Vojtíšek je v prostředí lidí, kteří se o náboženství zajímají, poměrně dobře znám jako religionista a odborník na nová náboženská hnutí - nebo „sekty“ - který se v prostředí alternativních a menšinových náboženství v České republice orientuje více než skvěle. Méně známou a viditelnou činností Zdeňka Vojtíška je ale psychoterapie rogeriánského směru. S religionistikou a zájmem o nová náboženská hnutí ovšem v jeho případě i toto úzce souvisí. Vše začalo, když si Zdeněk Vojtíšek uvědomil, že existuje skupina bezradných a často zoufalých lidí, jejichž děti vstupují do nových náboženských hnutí.
Vojtíšek zdůrazňuje, že na příslušnosti k novému náboženskému hnutí rozhodně není nic špatného - v případech, kdy se na něj obracejí blízcí daného člověka s takovým problémem, jde většinou o důsledek problémů ve vzájemném vztahu a špatné komunikace. Jako řešení Vojtíšek nabízí bezpodmínečné přijetí, skutečný zájem o druhého člověka (včetně jeho spirituality, jakkoli nám třeba může být vzdálená) a otevřenost v oblasti vlastních emocí. „Je důležité přijít se srdcem na dlani,“ říká Vojtíšek. „Racionální argumenty o hnutích nebo jejich vůdčích osobnostech ničemu nepřispějí. Důležitější je umět říct: ‚na mě to působí takhle‘, ‚já to prožívám takhle‘.“
Kromě klientů a klientek s blízkým člověkem v novém náboženském hnutí Zdeňka Vojtíšek navštěvují i lidé, kteří si nevědí rady s vlastní zkušeností a třeba přemýšlejí o tom, že by hnutí, jehož jsou členy, chtěli opustit. Zdeněk Vojtíšek ale svoje průvodcovství v takových situacích nechápe jako potřebu dát danému člověku návod, co má dělat, ale spíš pomoc ujasnit si vlastní pocity a myšlenky. Pomohl tak někomu z jednoho hnutí odejít, zatímco jiný klient si s Vojtíškovou pomocí uvědomil, že ve svém společenství chce přes dílčí napětí zůstat. Zdeněk Vojtíšek především zásadně odmítá představu, že náboženská hnutí jako taková jsou prostředí, ze kterého by bylo nutné lidi automaticky „zachraňovat“.
Příčiny problémů jsou zpravidla jinde, i když samozřejmě jsou případy, kdy se v malých náboženských společenstvích dějí špatné věci nebo třeba fungují příliš autoritářsky. Nejdůležitější je ale podle Vojtíška naprostá akceptace druhého a prostor pro to, aby si sám dokázal dát dohromady, co chce. Zajímá vás víc? Konspirační teorie jsou důležitou součástí veřejného života západních společností již od Velké francouzské revoluce. Jejich vliv na politické dění je ovšem v posledních desetiletích ohromný po celém světě. Staly se doslova globálním fenoménem. Manipulace je poměrně častý výraz, s nímž se setkáme v necírkevním i v církevním prostředí. Pozornost odedávna přitahují lidé, kteří vědí, mají jasné odpovědi a odhalují tajemství. Zvláště v neblahých časech se rychle objevují proroci.
„Dá se tedy říci o misionářích, kteří šířili křesťanství, že to byli sektáři?“ Ano. Sektu nedělá sektou její přesvědčení, ale její společenské postavení. Například hnutí Haré Krišna je či bylo u nás nazýváno sektou, ale nazývat tento bengálský višnuismus sektou v Bengálsku je nesmysl. Podobně jako u nás nazývat sektou římsko-katolickou církev. Ale například v Japonsku anebo ve Spojených státech byli ještě ve dvacátých letech minulého století římští katolíci v takovém postavení, že byli považováni za sektu. Takže se nedá jednoduše říci, že hnutí XY je sektou, ale musí se říci, že hnutí XY je sektou v té které společnosti a tom kterém čase.
Rád bych se dozvěděl něco o sektářství v Čechách. Zajímá mne například spiritismus. Sekty většinou vznikají jako společenství, které má určité instituce a hierarchii. Spiritismus byl v tomto ohledu sektou netradiční. Jistě šlo na přelomu 19. a 20. století o hnutí nové, ale spiritismus ne úplně jednoznačně vytvářel organizované společenství. Na něm je velice dobře vidět, že ta nová hnutí mají v zásadě dvojí osud. Velmi mnoho jich zase časem zahyne a přestane existovat, a to je právě na spiritismu docela zajímavé. Byl zde ohromně rozšířený, počet spiritistů v českých zemích se za Rakouska a později i za první republiky šplhal ke statisícům! Ale po druhé světové válce se toto volné společenství úplně rozpadlo a v podstatě zmizelo.
Pro to společenství přestane být ostuda, když mu někdo bude nadávat do sekt, ale bude to ostuda pro vás, že nevíte, že už to žádná sekta není. Slovo sekta prostě časem vymizí a nové hnutí se začlení do stávající společnosti. Etymologie je dvojí. Seco, secare je latinsky oddělit, odseknout, tedy se v tomto významu jedná o společenství oddělené od majoritní společnosti. Ale nemusí jít vždy o nové hnutí, jež se od někoho či něčeho odděluje. A taková lidovější etymologie je od slovesa sequi, následovat, provázet. Zde se zdůrazňuje, že to nové hnutí má vůdce, jenž je následován.
