koupání, že nudit se nebudete. V mělkém říčním korytě si děti užívají vodní hrátky na malých ostrůvcích. Takzvané říční lázně učarují každému, i když je neplavec. Žel.
První historická zmínka o zdejším mlýnu pochází z roku 1586, kdy se jako majitel uvádí Jan Stříbský z Kružce. K mlýnu již tehdy patřily rozsáhlé polnosti, louky a vinohrady. Podle pana Stříbského je také mlýn dodnes pojmenován. V následujících staletích se zde pak vystřídala řada dalších vlastníků. Z novodobých dějin mlýna nutno vzpomenout pana Kašpara Mácu, který mlýn získává roku 1906 a kromě mlynářské živnosti na svých pozemcích okolo mlýna začíná provozovat rekreační činnost. Po válce byl mlýn znárodněn a nedlouho poté ukončil svoji činnost. Objekt mlýna je přebudován na učiliště, které však po nějaké době je zrušeno. Mlýn pak dlouhá léta byl bez využití. V současné době je vlastníkem objektu rodina Zahradníkova, která objekt zrekonstruovala a zbudovala zde příležitostnou galerii. O prázdninách je zde docela živo.
tzv. říční lázně u Stříbského mlýna zde mají dlouholetou tradici. V dřívějších dobách zde bývalo i tábořiště. Blízký jez a za ním nadržená hladina řeky Jihlavy láká ke koupání a tok řeky pod ním pak mohou využívat i méně zdatní plavci, neboť říční koryto se rozlévá do šíře a vytváří se zde řada mělkých koryt s říčními ostrůvky. Jako občerstvení zde funguje stylový bufet Na parníku. Rozlehlé travnaté plochy jsou ideálním místem pro slunění. Stříbský mlýn je snadno dostupný od železniční trati vedoucí z Moravských Bránic do Ivančic, kdy je nutno vystoupit na Zastávce Ivančice-letovisko. Od ní po červené značce je to sem asi 300 m. Nachází se na rekreační louce u Sříbského Mlýna. Přechází zde na 36. říčním kilometru tok řeky a slouží jako přechod pro pěší. Stříbský mlýn se nachází v malé osadě stejného názvu ležící při silnici v hlubokém údolí řeky Jihlavy. V nově opraveném mlýnu je dnes zbudována kavárna a galerie. Nechat se potěšit a naplnit skutečně zajímavým a kouzelným místem, to se tak často člověku nepodaří. Krásné na tom je, že se většinou jedná o setkání nečekané. Turistické rozcestí se nachází v těsné blízkosti železniční zastávky Ivančice letovisko. Nachází se na rozlehlé louce v meandru řeky Jihlavy severozápadně od Stříbského Mlýna, která bývá nazývána Lobpreissova zátoka.
Když člověk putuje po červeně značené cestě z Moravských Bránic do Ivančic, nemůže minout jedno zajímavé místo, rozhlednu Na Oklikách. Když putuje člověk po červeně značené cestě z Moravských Bránic do Ivančic, nemůže minout jedno zajímavé místo, rozhlednu Na Oklikách. Na východním okraji města nad skalními útesy zvané Okliky, byl v roce 1911 zbudován dřevěný vyhlídkový gloriet. V roce 1938 byl přestavěn na betonovou rozhlednu se stříškou. Nachází se na jihovýchodním okraji města pod mohutným zalesněným kopcem Rénou při přehu řeky Jihlavy. Železniční most, zvaný také Ivančický viadukt, se nacházel asi dva kilometry jihovýchodně od Ivančic. Přetínal údolí řeky Jihlavy kousek za rozdvojením železniční trati. Bezejmenný (alespoň já jsem název neobjevil) most přes řeku Jihlavu jsem objevil v Ivančicích, jihovýchodně od centra. Most má tři pole a dva kamenné pilíře v korytě řeky.
