Odstoupení od smlouvy patří mezi základní nástroje řešení nefunkčních závazkových vztahů. Jeho uplatnění v insolvenčním řízení podléhá omezením, která je vhodné mít na paměti již v době přípravy smluvní dokumentace. Zejména rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka mění rozložení práv a povinností smluvních stran a posouvá rozhodování o dalším osudu smluv do rukou insolvenčního správce či dlužníka. Odstoupení od smlouvy se řadí mezi v praxi běžně využívané způsoby zániku nesplněného závazku. Obecná právní úprava je obsažena v § 2001 a násl. OZ. Zmíněné ustanovení uvádí, že „od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon“.
Právní rámec odstoupení a jeho význam v OZ
Občanský zákoník dále výslovně zmiňuje možnost odstoupit od smlouvy na několika dalších místech (např. v § 2379 OZ, § 2382 OZ, § 2533 OZ, § 2808 OZ). Smluvní strana zpravidla přistoupí k odstoupení od smlouvy, když sezná, že trvající závazkový vztah nesplní zamýšlený účel. Důsledkem je zánik existujícího závazku, který platně vznikl a nadále trvá (tj. nezanikl například splněním či jinak). Jde o jednostranné adresované právní jednání smluvní strany učiněné s úmyslem zapříčinit zánik nesplněného závazku, tj. Odstoupením od smlouvy se smlouva zakládající závazek neruší. Pouze dochází „ke zpětnému rozvázání všech práv a povinností ze závazku“, resp. Účinky zahájení insolvenčního řízení samo o sobě omezují dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou.
Insolvenční zákon stanovuje dispoziční oprávnění různě dle jednotlivých fází insolvenčního řízení. Obecně platí, že po zahájení insolvenčního řízení a současně před rozhodnutím o úpadku (a rozhodnutím o způsobu řešení úpadku), může věřitel, který je smluvní stranou dané smlouvy, od ní odstoupit při splnění zákonem či smluvně zakotvených předpokladů. Z uvedeného důvodu bývá ve smlouvách zakotveno ujednání, na základě kterého je smluvní strana oprávněna odstoupit od smlouvy, bude-li vůči druhé straně zahájeno insolvenční řízení.
Na co si dát pozor po rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku
Po rozhodnutí o úpadku a před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku bude situace věřitele obdobná. Zásadní změna nastává v okamžiku, kdy soud rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužníka. Po prohlášení konkursu na majetek dlužníka se stává insolvenční správce osobou s dispozičními oprávněními, přičemž je oprávněn (a) smlouvu o vzájemném plnění namísto dlužníka splnit, popř. žádat splnění od druhé smluvní strany anebo (b) plnění odmítnout. Jestliže insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu druhé smluvní straně nesdělí, že smlouvu splní, platí, že plnění odmítl.
V mezičase nemůže druhá smluvní strana od předmětné smlouvy odstoupit, ledaže je v ní ujednáno jinak - zákon vylučuje aplikaci obecných hmotněprávních důvodů pro ukončení smlouvy založených například prodlením dlužníka s plněním a brání smluvním partnerům dlužníka v jednostranném „vyvázání se“ ze smluvních vztahů pouze v důsledku nastoupení konkursního režimu.
Smluvní strana, které insolvenční správce odmítl plnit, je oprávněna do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění uplatnit náhradu způsobené škody přihláškou pohledávky. Naopak smluvní strana ze smlouvy, u které insolvenční správce plnění neodmítl, bude na základě smlouvy plnit i nadále a získává mnohdy výhodné postavení - pohledávky z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatu podle § 169 odst. 2 písm. g) IZ, tj. Za trvání reorganizace se shora popsaný postup podle § 330a IZ použije přiměřeně.
Nicméně jednající osobou je sám dlužník, který vykonává dispoziční oprávnění se souhlasem věřitelského výboru. Zatímco v konkursu se insolvenční správce musí včas rozhodnout, jaké smlouvy budou nadále plněny, aby smluvní strany ve lhůtě o této skutečnosti vyrozuměl (jinak nastanou účinky odmítnutí), dlužník v reorganizaci musí příslušné smluvní strany včas vyrozumět o tom, že dané smlouvy nebudou nadále plněny.
Je vhodné upozornit, že specifická pravidla insolvenčního zákona stanoví pro fixní smlouvy, výpůjčky, nájemní a podnájemní smlouvy, leasingové smlouvy a výhradu vlastnictví v § 254 a násl. Zmíněná východiska nachází oporu rovněž v judikatuře Nejvyššího soudu, která důsledně rozlišuje mezi jednotlivými typy smluvních vztahů a jejich postavením v insolvenčním řízení. Dovolací soud opakovaně zdůraznil, že zvláštní režim odstoupení od smlouvy podle § 253 IZ se uplatní pouze ve vztahu ke smlouvám o vzájemném plnění, které ke dni prohlášení konkursu nebyly zcela splněny ani jednou ze smluvních stran. Jestliže dlužník splnil své povinnosti ze smlouvy již před prohlášením konkursu, nelze takovou smlouvu podřadit režimu daného ustanovení, a to ani v případě, že druhá smluvní strana byla ke dni prohlášení konkursu v prodlení se svým plněním.
Z výše uvedeného plyne, že prohlášení konkursu či povolení reorganizace zásadně mění postavení smluvních stran a omezuje možnost individuálního uplatnění práva odstoupit od smlouvy. Insolvenční správce, potažmo dlužník má rozhodující vliv na další osud trvajících smluvních vztahů ze smluv o vzájemném plnění, přičemž volba mezi splněním smlouvy a jejím ukončením musí vycházet z ekonomického posouzení dopadu na majetkovou podstatu.
Praktické dopady pro smluvní strany
Věřitel, který je smluvní stranou a čeká na rozhodnutí insolvenčního řízení, musí vzít v úvahu, že po prohlášení konkursu se určitá práva a možnosti mění. Pokud správce plnění odmítne, vzniká právo na náhradu škody; pokud plnění trvá, pokračuje i po zahájení konkursu a může být považováno za pohledávku vůči majetkové podstatě. Změny v postavení smluvních stran se odvíjejí od stavu majetkové podstaty a od toho, zda je smlouva nadále plněna či nikoli.

Jak nastavit tlačítko na odstoupení od smlouvy | Shoptet Tutorial
Upozornění na judikaturu a konkrétní ustanovení je důležité zejména pro fixní smlouvy, výpůjčky či nájemní smlouvy, kdy mohou nastat specifické režimy odstoupení. Pro vyhodnocení dopadu na majetkovou podstatu je nezbytné zohlednit, zda šlo o smlouvu o vzájemném plnění a zda ke dni prohlášení konkursu nebyla splněna ani jednou ze stran.
Celkově lze shrnout, že insolvenci zásadně mění postavení smluvních stran a omezí možnosti jednotlivců v uplatnění práva odstoupit od smlouvy. Správce a dlužník tak hrají klíčové role při rozhodování o dalším osudu trvajících závazkových vztahů a jejich posouzení by mělo vycházet z ekonomické analýzy dopadu na majetkovou podstatu.
tags: #insolvencni #rizeni #storno #transakci