Jemniště: Barokní zámek s bohatou rodinnou historií a proměnou po roce 1989

Mít zámek o sto kilometrů dál od hlavního města, museli bychom pro něj hledat jiné využití než turistiku, říká Jiří Sternberg.

Československo-sovětské přátelství se za komunistů podepsalo i na zámku Jemniště u Benešova.

Paradoxně ne přímo negativně.

Než ruský generál přijel v roce 1974 slavnostně otevřít stálou výstavu o nerozborném přátelství obou zemí, nasypal stát do zanedbané památky asi patnáct milionů korun.

Na tu dobu velkou sumu.

Zámku prospěla oprava střechy, některé stavební zásahy ale nebyly citlivé.

Už v roce 1985 mu zámek v rukou psané závěti odkázala jeho bezdětná prateta Terezie Sternbergová, provdaná za Františka Mens­dorffa-Pouilly.

"V té době se tomu všichni smáli," vzpomíná nynější zámecký pán, či spíše podnikatel na zámku.

S manželkou Petrou jsou rovnocennými vlastníky firmy Zámek Jemniště s. r. o.

Na barokním sídle je na první pohled patrné, že rodinná firma se ubírá správným směrem.

Narodil se jako první a jediný potomek Jana Bosca Sternberga a Leopoldiny Lobkowiczové v německém Sendenu.

Rodina se ale ještě v roce 1968 vrátila do republiky.

Vyrůstal v Chodově u Karlových Varů, otec pracoval v dole a matka na hygienické stanici.

Studoval stavební fakultu, studia nedokončil.

S manželkou Petrou, vystudovanou teoložkou, vlastní firmu, která spravuje zděděný majetek.

O Terezii, Františka a Rainera, což jsou zámecké apartmány pojmenované podle původních majitelů zámku a rodinného přítele, se stará především Jiří Sternberg.

Ale dělá, co je právě potřeba.

Má přehled o všem, třeba i o tom, odkud pocházejí růže v zahradě.

Obvykle je na něm, aby přivítal výpravu australských turistů, kteří zámek nedaleko Prahy pravidelně navštěvují.

A hlavně počítá: "V loňském roce to bylo poprvé, co zámek skončil na nule."

V erbu Sternbergů je osmicípá hvězda, jejich rodové heslo zní "Nikdy nezapadá".

Občas ano. Hlavně od starších lidí je to spontánní.

Moje prateta Terezie Mensdorffová-Pouilly žila v sousedních Postupicích na faře, když jí Němci sebrali zámek, a pak se už do něj nikdy nemohla vrátit.

Pro místní zůstala vždycky paní hraběnkou.

Často si ji zvali za kmotru při křtech.

Historii mám rád, ale určitě jsem si nikdy nepředstavoval, že přijdou restituce a budou se šlechtickým rodům vracet majetky.

Zámek Jemniště patřil jiné příbuzenské větvi.

Pradědeček Filip odkázal hrad Český Šternberk synovi Zdeňkovi a zámek dceři Terezii, která se provdala za hraběte Františka Mensdorffa-Pouilly.

Neměla děti, a když v roce 1985 zemřela, přinesl její manžel rukou psanou závěť, že si přeje odkázat Jemniště někomu ze Sternbergů, řečeno v uvozovkách ho odkázala mně.

Platbu nelze provést.

Jemniště je barokní zámek, který se nachází uprostřed zelených kopců nedaleko Benešova ve středních Čechách.

Elegantní letní sídlo si nechali na začátku 18.

Velkolepá barokní budova se zámeckými hodinami a malou věžičkou se rozbíhá do boků, aby na jedné straně dominovala kaplí, na té druhé kdysi divadlem.

Před zámek pak vybíhají nízká křídla, která utváří nádvoří.

Přední stranu čestného dvora uzavírají nízké domky a kovová brána.

Zámek byl postavený v roce 1725, takže letos slaví 300 let.

„Počítáme od vysvěcení kaple 14. října 1725, což chápu jako kolaudaci. Což teda nepochopila jedna dáma, která po mně chtěla doložit kolaudaci zámku. Tak jsem říkal: Víte, tehdy přišel farář, vysvětil to a bylo hotovo. Žádný zápis o tom neexistuje,“ vypráví současný majitel zámku Jiří Sternberg.