Jsme na Moravě, navštěvujeme rozhledny, pivovary a další zajímavosti. Když už jsme byli v Ivančicích, rodném městě V. Menšíka, museli jsme samozřejmě vyjít i na rozhlednu na svazích kopce Réna. Ostroh Réna nad soutokem řek Jihlavy a Rokytné byl prokazatelně prvním osídleným zdejším územím, a to již v pozdní době kamenné a mladší době bronzové. Na jihovýchodním okraji města Ivančice, za řekou Jihlavou, lze vystoupat do masivu kopce Réna a kochat se pohledy na město z rozhledny Alfonse Muchy. V zalesněném kopci Réna nad Ivančicemi byl na jeho severním svahu v roce 1912 zbudován dřevěný gloriet, ze kterého byl krásný pohled na celé město. Vyržel zde pouze do roku 1921, kdy byl povětrnostními vlivy zničen. Soutok se nachází na jihovýchodním okraji města pod příkrým svahem kopce Réna, na jehož horní hraně stojí rozhledna Alfonse Muchy.
Kaple sv. Na ostrohu nad řekou Jihlavou a městem Ivančice se již od 15. století tyčí poutní kaple zasvěcená svatému Jakubu, ochránci poutníků a španělskému zemskému patronu. HistoriePůvodní renesanční kaple byla vystavěna na stejném místě, kde se nachází dnešní stavba, v roce 1481 a byla financována ze sbírky pořádané ivančickými měšťany. Trasu začneme na železničním nádraží Ivančice-město. Odtud se vydáme kolem rodného domu V. Menšíka v Rybářské ulici směrem na Palackého náměstí. Zde můžeme navštívit expozice Vladimíra Menšíka a Alfonse Muchy. Z náměstí projdeme kolem hřbitova křížovou cestou na kopec ke kostelu Sv. Jakuba. O svátku sv. Jakuba (25. 7.) se zde konávají poutní mše sv. Z tohoto místa se vydáme po modré tur. značce do obce Hlína. Jde o krátkou nenáročnou vycházku na zalesněný kopec Réna, na jehož svahu se nachází betonová rozhledna z roku 1930. Ivančice leží na Jižní Moravě, jihozápadně od Brna. Městečko Ivančice jsou známé především jako rodiště významného a populárního herce Vladimíra Menšíka ( 1929 ? 1988 ) a také malíře Alfonse Muchy ( 1860 ? Vydali jsme se na rozhlednu Vladimíra Menšíka na Hlíně nedaleko Ivančic. Jako dopravní prostředek nám posloužil osobní automobil. K rozhledně je však možné dojet na kole nebo dojít pěšky z Hlíny,Ivančic,Střelic nebo Rosic, kde zastavují vlaky a autobusové linky. Z rozhledny je nádherný výhled na Pálavu. Velice krásná procházka lesem, po turistickém značení. Dříve tato menší rozhledna byla zbudována jako menší glorient, až později byla změněna na rozhlednu. Dnešní věž kostela Nanebevzetí Panny Marie není původní kostelní věží, ale původně samostatnou stavbou. První stavba osamocené strážní věže stávala v Ivančicích již ve 13. století. Ve 14. Je dominantou Palackého náměstí v historickém jádru města. Původní pozdně románskou stavbu vypálili v roce 1304 Kumáni. Gotická stavba započala ve 14. století, v průběhu 15. století byl zaklenut a v 16. století vestavěna renesanční kruchta. Věž kostela měří 53 m, původně mívala strážní funkci a stávala osamoceně. První dvě patra pocházejí ze 13. století. Blížící se podzim, tedy měsíc září je turistům sympatický, že po letních vedrech přicházejí o poznání sympatičtější teploty, naštěstí povětšinou ne ještě tak nízké, aby se nedaly podnikat celodenní výlety. Objekt patří k nejstarším domům ve městě. Budova sloužila jako radnice do roku 1850. V současnosti je zde umístěn Památník Alfonse Muchy, významného ivančického rodáka. Dále je zde i expozice dalšího zdejšího rodáka, krále filmového plátna 20. století, herce Vladimíra Menšíka. Před objektem je hlavní turistický směrovník, kudy prochází červená a modrá značka. Město Ivančice ležící na soutoku tří řek - Jihlavy, Rokytné a Oslavy patří mezi nejstarší města na Moravě. Založení je datováno k přelomu 12. a 13. století.
