Cestopisy nejsou můj žánr, ale tato kniha mě bavila. Tématem je putování Ladislava Zibury, jeho humor, nadhled a setkání s lidmi na cestě mezi Nepálem a Čínou, která autor popisuje z pohledu jednoduchosti života a lidskosti. Text ukazuje, jak Zibura vypráví o cestě, která není jen o památkách, ale především o lidech, kulturách a vzájemném porozumění napříč jazykovými bariérami.
O autorovi a jeho způsob vyprávění
A co se týče samotného autora, Zibura je v očích čtenářů znám jako cestovatel a spisovatel s výrazným humorem a dobrosrdečným pohledem na svět. Mezi motivy jeho díla patří poznávání lidí, konzumace místní kuchyně a překonávání samotného cestování jako aktu hledání svobody a jednoduchosti života. Zibura má co říci, škoda že to neumí říci... Ehm, napsat. Zatím.
Hlavní téma: cesta samotná, ne jen památky
Zibura necestuje, on jde. Vytyčí si cíl, to ano, odněkud se přece jen vrátit domů musí, ale jinak je cílem sama cesta. Poznávání lidí a komunikace s nimi, konzumace jídla, ukrajování kilometrů, poznávání sama sebe, bytí. Ladislava Ziburu nezajímají památky - pokud se mu tedy náhodou nepřipletou pod nohy, nezajímají ho sportovní výkony ani další požitky, kvůli kterým se lidé zpravidla vydávají do vzdálených krajin. Zibura se snaží najít spojenectví mezi lidmi, kteří by se za normálních okolností neměli šanci nikdy potkat, je to bílý muž, který prochází cizí kulturou, ač neumí čínsky ani nepálsky, tak si s lidmi povídá, nachází společný jazyk v hudbě, v obrázcích, videích.
Vliv lidí a prostředí na vyprávění
A tak se z knihy, kde se na třech stech stranách nic neděje, jen se jde a putuje, stává humorný průvodce po kulturních zvláštnostech jednotlivých zemí, glosář toho, co lidi různých kultur spojuje. A autorovi se musí nechat, že svou mateřštinou se umí ohánět opravdu dobře.
V konkrétních momentech autor líčí setkání s dětmi na silnici, místními zvyky, jídlem a lidskými příběhy. Například scéna se školními dětmi a kozou ukazuje do určité míry rozdílný mrav v různých regionech, ale zároveň ukazuje i jednání lidí a jejich pohostinnost. Tento druh popisu ukazuje, jak autor vnímá svět jako prostor s lidmi, kteří sdílí podobné hodnoty a touhu po porozumění, i když jazykové překážky existují.
Ilustrace a doprovod
A k tomu výborné a nápadité ilustrace od Tomski&Polanski jako bonus. Rok vydání: 2016. Excentrický poutník Ladislav Zibura se na jaře 2016 vypravil do Himálaje, zapadlých nepálských vesnic a neprobádaných údolí čínských řek. Příběh jeho 1 500 kilometrů dlouhé pěší výpravy je svědectvím o jednoduchosti života a půvabu svobody, u kterého se budete smát od začátku až do konce. Ať už ho zrovna zatýká policie, trpí vysokohorskou nemocí nebo zachraňuje lidský život, Ladislav vším proplouvá s neobyčejnou lehkostí. Nečekejte žádné popisy památek. Vydává se do světa, aby si povídal s lidmi a zjistil, jak vypadá jejich běžný život. Kromě toho pátrá po lokálních zajímavostech a neobyčejných příbězích.
Recepce a hodnocení čtenářů
Na sociálních sítích mají jeho příběhy údernost i pointu, jenomže v knižní podobě jako by se je snažil vyšperkovat vždy nějakým tím slůvkem navíc, aby to působilo více "vhodné knihy/sofistikovaněji". O potřebě dostat do každé druhé věty vtípek za každou cenu ani nemluvě; což je škoda o to větší, že umí být i skutečně vtipný. Výsledkem je poněkud šroubovaný sloh nevypsaného autora. Každopádně jako cestopis "pro cynickou poznámku daleko nechodícího pěšího nuzáka" dobré. Jen to mohlo (a především mělo) být lepší. Skoro bych řekl, že ten jeho styl si vyloženě říká o léčbu Guyem Delislem, protože jestli mu něco nelze vyčíst, tak to že by snad neměl oko na zajímavé a netradiční zážitky/věci/osudy/osoby.
Na druhou stranu, Zibura opět nezklamal, příběh jeho pěší túry, na které poznává mnoho zajímavých míst a lidí, okořeněný jeho originálním smyslem pro humor a neutuchajícím optimismem prostě jednoho jak dojme, tak pobaví. Mezi autorovou tvorbou za mě spíše slabší kousek. Důvodem je zejména to, že mi obě poloviny vyprávění přišly poněkud jednotvárné. Nebylo to špatné, jen to nebylo asi úplně čtení pro mně, jelikož tyto země mě vůbec nelákají. Ale líbila se mi pohostinnost lidí, a i přes neznalost řeči ta komunikace. Je zajímavé, že časem přejdeme k myšlence, že časem přečtu všechny Ziburovy cestovatelské knížky.
Čeho si čtenář všímá nejvíce
Opět půl bodu dolů za chybějící fotky. Já bych prostě jen rád viděl některé ty lidi, které potkal. Málokdy se Čech od Čecha dočká něčeho jiného než skuhrání a lamentování, a přitom si nemáme v porovnání s jinými částmi světa na co stěžovat. A toto Ladislav Zibura ví. Svým putováním, optimismem a láskou k naší zemi si mě získal. Princ Ládík je ambasador dobré nálady i v Nepálu a Číně. Všechny knížky od pana Zibury jsou sázkou na jistotu :) Líbí se mi především jeho humor a fakt, že v každé svízelné situaci dokáže najít něco pozitivního i poučného. V této knize, s odvahou a vtipem sobě vlastní, prochází nejdřív napříč Nepálem, aby pak odcestoval do obrovské Číny.
Náhled do audioknižní adaptace
Audiokniha nabízí dynamičnost vyprávění s „motto světa z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky.“ To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu.
Humbook 2017: Ladislav Zibura a jeho putování pěšky po světě
Struktura knihy a co se v ní nachází
Jako širší obraz knihy lze říci, že jde o popis cesty samotné a setkání s lidmi, místy a kulturami, spojený s humorným a sebeironičným komentářem. Zibura se snaží najít společný jazyk v hudbě a obrazech, aniž by spoléhal na tradiční turistické popisy či popisy památek. Díky tomu se čtenář seznámí s kulturami Nepálu a Číny skrze zjevně lidské příběhy a situace.
Krátký přehled děje a motivů
V textu se střídají motivy jako odvaha vyrazit na cestu, komunikace přes jazykové bariéry, pohostinnost místních lidí, a hledání vlastního já na cestě. Důraz je kladen na lidskost, humor a šetrnost k místním kulturám, spíše než na cestovní atraktivity.