Rodina Sternbergů měla titul hrabě.

„Možností, jak oslovovat hraběte bylo mnoho: Vaše milosti, Vaše blahorodí, ale jsem rád, že už se to nepoužívá,“ usmívá se majitel, který obývá levé křídlo zámku.

Předci

Rod hrabat ze Sternbergu patří k nejstarším českým šlechtickým rodinám v zemi.

Jde o jediný rod, který byl odedávna v panském stavu.

Jeho příslušníci se výrazně zapsali do českých politických i kulturních dějin.

Rod sahá až do roku 1241, kdy Zdislav z rodu Divišovců začal stavět známý hrad Český Šternberk nad řekou Sázavou.

„Bylo mnoho zajímavých předků, třeba Kašpar Sternberg, jeden ze zakladatelů dnešního Národního muzea, nebo můj dědeček Jiří Sternberg, který za války chránil divišovskou židovskou komunitu.“

Zdeněk Sternberg zase využil hnědouhelné doly, které patřily k panství.

„Začal těžit uhlí, prodávat a relativně na tom zbohatl, protože pak koupil i Český Šternberk jako hrad, který asi 150 let vlastnily jiné rodiny. O pár let později koupil Jemniště.

Jiří Sternberg|foto:Život na zámku

Jiří Sternberg pobývá na zámku od roku 1995.

„Ze začátku to bylo krušný. V místnostech se topilo akumulačními kamny, které byly vestavěny do kachlových kamen. My jsme tam začali bydlet v listopadu. Byla zima, tak se začalo řešit ústřední topení. Chvíli jsme bydleli i v expozicích, takže večer jsme natáhli matrace a ráno je zase sbalili, protože byly prohlídky,“ vzpomíná.

Na zámku je řada obrazů a na nich vyobrazení nejrůznější šlechticů. Ve své době fungovaly místo fotografií.

„Povinnost nechat se zvěčnit sice není, ale na Českém Šternberku je takový obrázkový rodokmen, který nechával zpracovat můj dědeček, tak je to tady udělané podobně.“

Rod Sternbergů

Heslo rodu: Nescit Occasum; v češtině znamená „nezná západu“ nebo „nikdy nezapadá“, míní se tím šternberská hvězda.

Erb: Osmicípá zlatá hvězda v modrém poli

První známý prapředek: Diviš z Divišova, je r. Jiří Sternberg se každý den snaží projít park, posadit se na lavičku a relaxovat.

„Já to tu cítím jako domov. Jsem tady rád, trávím tady spousty času.“

Za nejhezčí část zámku považuje tu expoziční, kde je starý nábytek.

Objevuje se i ve znacích měst, která rodině v minulosti patřila, jako byl Benešov, Holešov, Štíty, Mírov, Moravský Beroun, Počátky nebo Zlín.

„Naše rodové heslo je proto ‚Nescit occasum‘ neboli ‚Nikdy nezapadá‘. Takto si to zvolil Zdislav už v tom roce 1241.“

V rámci rodového hesla by si Jiří Sternberg přál, aby se rod trochu rozrostl.

Sám má syna a dceru.

„Syn je tak jediný Sternberg v té mladší generaci. Dědeček měl devět dětí, ale to předpokládám, že asi Vojtěch mít nebude.

Ještě v roce 2025 je v plánu instalovat lavičku Václava Havla.

Už máme svolení od paní Dagmar Havlové.

Na prohlídku můžete přes léto přijet kdykoliv.

Otevřeno mají každý den a s průvodcem si projdete během jedné hodiny celkem devět místností.

Navštívíte i kapli sv. Josefa, která je v přízemí.

Na zámku rád vítá i filmaře.

Co všechno se tady už natáčelo?

Provází někdy i on sám osobně?

Jsou na zámku nějaké tajné dveře?

A které vržou nejvíc?

Vztahuje se k zámku nějaká legenda?

Kdo čistí lustry a zrcadla?

Infografika: Zámek Jemniště a okolí

tags: #jiri #sternberg #zamek #jemniste #firma #ic