VÁŽENÍ PŘÁTELÉ TURISTIKY I TURISTIKY, TENTOKRÁT VÁS POZVU NA VÝLET Z Jamolic DO IVANČIC. Z Ivančic k němu vedla úzká cesta mezi skalami a divokou řekou. O vzniku mlýna hovoří zajímavá pověst, ale první písemně prokazatelný majitel byl Jan Štěpnický, po něm Ondřej Freisleben z Jihlavy a jeho bratr Matl. Jenže neznáme data, kdy těmto majitelům mlýn patřil. Víme jen, že v této době byl mlýn nazýván Novým či Štěpnickým mlýnem. Poprvé se o mlýnu nepřímo píše až v roce 1536 v úmluvě tehdejšího majitele Ivančic Jana z Lipé s pánem Dolních Kounic Žabkou z Limberka, kde se mj. dohodli, že si ivančičtí měšťané mohou založit vinohrad u mlýna blízko Ivančic zvaného „Kolovrat“. Mlýn pak nadlouho mizí z písemných zmínek a uvádí se až roku 1586, kdy se jako majitel uvádí Jan Stříbský z Kružce - první člověk u kterého známe datum zakoupení mlýna. K mlýnu již tehdy patřily rozsáhlé polnosti, louky a vinohrady. Podle pana Stříbského z Kružce je také mlýn dodnes pojmenován.
Roku 1590 od něj budovu s příslušenstvím kupuje za 2300 zl Maxmilián Hakl, ale o dva roky později se mlýn objevuje opět v majetku Jana Stříbského. V roce 1599 vlastní mlýn Jindřich Křikoský z Křikosína, který dále vlastnil svobodný dvůr v Plumlůvkách u Kobylí. Za rok mlýn kupuje za 300 zlatých Foltýn Uherčický, aby pak mlýn se svolením moravskokrumlovské vrchnosti prodal za 1100 zl panu Šťastnému Lubovskému z Lubovic. V kupní smlouvě je mlýn pojmenován jako Nový a popsán, že leží na ivančických gruntech, má 3 kola a 4 stoupy a vodní stav. O tři roky později Lubovský daroval mlýn své manželce Mandaleně Klouzačce z Rynaře. V roce 1609 je pozůstalá vdova již nově provdána za Hanuše Bedřicha Tobišovského z Tobišovic a prodává mlýn dřívějšímu majiteli Foltýnovi Uherčickému. V této době utrpěl mlýn velkou škodu (buď povodní či požárem), a tak se o něm mluví jako o pustém a pobořeném. To však nebránilo tomu, aby byl i nadále prodáván a kupován se všemi užitky, které plynuly do kapes majitelů panství. Takže ve stejném roce mlýn přechází postupně do rukou Valentina Uherčického a po něm Jana Greymla z Králova Pole (dnes součást Brna). Ten pustý mlýn kupuje za 300 zlatých. Za třicetileté války mlýn patřil Jiříkovi Jičínskému z Kounic. Byl stále v troskách a pole, louky a zpustlé vinice přecházely postupně do majetku několika lidí: r. 1635 rytíř Jiří Adam Falkenhon, po něm kardinál z Dietrichštejna, Eva Šťastná Hostivarská z Kostelce, Jan Beneš Panský, Jiří Vilém Dubský z Třebomyslic (1647) až nakonec roku 1649 vchází celé zboží do rukou Jiřího Schillinga. Ten ho koupil za 100 moravských dukátů a výrazně zainvestoval do opravy zpustlých budov mlýna. Část budov přistavěl z kamene (mlýn proto nazýván při dalším prodeji jako „Steinmühl“) a vše následně 24. 1. 1651 prodává za 600 zlatých Danielu Františku Nesslingrovi ze Stenfeldu. Díky zápisům v ivančické matrice víme, že tento majitel šel za kmotra synovi mlynáře Jiřího Vrány (s manželkou Marií) Samuleovi, který se zde narodil. V té době se uvádí jako dědičný pán „Kamenného mlýna“. Že to byl název vykonstruovaný (a v povědomí lidí příliš neužívaný) nám může dokládat další zápis z ivančické matriky, kdy se hned roku 1661 uvádí Dorota, mlynářka ze „Strzybskyho mlejna“. V tomto roce mlýn kupuje za 500 zl kníže Ferdinand Jan z Lichtenštejna, aby