Jak to zde vypadalo před revolucí, tedy v době socialismu? Režim v té době omezoval veškerý náboženský život i aktivity. A nová hnutí se sem buďto nedostala, anebo pokud ano, měla to tady těžké. Jejich členové či vůdci se dostávali do hledáčku Státní bezpečnosti, byli kriminalizováni či rovnou vyhoštěni ze země. Po roce 1989, kdy státní dozor nad náboženským životem pominul, se těch hnutí tady objevily desítky a desítky. Nyní se jejich počet už jaksi ustálil, ale vznikají stále. Jen se na ně společnost už tak nezaměřuje. Tehdy lidé ani nevěděli, co od těchto hnutí očekávat. A zda od nich nehrozí nějaké nebezpečí.
Sympatizujete s těmito sektami typu guru Jára, Vesmírní lidé Aštara Šerana, s Matkou Lasanou a podobnými? Tady se trošku dostáváme mimo pole religionistiky. Je to trošku osobnější, což je naprosto v pořádku. Můžu říci, že svým způsobem ano. Sympatizuji s každým projevem duchovního života. To, že ti lidé zkoušejí hledat nějaké nové cesty, to respektuji. To, že si myslím, že by spousta těchto lidí mohla realizovat své duchovní hledání lépe nebo méně radikálně, méně potrhle a méně šíleně, to je pravda. Ale zároveň se necítím jako soudce.
Mnohdy ale získávají sekty ve společnosti velkou moc a manipulují lidmi. Ano, to registruji a stavím se k tomu velmi kriticky, ale pořád rozlišuji obyčejného člověka, který se dá například ke scientologům, ale možná ani sám neví, že činí něco špatného. Neodsuzuji ho za to. Ačkoli s těmi věcmi třeba nesouhlasím. On to možná sám za nějakou dobu zjistí. Je nutné rozlišovat mezi pěšáky a vůdci těchto společností.
Sekty jsou plné lidí, kteří si o sobě mysleli, že by nikdy do žádné sekty nevstoupili. S čím byste například nesouhlasil? Například základním problémem scientologů je dianetika jako alternativní psychoterapeutická metoda. Od toho se odvozují všechny další problémy, včetně jejich ekonomických, politických a mocenských ambicí. Já mám problém s tím, že oni se skutečně dopouštějí tvrdé a hrubé psychické manipulace s lidmi. Zde moje osobní morálka proti tomuto protestuje. Ale zároveň si uvědomuji, že tito manipulátoři jsou sami manipulováni. Že jsou zároveň pachateli i oběťmi.
Věříte tedy v to, že například guru Jára, prohlašující se za Nadsamce, který takzvaně odháčkoval kolem tří tisíc žen, je obětí? U gurua Járy je to trošku jinak. V předchozí odpovědi jsem spíše mluvil o pěšácích, ne o vůdcích. Ale možná ne až tak moc. Z toho, co o něm vím, mi guru Jára moc sympatický není. Ale nezapomeňme, že to není jenom tak, že guru vytváří sektu, ale že sekta zároveň vytváří gurua.
Když se na to podíváme, odhalí se vazba mezi vůdcem a následovníky. Pro spoustu lidí je velmi hluboký obraz světového řádu, který je uspokojuje, a proto zůstávají v dané komunitě i přes její neblahé projevy. A proč mu to ti lidé říkají? Na jedné straně máme člověka, který je natolik narcistní, že velmi rád poslouchá, jak je úžasný, a na druhé straně ti, kteří touží po duchovním přesahu. Lidé, kteří vytvářejí toho gurua, mají své specifické potřeby a požadavky, jež ten guru naplňuje. A čas od času se stane, že se z toho vyvine vztah natolik bizarní, že guru ztratí soudnost a stane se neřízenou střelou.
Žijeme v době, kdy český národ je národ náboženský, ale instituce jsou často odmítány. Hnutí Nového věku má dvě podoby: klientskou podobu kursu sebezdokonalování a statisíce lidí, kteří pravidelně konzumují duchovní aktivity. To je dneska náboženský mainstream. Nové hnutí vzniká z fresh energie, ale i z nutnosti vytvořit určité společenství. Goscha režiséra Igora Chauna se jeví jako nová autorita v rámci hnutí Nového věku, která může budit u lidí pocit autenticity, i když to nemusí být vždy plně podložené.
Co si myslíte o jeho přednášce, jak se vyvarovat falešných proroků a falešných učitelů? To je obvyklé. Každé druhé hnutí říká: dejte pozor na sekty. Já neznám žádný jeho psychologický profil, ale je to docela typické, že člověk je svými následovníky udržován ve stavu, že je skvělý a pokročilý. A co je hlavní spirituální mechanismus: šířit naději a energii, kterou vy jako jednotlivec vnímáte jako osobní převrat.
V závěru můžeme říci, že nové formy spirituality a hnutí Nového věku odrážejí určité sociální úkony. Lidé hledají duchovní přesah mimo tradiční instituce, a proto vznikají centra a komunitní struktury. Charisma vůdců je často konstruované prostřednictvím mezilidských vztahů, a tak se sekta i guru navzájem posilují. Vojtíšek důrazně upozorňuje na nutnost naslouchat druhému, dát mu prostor a pochopit jeho osobní prožitek, namísto poukazování na logiku a argumenty.