Evropská města po desetiletích čištění odpadních vod vracejí lidem jejich řeky. Kde jinde se zchladit, když nemáte klimatizaci a teploměr ukazuje rekordní hodnoty? Paříž je jedním z příkladů, kde se koupání v řece stalo součástí léta a městské strategie přežití horkých dnů.
Kde to začalo a proč se město vrací k vodám?
Historický návrat k vodám Až do počátku 20. století bylo koupání v městských řekách v západní Evropě i části Severní Ameriky naprostou samozřejmostí. Přímo na březích vyrůstaly plovárny, kam lidé chodili za odpočinkem i hygienou. Industrializace a prudký růst měst udělaly z evropských řek stoky. Do Seiny tekly odpadní vody, zvířecí zbytky i mýdlová pěna z praní. Město proto v roce 1923 koupání zakázalo a prohlásilo vodu za nebezpečnou pro lidské zdraví.
O vyčištění řeky začali pařížští radní jednat už v roce 1988. Teprve v roce 2016 ale starostka Anne Hidalgo závazek obnovila naplno - a učinila z něj hlavní argument kandidatury Paříže na letní olympijské hry 2024. Paříž odvedla velký kus práce za ostatní města, tvrdí Sykes, že to bylo možné i ve velké metropoli navzdory kritice médií a veřejnosti.
Co znamená pro Paříž otevření Sein a zimy z horka?
V červenci 2025, kdy se Seina oficiálně otevřela veřejnosti, se na třech vyhrazených koupacích místech vykoupalo přes 100 000 lidí a město kvůli tomu prodloužilo otevření až do začátku září. Když řeka letos vstupuje do své druhé koupací sezony, Paříž dokazuje, že čistit řeky je nejen možné, ale ve věku klimatických změn i důležité. Vztah lidí k vodám se mění - z „pouhé estetiky“ na součást strategie přežití v horkých dnech.
Podle pravidel Evropské unie město denně sleduje bakterie E. coli a enterokoky, které mohou způsobit horečku či jiné zdravotní problémy, a voda je považována za ke koupání bezpečnou. Přesvědčení o špinavosti Seiny se však do značné míry vytrácí až díky veřejně viditelné změně infrastruktury a čistíren.
Širší kontext: znovuoživení městských vod v Evropě
Kodaň, Basilej, Curych, Bern i Oslo strávily roky vylepšováním kanalizace, budováním infrastruktury pro dešťovou vodu a zaváděním opatření, která lépe kontrolují znečištění. Výsledky jsou vidět: obyvatelé měst po celém kontinentu se do vody vracejí. A protože vlny veder přicházejí silnější a častěji, přestávají být řeky jen estetickým prvkem města - stávají se součástí strategie, jak přežít léto.
Švýcarsko je zde výrazným modelem. BASILEJ a Rýn jsou svědectvím toho, že kvalita vody a kulturu koupání lze sladit s ekologickou odpovědností. Odborníci upozorňují, že měření kvality vody by mělo hledat i mikroznečišťující látky, jako jsou zbytky léků či pesticidy, a že voda sama o sobě nemusí odrážet celkové ekologické zdraví toku.
Švýcarský přístup k řekám a jeho vliv na Paříž
Švýcarsko má některé z nejčistších městských řek na světě a je světovým lídrem v čištění odpadních vod. Každý rok investuje do údržby a modernizace čistíren odpadních vod. Basilej se díky tomu stala jedním z nejlépe „proplavatelných“ evropských měst, kde lidé plavou v Rýnu a pijí z městských kašen. Po havárii v Basileji došlo ke změně zákonů a k výraznému posílení infrastruktury pro čištění vody a monitorování kvality.
Podle odborníků je důležité chápat, že samotná přítomnost vody ke koupání neznamená, že je tok ekologicky nedotčený. Měření hladiny E. coli neodhaluje mikroznečišťující látky, které mohou mít vliv na zdraví lidí a zvířat. Přes to vše se kvalita vody zlepšuje a zvyšuje se diverzita ryb v řece - z dřívějších tří druhů na více než třicet pět druhů v některých úsecích. Příkladem je Seina a její pokles znečištění díky investicím v Paříži a technologiím pro odvod dešťové vody a čištění.
Plánování a konkrétní místa pro koupání v Paříži
V roce 2016 se začala budovat nová podzemní záchytná nádrž pro dešťovou vodu o objemu 50 milionů litrů, aby se dešťová voda nedostávala do Sein a čistíren. Hlavním problémem zůstává zastaralý systém kanalizace: během dešťů se srážkové vody mísí s odpadními vodami a voda poté uniká do řeky. Cílem je minimalizovat výjimečné okamžiky, kdy část odpadních vod skončí v řece. Odhaduje se, že naplnění záchytné nádrže a čerpacího systému sníží riziko znečištění v době deště.
Již dvacet let mohou Pařížané navštěvovat městské pláže a na nábřeží se upravují úseky s písekem a slunečníky. Kromě toho se uvedou tři místa na Seině, kde bude od léta 2025 otevřena veřejná koupací místa. Jedno z koupališť se nachází u Eiffelovy věže, další nedaleko katedrály Notre-Dame a třetí u Národní knihovny. Kvalita vody je přísně sledována a návštěvníci hlásili jen minimální zdravotní problémy.
Ohlasy a osobní zkušenosti
Řešení v Paříži vnímají lidé různě. Zatímco pro některé je koupačka v Seině cestou k „dovolené ve městě“, jiní si ještě zvykají na změnu pověsti řeky. Například Soizic Pradová zůstává skeptická k vodnímu prostředí a říká: „Určitě je bezpečná, ale celý život slýchám, že je ta voda špinavá. Ça donne pas envie - nezní to lákavě.“
Dodnes se ukazuje, že veřejná vodní infrastruktura a investice do čištění řek mohou městům umožnit žít s vyššími teplotami a zároveň zachovat kvalitu vody pro veřejné koupání. Podobně jako Basilej, která ukazuje, že kultura koupání v městských řekách je otázkou společenské zodpovědnosti a důvěry v systém veřejné správy.
Francie: Koupání v Seině, kdysi oblíbená zábava • FRANCE 24 Čeština
Metodika a budoucnost městského koupání
Podle odborníků je klíčové, aby města nadále rozvíjela infrastrukturu pro čištění a monitorování kvality vody a aby veřejnost důvěřovala výsledkům testů. Koupání v městských řekách se stává součástí adaptace na klimatické změny a zvyšuje kvalitu života ve městech.