jej následně spolu s dalším majetkem daroval nově založenému paulánskému klášteru u sv. Bartoloměje v Moravském Krumlově. Roku 1667 zde krumlovským paulánům sloužila mlynářka Salomona. Klášter přikupuje ke mlýnu roku 1706 za 60 zlatých přilehlý kus vinohradu. Z roku 1740 je znám náhrobní kámen z farního kostela v Ivančicích, na němž se česky připomíná mlynář na Stříbském mlýně Matyáš Klaus, který zemřel ve věku 47 let. Dále je známo, že roku 1749 patřilo ke mlýnu rozsáhlé hospodářství. Klášter se z prosperity mlýna netěšil dlouho, protože byl díky známým josefínským reformám roku 1776 zrušen. Následovalo nepřehledné střídání majitelů a nájemců. Od října 1810 do října 1833 patřil Stříbský mlýn manželům Josefovi a Josefě Šemberovým. Od nich ho za částku 19 500 zlatých koupil Karel Pěnica pro svého syna Františka. Roku 1904 se mlýn v dražbě dostává do majetku Občanské záložny v Ivančicích, aby roku 1906 přešel definitivně do majetku Kašpara Máci a jeho manželky Marie se synem Oldřichem. Mácovi byli bohatí mlynáři, kteří přebudovali roku 1910 tehdejší obyčejný vodní Stříbský mlýn (se dvěma koly na spodní vodu) na moderní provoz. Rozšířili budovy do dnešní podoby, vybavili mlýn vodní turbínou o výkonu 80 HP, dvěma dvoupákovými stolicemi na mletí pšenice a čtyřmi páry válců s doplňkovým zařízením na mletí žita. Mlýn byl tehdy dále vybaven šrotovníkem na šrotování krmného obilí a vodní pohon doplněn o elektrické motory o výkonu 30 koňských sil. Roku 1923 mlýn částečně vyhořel a při jeho rekonstrukci se Mácovi rozhodli, že v něm budou mlít jen žito a pšenice se bude zpracovávat v jejich dalším Obecním mlýně. Kašpar Máca se také zasloužil o dnešní podobu a význam okolí mlýna. Nechal u hráze na řece Jihlavě vybudovat pláž s hřištěm a prolézačkami a zasloužil se o zřízení železniční zastávky „Ivančice - letovisko“, kde první vlak zastavil roku 1940. Vznikla zde restaurace a místo se stalo vyhlášenou rekreační oblastí, což trvá dodnes. Roku 1944 byl mlýn Mácům zkonfiskován pro válečné účely a jmenován na něm německý správce. Po 2. světové válce byl Mácům nakrátko navrácen, ale poté znárodněn. Několik let byl stále v provozu pod národním podnikem Středomoravské mlýny Brno. Výroba byla ovšem zastavena, zařízení rozvezeno do ostatních provozů a v roce 1956 v budovách mlýna zřízeno odborné učiliště podniku Drukov. To zde však nesídlilo dlouho a mlýn začal chátrat. V roce 1990 jej koupili manželé Zahradníkovi, kteří jej vlastní dodnes. V 90. letech nad náhonem postavili moderní elektrárnu a zřídili ve mlýně ateliér a galerii, která slouží nejen Josefu Zahradníkovi, ale i dalším umělcům. Nevhodně doplnili okolí mlýna o své plastiky a také rekonstrukce nejstarší části mlýna může svým výtvarným pojetím vzbudit rozporuplné reakce. Na jejich obranu nutno podotknout, že v jádru renesanční budovu zachovali v relativně původní podobě a výrazně se podílí na její údržbě. 21.1. 2008 Milan Náplava podle článku J.

- Historie mlýna začíná v 16. století a dosahuje rozsáhlých změn vlastnictví i stavebních úprav.
- Současnost kombinuje galerii, kavárnu a rekreační využití u říčního toku Jihlavy.
- Okolí zahrnuje rozhledny, jez, zátoku a luční plochy vhodné pro relaxaci a aktivity u vody.
- Trať a doprava zajišťuje pohodlný přístup k místu z Ivančic a okolí.