Před šesti desítkami let se člověk vydal poprvé do vesmíru. Jurij Gagarin provedl historický let 12. dubna 1961. Československá televize tehdy čin popsala jako „největší svátek v dějinách lidstva“. Sovětský kosmonaut se dostal na titulní stránky světových deníků, do éteru rozhlasových stanic i na obrazovky televizí.
Počátky kosmické soutěže a výběr kandidátů
Téhož roku v listopadu se do kosmu podívala i první živá bytost - sovětská fena Lajka. Spojené státy první těleso na orbitu vyslaly v lednu 1958. Šlo o družici Explorer. Von Braun byl posedlý tím, že dokáže, aby lidé cestovali do vesmíru. Jeho ambice ale dokázaly uspokojit pouze silné státy. Aby mohl vyvíjet raketovou technologii, spojil se s nacistickým režimem a výsledkem byla jednostupňová raketa V2 s konvenční náloží, kterou Němci před koncem války nasadili především proti Londýnu a Antverpám.
Začátkem roku 1960 vybrala komise dvacet stíhačů, mezi nimiž byl i Jurij Gagarin, Vladimir Komarov, Alexej Leonov či German Titov. V pondělí 14. března 1960 začala v Moskvě výuka budoucích kosmonautů. Raketovou techniku, dynamiku letu, konstrukci lodi a jejích jednotlivých systémů jim přednášeli nejlepší odborníci. Trénovat najednou celou dvacítku uchazečů však nebylo možné. Na podzim vybrali menší skupinu a nakonec se šéfové shodli na šestici Gagarin, Kartašov, Nikolajev, Popovič, Titov a Varlamov.
- Gagarin a Titov se stali hlavními kandidáty pro let do vesmíru.
- Konečné rozhodnutí o prvnímu kosmonautovi padlo na sovětského vůdce a jeho poradce.
- Koroljov vzal v úvahu i veřejný obraz a popularitu budoucího prvního člověka na oběžné dráze.
Výběr a přípravy na let
Po výběru měl být let řízen automaty podle předem stanoveného programu, člověk měl být jen pokusnou osobou. Fotografie obou hlavních kandidátů - Titova a Gagarina - nakonec přes sekretariát ústředního výboru komunistické strany doputovaly až k Chruščovovi, který prý řekl: „Oba mládenci vypadají dobře. Ať dole sami rozhodnou.“
Nicméně funkcionářům vadilo Titovovo křestní jméno German. Generál Kamanin proto určil prvním kosmonautem Gagarina. Celý let měly řídit automaty podle předem stanoveného programu, člověk měl být jen pokusnou osobou. Raketa s kosmickou lodí Vostok 1 odstartovala bez obtíží. Byla středa 12. dubna 1961 - 9:07 moskevského času, 7:07 času středoevropského. Kabina se dostala na oběžnou dráhu.
První oblet Země a technické peripetie
O třináct minut později zjistila stanice radiotechnické špionáže Shemya na Aleutském souostroví, že ve stroji je člověk. Po pěti minutách odeslala šifrovanou zprávu do Washingtonu. Prezident John Kennedy toto oznámení čekal. CIA mu večer oznámila, že Sověti zřejmě chystají start člověka. Let proběhl bez jakýchkoliv potíží. Teprve když se automaticky zapnul brzdicí motor, nastaly problémy. Od kabiny se měl oddělit přístrojový úsek, zůstal však spojen elektrickým kabelem. Loď začala rotovat. Gagarin o tom referoval sledovacím stanicím. I když věděl, že mu hrozí smrt, zůstal klidný.
Když se neplánované součástí ocitlo na pokraji atmosféry, první plameny plazmy kabel spálily. Jeho přetržení kouli vymrštilo a udělilo jí zrychlující se rotaci. Gagarin málem ztratil vědomí. Naštěstí rotace pozvolna ustala a kabina letěla po plánované návratové dráze. Ve velké výšce nad Zemí se nad ní postupně otevíraly padáky. Gagarin přistál neplánovaně poblíž Saratova, nedaleko Volhy, a kabina skončila pouhých deset metrů od srázu nad řekou.
Rozhlasové a televizní stanice na celém světě přerušily obvyklé vysílání a ve všech jazycích skloňovaly jméno sovětského kosmonauta. Málokdo si uvědomuje, že Jurij Gagarin za sebou neměl celý jeden oblet Země - vzdálenost mezi místem přistání a místem vypuštění činila ještě 1 500 kilometrů. A podle COSPAR se za umělé kosmické těleso považuje pouze ta družice či loď, která alespoň jednou obletí celou zeměkouli. Podle toho by se Gagarin nestal prvním kosmonautem na oběžné dráze Země.
Vzestup slávy a světová reakce
Brzy ráno 12. dubna 1961 se ke kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu blížil autobus se dvěma muži v oranžové kombinéze a bílé helmě s červeným nápisem CCCP. Byli to dva sovětští kosmonauti German Titov a Jurij Gagarin. „Celý můj život připomíná jeden nádherný okamžik. Čekání netrvalo dlouho. Po dvou hodinách příprav v 9.07 moskevského času ohlásilo řídící středisko start. Šťastný let, Juriji. Je všechno v pořádku?“ zaznělo z řídícího střediska několik vteřin poté, co se Vostok 1 odlepil od startovací plošiny.
„Ano, děkuji. Na shledanou.“ Jako vůbec první člověk v historii mohl Gagarin vidět Zemi z úplně jiné perspektivy. „Kosmonaut volá Zemi. Dívám se na naši planetu. Rozeznávám barvy země, lesy, řeky, mraky. Všechno kolem mě je překrásné.“
Vliv na studenou válku a legendu
Dobývání vesmíru se zrodilo z druhé světové války a ze soupeření dvou supervelmocí, USA a Sovětského svazu. Sergej Koroljov poslal na oběžnou dráhu první družici i prvního kosmonauta - Jurije Gagarina. Sputnik 1 a Lajka hrály klíčové role v přetváření světového obrazu kosmického závodu. Americká veřejnost i britská veřejnost sledovaly události s velkým zájmem a určovaly tón mediálního pokrytí.
Gagarinův let měl obrovský dopad na propagandu a internacionalizaci slávy sovětského kosmonauta. Jeho sláva byla využívána k posílení prestiže socialistického bloku a k vytyčování tónu studené války na mezinárodní scéně. Z dosavadních oficiálních záznamů vyplývá, že Gagarin se stal symbolem úspěchu a vzmachu lidské techniky v průběhu 60. let.
Smutné vyústění a odkaz
Hořký konec hrdiny: Gagarin slávu neustál. Zemřel v roce 1968 při pádu letadla, které pilotoval. První muž ve vesmíru odpočívá na čestném pohřebišti u Kremelské zdi v Moskvě mezi nejvýznamnějšími představiteli Sovětského svazu. Odkazu Jurije Gagarina se věnoval pořad České televize Retro v roce 2013. Nabízí třeba rozhovor s nedávno zesnulým novinářem Karlem Pacnerem a jeho pohled na sovětského kosmonauta v 60. letech.
Snímek Miliony lidských očí ukazuje pozadí světové slávy i fakta o životě a smrti Jurije Gagarina. Při přípravách na let se zvažovalo mnoho faktorů, včetně zdravotní a psychické připravenosti kandidátů. Start byl rozhodnut na základě kombinace technických schopností a veřejného dojmu, a to v kontextu tehdejší mezinárodní dynamiky.
