Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, NDR. To byly nejčastější zájezdy občanů Československa na dovolenou do ciziny před rokem 1989. „Po roce 1990 zažilo cestování Čechů v několika etapách skutečnou revoluci, nikoli jen sametovou,” směje se Tomio Okamura, viceprezident Asociace cestovních kanceláří České republiky.
První období cestovatelského omezení a výběr destinací
Jaké máte záznamy o cestování před rokem 1989? Kam se jezdilo a s kým?
Tehdy bylo v Československu povoleno pouze pět státních cestovních kanceláří : Čedok, Sportturist, CKM, Rekrea a Autoturist. Cestovky prodávaly v drtivé většině pouze zájezdy do zemí socialistického bloku, protože cestování na západ bylo velmi omezeno. Čeští turisté tak jezdili na dovolenou k moři do NDR, Bulharska, Rumunska a do Maďarska k Balatonu. Což je vlastně jezero. Jugoslávie byla rovněž omezena a částečně i Polsko a Sovětský svaz - tam se mohlo soukromě vycestovat jen na pozvání někoho z této země. Jinak jen organizovaně s cestovkou.
Pár lidí se přece ale i tehdy občas na Západ dostalo.... tím myslím jako turisté, nikoli emigranti. Ano, cestovky sice nabízely i zájezdy na Západ, avšak k jeho získání bylo potřeba vystát frontu přes noc se spacákem nebo mít v cestovní kanceláři „dobré známé”. Ani potom nebylo vyhráno, neboť každá žádost o vycestování byla pečlivě prověřována a stát uděloval tzv.devizový příslib, který byl podmínkou pro cesty. Ten nikdy nebyl udělen „politicky nespolehlivým lidem”, kteří tak nemohli vycestovat vůbec. Kvůli všem těmhle problémům tak zdaleka nejčastěji Češi trávili dovolenou v tuzemsku. Důsledkem bylo velké množství chat a chalup, které si pořizovali. Tento zvyk přežívá až dodnes.
Po listopadu 1989 a nástup nových možností cestování
Jak se fenomén cestování vyvíjel dál - hned zkraje po listopadové revoluci? Hned v roce 1990 došlo ke zrušení vízové povinnosti pro občany ČSSR do sousedních západoevropských zemí. To odstartovalo obrovskou vlnu krátkodobých návštěv především rakouské Vídně či měst vNěmecku. Češi a Slováci se dlouho nemohli nabažit výletů na Západ, každý se tam chtěl alespoň na chvilku podívat. Například v Paříži spaly zájezdy Čechů v parcích ve stanech - tehdejší příjmy nedovolovaly, aby si tam mohli zaplatit hotel či penzion. Typickým rysem cestování Čechů krátce po revoluci bylo vození vlastního jídla, konzerv, salámů apod., aby se co nejvíc ušetřilo. To se ostatně týkalo i cest k moři do Chorvatska.
CESTOVÁNÍ PO ROCE 1990-199: existovalo jen pět státních cestovních kanceláří pro celé Československo; dnes jich je jen v ČR 250 a na Slovensku další 1990: pád železné opony, otevření hranic, zrušení vízové povinnosti v západní Evropě. Češi, vybavení rohlíky a salámy, berou útokem hlavně Německo a Rakousko 1997: první vypravené charterové lety pro české cestovky; díky tomu výrazně klesají ceny leteckých zájezdů 2008: Češi strávili poprvé v historii více než polovinu dovolených v cizině; poprvé v historii také zaplatili za jednu dovolenou včetně nákladů na místě pobytu více než 15 tisíc korunna osobu.
Charakteristiky a oblíbené destinace na Jadranu
Do Chorvatska jezdí lidé rádi pořád - a přitom je to bývalá socialistická země... Západu už jsme se nabažili? Ano, Chorvatsko je pro občany ČR stále dlouhodobě nejoblíbenější zemí pro dovolenou u moře - každý rok ho navštíví více než jeden milion Čechů. Přitom i v něm je jeden z největších paradoxů srovnání cestování před rokem 1989 a dnes. Teď si už si to asi jen málokdo uvědomuje, ale do naší nejoblíbenější letní země jsme před rokem 1989 vůbec volně cestovat nesměli, protože bylo součástí bývalé Jugoslávie a ta se vymezovala proti socialistickému bloku, byť byla původně jeho součástí. Také cestovky jezdily do Jugoslávie minimálně a všechny žádosti se pečlivě prověřovaly.
Čedok zase v roce 1967 lákal na krátkodobé zájezdy do NDR, při kterých se účastníci seznamují s významnými městy Berlínem, Lipskem, Drážďany či Výmarem. „Týdenní a čtrnáctidenní pobytové zájezdy dopraví účastníky na pláže Baltu, do přímořských lázní Warnemünde, Kühlungsbornu, Zinnovitz a Sellinu.” Za mládež byli považováni občané Československa do 30 let, kteří měli vlastní cestovní kancelář, fungující pod zkratkou CKM. Založena byla v roce 1955 a specializovala se na cesty po Československu, kde měla síť vlastních ubytoven. Organizovala ale také zájezdy do zahraničí, v 60. Cestovní kancelář mládeže byla takovou propagandou organizace Socialistický svaz mládeže (SSM), který byl vysoce politickou organizací. SSM hrál hlavní roli především po roce 1968, kdy měl za úkol ovládnout školy fakticky na všech stupních. Pod hlavičkou SSM se zkrátka dělo vše, včetně sportování, výletů do přírody či cestování. Cestovní kancelář mládeže, byť patřila pod SSM, byla nicméně velmi oblíbená.
