Pevnosti na pobřeží Francie: přehled historických opevnění kolem Marseille, Toulonu a okolí

Od 19. století byla na zdejším pobřeží, především kolem přístavu Marseille a Toulon, vybudována četná opevnění. V Marseille byl jeden z prvních řeckých přístavů na západě Evropy. Mohutné forty, vybudované v 17. století proto měly chránit přístav nejen před nepřáteli, ale i místními občany. V poslední čtvrtině 19. a na začátku 20. století byla v okolí města vybudována řada pobřežních baterií. Hlavní zbraní byly kanóny ráže 24 cm v otevřených postaveních s betonovými barbetami a sklady munice.

V době německé okupace, která v případě Marseille nastala až listopadu 1942, zde byla důležitá ponorková základna pro Středozemní moře. V okolí města se nachází řada dalších baterií, bohužel jsou buď v aktivních vojenských prostorech nebo v exponovaných místech na pobřeží, kde jsou často posprejované a plné odpadků. Zajímavou lokalitou je mys Goudes jižně od města se starší baterií na hřebeni a meziválečnou baterií pro 138 mm kanóny na pobřeží. Od ní je vidět i betonová věž s otočnou věží pro dálkoměr na blízkém, ale špatně dostupném ostrůvku Maïre. Fort Saint-Jean byl postaven v letech 1668-71, přičemž do sebe zahrnul středověkou věž a maják. V roce 1679 navštívil Marseille Vauban a nařídil zlepšit obranu fortu směrem k městu vodním příkopem a ravelinem. Během spojeneckého bombardování došlo k explozi munice, která poničila vnitřní zástavbu. Fort Saint-Nicolas tvořící citadelu vznikl v letech 1660-64 z materiálu, získaného rozebráním městských hradeb. Vauban jej po inspekci označil za impozantní, avšak pochybnou stavbu. Během revoluce v roce 1790 byly některé části pobořeny, stejně jako později při výstavbě silnic. Bok fortu Saint-Jean s objektem pro věž tanku PzKpfw II po dobytí přístavu. V pozadí je spodní i horní část fortu Saint-Nicolas a mezi nimi kanál do starého přístavu.

mapa pobřeží Marseille a Toulonu se starými forty

Frioulské ostrovy se skládají z větších ostrovů Pomègues a Ratonneau, které v roce 1822 propojila hráz a ostrůvku If se stejnojmennou pevností. Od druhé poloviny 19. Ostrovy s vyznačením baterií a jejich hlavní výzbroje ve stavu před první světovou válkou. U těžkých baterií nejsou uvedeny pomocné baterie pro lehké kanóny. V pozadí je baterie Ratonneau, vlevo na vrcholu hráze mezi ostrovy betonové stanoviště světlometu. Fotografie z poválečného období zachycuje obrovské stohy kulovitých plováků protiponorkových sítí ve skladu mezi ostrovy Pomègues a Ratonneau. V případě války měly chránit přístav a i záliv před ním. Budova pro skladování sítí v popředí se dochovala dodnes.

Na nejvyšším hřebeni ostrova Ratonneau vznikla již v letech 1598 až 1610 velká pevnost. V letech 1883 až 1890 byl změněn na těžkou baterii s nejsilnější výzbrojí v okolí Marseille. Tvořilo ji osm kanónů 24 cm modèle 1976, čtyři těžké moždíře 27 cm modèle 1889 a doplňkové zbraně proti menším cílům v podobě 9,5 cm kanónů. Baterie je přístupná, ale kromě obvodových stěn z ní téměř nic nezbylo, protože v místech původních palebných postavení jsou rozestavěné objekty německé těžké baterie. Baterie má rozsáhlé podzemní prostory, ale nevím, zda jsou přístupné. Zřejmě se dá dostat do strojovny s velkým agregátem a transformátorem z padesátých let. Kdy fort sloužil jako komunikačního středisko armády. Vstup je ale mimo fort, na úpatí skály. Letecký snímek z konce dvacátých let ukazuje baterii již bez výzbroje, avšak před radikální německou přestavbou. Palebná postavení těžkých děl jsou dobře viditelná. Celková dálka objektu je 440 metrů.

Prostor mezi baterií pro 24 cm kanóny a 27 cm moždíře. Pohled z východu. Baterie Croix v severovýchodním cípu ostrova měla čtyři kanóny ráže 24 cm velký úkryt pro munici. Je však přestavěná a silně poškozená explozí munice, k níž došlo během německé okupace a zdemolovala téměř celý úkryt, takže na povrchu toho příliš nezůstalo. Pod baterií jsou poměrně rozsáhlé podzemní prostory, ale nevím, zda jsou v současné době přístupné.

