Vídeňská státní opera je ztělesněním rakouské hudební tradice a významným symbolem této kulturně zaměřené země. Při vstupu hlavním vchodem do této majestátní budovy na vás zapůsobí původní interiér, který byl z větší části zničen v březnu 1945. V původní podobě se dochovala celá fasáda a hlavní foyer, centrální schodiště, extravagantní Schwindfoyer a lodžie a čajový salón v prvním patře.
Když rakouská televize v roce 1955 při znovuotevření Vídeňské státní opery s novým hledištěm a modernizovanou technologií vysílala Beethovenovu operu Fidelio, bylo jasné, že tato úctyhodná budova začíná novou kapitolu své hrdé historie. Kromě své reputace jako jedna z nejvýznamnějších operních scén na světě je Vídeňská státní opera známá také tím, že má nejrozsáhlejší repertoár na světě. Zažijte dramatický vrchol opery na nejvyšší úrovni v tomto vznešeném architektonickém mistrovském díle.
Otevření a původní sláva
25. května 1869 byla Vídeňská státní opera slavnostně otevřena. Kdo byl přítomen? Proč se Státní opeře původně říkalo „propadlá budova“?
V rámci historických událostí se uvádí, že 25. Mozartovým „Donem Giovannim“ za přítomnosti císaře Františka Josefa a jeho Alžběty. Ani jeden z architektů se slavnostního otevření nedožil. Van der Nüll spáchal sebevraždu a Sicardsburg krátce poté podlehl mrtvici. Novorenesanční stavba se zpočátku netěšila u Vídeňanů velkému uznání a byla označována za „zapadlou krabici“. Důvodem bylo zvýšení úrovně Ringstrasse před operou o jeden metr po zahájení stavby.
Režijní a hudební osobnosti
Gustav Mahler byl nejen skladatelem, ale také jedním z ředitelů Státní opery, stejně jako Herbert von Karajan, známý především jako dirigent Novoročního koncertu. Gustav Mahler kolem roku 1900 zásadním způsobem reformoval systém provádění a vytvořil mnoho nových struktur, které jsou platné dodnes. Patří sem například důležité pokyny pro orchestr, estetika jeviště a vstup pro opozdilce pouze o první přestávce.
Po druhé světové válce a rekonstrukce
Během druhé světové války byla budova opery po bombardování centra města zpustošena plameny. Před zásahy bomb zůstaly ušetřeny pouze vstupní hala s hlavním schodištěm, čajový salon a Schwindfoyer, které se dochovaly v historizujícím stylu. Po deseti letech rekonstrukce byl operní dům otevřen podruhé - tentokrát Beethovenovým Fideliem 5. listopadu 1955.
Program a repertoár
Vídeňská státní opera se řídí repertoárovým programem, tj. program se denně mění a v jedné sezóně (září - červen) se střídá asi 50 oper a asi 20 baletních představení. Jednou za rok se Státní opera promění v nejkrásnější taneční sál na světě. Ples ve vídeňské opeře se tradičně koná poslední čtvrtek před Popeleční středou. Scházejí se zde zahraniční hosté z oblasti kultury, vědy, politiky, obchodu atd. a z plesu se stává významná společenská událost.
Státní operu můžete navštívit v rámci prohlídek s průvodcem. Na jednu osobu se vydává pouze jedna vstupenka. Včasné seřazení do fronty je nutné, zejména pokud se jedná o populární operu. Oblečení: Augustina, Národní knihovnu a stáje bílých lipicánských hřebců, dojdete na náměstí Michaelerplatz. Oklikou na Kohlmarkt (nejdražší vídeňskou nákupní ulici) se dostanete k bývalému K.u.K. Dvorní cukrárna Demel. Zde se vyplatí udělat si krátkou přestávku na kávu s melange (tradiční vídeňská káva). Kohlmarkt vede přímo přes náměstí Michaelerplatz s kostelem svatého Michala a římskými vykopávkami k hlavnímu vchodu do vídeňského Hofburgu.
Vídeňská Státní opera je jednou z nejvýznamnějších operních scén na světě. Program renomované scény se mění každý den a nabízí po 300 dní v roce na padesát oper a dvacet baletů. Špičkoví mezinárodní interpreti, režiséři a scénografové se těší na to, jak představí erudovanému a kritickému vídeňskému publiku své umění. Významní hudebníci udávali tón i na seznamu ředitelů tohoto úctyhodného zařízení na vídeňské Okružní třídě (Ringstrasse): např. Gustav Mahler (1897-1907), Richard Strauss (1919-1924), Herbert von Karajan (1956-1964) a Claudio Abbado (1986-1991).
Budova, architektura a kontext Ringstrasse
Repertoár Státní opery obsahuje působivý průřez celou paletou operní tvorby - kromě jiných Aidu a Falstaffa Giuseppa Verdiho, Mozartovu Kouzelnou flétnu a Cosi fan tutte, Daphne Richarda Strausse, Prsten Nibelungů a Mistry pěvce norimberské od Richarda Wagnera, Rossiniho Lazebníka sevillského a Pucciniho Toscu a La Bohème.
Budova sama byla postavena v letech 1863 až 1869 jako jedna z prvních nádherných staveb na nově zřízené Okružní třídě (Ringstrasse). Projekt tehdejšího c. k. Dvorního operního divadla pochází od dvojice architektů Augusta Sicarda ze Sicardsburgu a Eduarda van der Nüll. V roce 1945 byla budova zničena masivním bombardováním a trvalo celých 10 let, než byla opět v roce 1955 otevřena ve své původní kráse. 5. listopadu 2005 byl uspořádán velkolepý koncert, který připomíná 50. výročí znovuotevření tohoto velkolepého kulturního stánku.
Až do současnosti: ples a společenský život
Jednou ročně se jeviště a parket Státní opery promění na jedinou noc ve velkou tančírnu - při vídeňském Plesu v opeře. V přítomnosti spolkového prezidenta zahajuje ples plesů více než stovka debutantských párů v dlouhých večerních róbách popř. ve fraku a sálem se šíří závan atmosféry někdejší éry vládnoucí na Okružní třídě (Ringstrasse).