A kam se smělo jezdit? Kromě vysněné Jugoslávie, kam to ale bez tzv. devizového příslibu nešlo, se jezdilo do Rumunska, Bulharska, na Krym a do Východního Německa ke studenému Baltskému moři. Složité cestování bylo překvapivě do socialistického Polska a Sovětského svazu, kam úřady vyžadovaly tzv. zvací dopis. CKM tak nabízela především domácí zájezdy, stejně jako zbylé cestovní kanceláře. Jak už bylo řečeno, výhodou pro studující byly slevy na studijní průkazy. Jako cestovka patřící pod SSM ale měla CKM za úkol také mapovat "cestovní aktivity" svých mladých klientů.
Současné trendy a reakce na aktuální situaci
Dále čtěte: Reálný socialismus vynalezl svépomoc. Po roce 1948 přišli občané komunistického Československa také o možnost svobodně vycestovat do zahraničí. Totalitní režim neprodyšně uzavřel hranice, do západních kapitalistických zemí se jezdit v podstatě nesmělo a zahraniční dovolenou bylo možné bez větších komplikací trávit pouze v Německé demokratické republice, Polsku, Rumunsku, Maďarsku a Bulharsku. Na řecké, italské či turecké pláže se nesmělo, proto se vysněnou destinací stal Jadran. Pobřeží Jugoslávie bylo totiž nejblíže, mělo rozvinutou infrastrukturu, skvělé podmínky ke koupání a dovolená u azurově modrého moře měla dlouholetou tradici. Českoslovenští komunisté se navíc obávali, že turisté přes poměrně nestřežené jugoslávské hranice s Rakouskem a Itálií emigrují na Západ. Československé úřady proto zavedly speciální šedé cestovní pasy, platné pouze pro Jugoslávii, a jenom malé části žadatelů poskytovaly nutné devizové prostředky pro realizaci rekreace. Občan si tedy musel nejprve požádat o takzvaný devizový příslib, a pokud komunistické represivní orgány usoudily, že u konkrétního žadatele nehrozí nebezpečí emigrace, umožnily mu vyměnit koruny za jugoslávské dináry. V polovině sedmdesátých let se však na jednu dospělou osobu přidělovaly maximálně tři tisíce dinárů na celý pobyt, přičemž jedno jídlo v restauraci stálo sto dinárů. Nejpohodlnější, zato nejdražší možností pobytu na Jadranu bylo využít nabídky cestovních kanceláří Čedok, Sportturist, CKM, Rekrea, Autoturist a Slovakoturist a koupit si letecký zájezd do hotelu či penzionu. Jelikož poptávka stonásobně převyšovala nabídku, museli si mnozí nadšenci vystát před cestovními kancelářemi dlouhou frontu. Zájezdy se zpravidla vyprodaly během jediného dne. Turisté využívající služeb cestovek se nemuseli trmácet vlastním autem nebo přeplněnými vlaky přes Slovensko a Maďarsko, naopak si užívali tehdy nevídaného luxusu cestování letadlem. V sedmdesátých letech prodával Čedok letecký zájezd do Splitu na dva týdny průměrně za 3 000 Kčs pro dospělou osobu a za 2 300 Kčs pro dítě. Další možností, jak se dostat k Jaderskému moři, bylo získat odměnou za „socialistickou“ práci výběrovou zahraniční rekreaci zadarmo od Revolučního odborového hnutí, které disponovalo vlastními rekreačními středisky. Většina turistů z Československa však volila cenově příznivější možnost. Pokud dostala devizový příslib a šedý pas, vyrazila autem pod stan do autokempu u moře. Samozřejmě si s sebou vezla vařič, nádobí, zásoby konzerv a trvanlivých potravin. Přesto byli Čechoslováci na pobřeží Jadranu pátou nejzastoupenější národností. V roce 1975 Jugoslávii navštívilo přes 224 000 československých občanů, přičemž počet jejich noclehů činil 1,8 milionu. I v dnešní době zůstává chorvatský Jadran vedle Itálie a Slovenska nejoblíbenější českou letní dovolenkovou destinací.
Řada moravských cestovních kanceláří se rychle přeorientovala a místo zahraničních zájezdů nabízejí na nejbližší měsíce i na letní prázdniny zájezdy po tuzemsku. Na současnou situaci pružně zareagovala například brněnská cestovní kancelář Alpina, která obvykle nabízí cyklozájezdy či zájezdy s horskými přechody. “Během měsíce jsme vypsali asi 30 programů v ČR. Nabízíme turistické a cyklistické zájezdy nebo ferraty. S prodejem jsme začali teprve nedávno. Hlásí se nám zhruba deset až 20 lidí denně. Očekáváme, že zájem poroste. O rozšíření nabídky domácích zájezdů informovala i cestování kancelář Bavi sídlící v Litovli. Dovolená v tuzemsku může být podle kanceláře skvělou alternativou dovolené i během letošní složité situace. Tradiční součástí nabídky cestovní kanceláře Kudrna je řada domácích zájezdů. V současné době tuto část nabídky kancelář výrazně rozšířila. “Letos nově nabízíme cyklistické zájezdy nebo zájezdy pro rodiny s dětmi. Zájem se pozvolna zvyšuje. Zahraniční zájezdy, které se měly konat v nejbližší době, rušíme. Zástupkyně cestovní kanceláře Atlantika uvedla, že je třeba, aby se zdejší situace vyjasnila, pak lidé začnou ve větší míře kupovat domácí zájezdy. “Reagujeme na aktuální situaci. Zatím je předčasné hodnotit, jaký bude o tuzemské destinace zájem. Dopad koronavirové krize na cestovní kanceláře je nicméně výrazný. Záleží i na hotelech, kterých se rovněž týkají různá omezení.

tags: #sporturist #cestovni #kancelar #socialismus