Na Frioulské ostrovy se dá vyjíždět lodí ze starého přístavu v Marseille. Toulon nabízí veškeré objekty na vysokých kopcích a až na Mont Faron je celá trasa jednosměrná. Opevněný komplex na hoře Mont Faron zahrnuje forty, propojené příkopem, opevněné kasárny a menší baterie a podzemní úkryty. Mohutný fort de la Croix de Faron stále užívá armáda, starší fort Faron a blízká kasárna jsou opuštěná, ale uzavřená. Fort du Grand Saint-Antoine je vzhledem k zástavbě nadále zajímavý, ale je zavřený. O něco výše je pěkná věž Tour de l’Hubac.

mont Faron a pevnostní areál Toulon

Fort Faron s předsunutým příkopem. Staré baterie je tvořena plošinou na hraně útesu a kasárenskou budovou, ukrytou za vysokým hřebenem. Přístupovou cestu přehrazovala zed s bránou. Strážnice na výběžku hradéb. Jedna z mála baterií, které Francie vybudovala v meziválečném období je dnes pravděpodobně nejzajímavější francouzskou baterií v Evropě. Hřeben s baterií. Každý kanón měl k dispozici 200 protipancéřových a 100 tříštivotrhavých granátů. Kanóny č. 1 a 2 měly pohotovostní sklady po 120 granátech, kanón č. 3 měl veškerou munici v podzemí, kanón 4 disponoval pouze větším výklenkem na munici. Ke každé zbrani vedla drážka o rozchodu 40 cm s ručně tlačenými vozíky. Noční boj měly podporovat dva kanóny ráže 75 mm pro palbu osvětlovacími granáty.

V roce 1937 obdržela baterie velký světlomet, který bylo možné vyvézt po dlouhé drážce z úkrytu. Horní stanice muničního výtahu sloužila k zásobování palebného postavení č. 3, o podlaží níže se munice překládala na vozíky do postavení č. 2 a 4. Palebné postavení č. 2, které disponovalo vlastním muničním skladem na 120 granátů. Jeden z vchodů do podzemí. Koleje doprava vedly ke kanónu č. Sklad prachových náplní s ocelovými regály. Střední stanice výtahu pro překládku na vozíky ke kanónům 2 a 4. Výtah pokračuje přímo ke kanónu č. Palebné postavení kanónu č. 4 s výklenky na munici.

podzemní prostory a výtah k dělu

Řízení palby zajišťoval samostatný objekt na 110 metrů vysokém útesu, vybavený optickým dálkoměrem Deve. Ten se používal pouze v případě vysoko umístěných pozorovatelen, protože neměřil vzdálenost stereoskopicky, ale podle úhlu deprese dalekohledu, skloněného k cíli na mořské hladině. Chránila jej speciální otočná věž, která byla vyrobena v roce 1930. Strop místnosti pro periskopické zaměřovače je tvořen deset centimetrů silným pláty pancíře z válečné lodě. Pod stanovišti s optikou byla počtárna, vybavená mechanickým balistickým počítačem firmy Sagem. Zbývající vybavení baterie bylo více než skromné a nebsahovalo žádné odolné objekty.

Na začátku roku 1939 neměla baterie ani stálou posádku, ale se zhoršující se situací byla obsazena a po vstupu Itálie do války uvedena do plné pohotovosti. Žádné lodě se však neobjevily a v roce 1942 byla obsazena Němci spolu s přístavem v Toulonu. Během operace Dragoon na baterii vypálila 10 granátů ráže 340 mm francouzská bitevní loď Lorraine a 15 granátů ráže 155 mm křížník USS Philadelphia. Palba byla přesná a zničila muniční sklad kanónu č. 1 a úzkorozchodnou dráhu u kanónu č. 4, ale nemělo to žádný význam protože Němci baterii už předtím opustili.

pohled na pozůstatky fortifikací u Toulonu

V blízkosti Marseille a Toulonu se nacházejí další významné pevnosti a baterie, včetně pevnosti Boyard u západního pobřeží, kterou proslavila televizní soutěž Klíče od pevnosti Boyard. Pevnost Boyard byla dokončena v roce 1857, ale nikdy nebyla plně využita pro obranu pobřeží. Počátky sahají k Ludvíkovi XIV., který snil o ochraně pobřeží; Napoleon Bonaparte ji následně rozvíjel jako součást obranného systému Baltského moře. Dnes je pevnost ikonickou památkou a slouží především jako kulisa pro zábavu.

pohled na pevnost Boyard mezi Île d’Aix a Île d’Oléron

Opevněný komplex na ostrově Île d’Oléron zahrnuje historické objekty, z nichž největší pevnost na ostrově vznikla na hoře Mont Faron a dalších ostrovech. Na ostrově Pomègues a dalších Frioulských ostrovech najdeme rozsáhlé podzemní prostory, věže a blokhousy, které svědčí o dlouhé historii pobřežního dělostřelectva.

tags: #pevnosti #na #pobrezi #francie