Nezkrotná řeka prorazila kaňonovité údolí a erozí tu vznikla kamenná moře, obří hrnce, bouřlivé peřeje a vodopády. Výchozím bodem je parkoviště u Horního mlýna. Trasa cca do půlky sleduje balvanité koryto řeky po červené turistické značce.
Charakter trasy a základní průběh podle hlavních úseků
Hlavní zajímavosti na trase: přírodní rezervace Údolí Doubravy, chráněná krajinná oblast Železné hory, Mikšova jáma. Značení trasy vede po červené turistické značce. Vhodná doba k návštěvě: jaro až podzim mimo sníh. Pro koho je stezka určena: pěšky. Počet zastávek: 11. Forma předávání informací: informační panely. Zaměření naučné stezky: příroda.
Údolí Doubravy je romantické v každém ročním období. Natreku už byla popsána cesta na podzim, v zimě tu při mrazivém počasí můžete obdivovat ledopády. Auto nechávám v Chotěboři poblíž nádraží a vyrážím po úzké asfaltce směrem na Bezdědek. Silnice po chvíli klesá v serpentinách do údolí Doubravy. Původně jsem se tu chtěla napojit na červenou značku, ale cesta lesem je téměř nemožná. Les byl silně napaden kůrovcem a dřevaři tu likvidují suché stromy.
Od Horního mlýna až po vyhlídky Čertův stolek a Sokolohrady
Stezka má asi 5 kilometrů a celou cestu vede těsně podél řeky. Pěšina je úzká, někde kamenitá, na několika místech jsou kovové mostky, nebo kamenné stupy. Řeka je na začátku údolí ještě široce rozlitá, hledá si cestu rameny mezi stromy. Kousek od Dolního mlýna je zajímavý přírodní úkaz Točitý vír - říčka tu naráží na terénní zlom, voda se ze setrvačnosti zatočí v tůni a pak pokračuje přes nízký jízek dál. U tůně stojí soukromá chatka. Turisté, které tu potkávám, mi říkají, že dřív tu byly sluneční lázně a oblíbené lesní koupaliště.
Dál proti proudu se Doubrava zužuje do úzkého kaňonu se strmými skalami kolem. Ze strání nad řekou stéká tající voda, která v noci zamrzne do krásných rampouchů. Ledové krápníky visí na skalách nad řekou, ale plotny jsou i na stezce. Ideální je použít nesmeky, předejdou nechtěnému uklouznutí. Několik míst je pro větší bezpečí zajištěno řetězy. Asi uprostřed stezky jsou odbočky na dvě vyhlídky - doprava na skalku Čertův stolek a doleva na místo, kde dřív stál hrad Sokolov.
O pár set metrů dál je asi nejhezčí místo stezky - soutěska Koryto. Voda tu protéká úzkým místem mezi skalami a tvoří malý vodopád. Stezka obchází skály horem a za soutěskou se objeví krásné ledopády. Ledové varhany měří několik metrů. Místní říkají, že když jsou mrazy silné, ledové sloupy mají průměr i půl metru. Chvíli obdivuju rampouchy různých velikostí a tvarů a pak pokračuju dál. Řeka se tu opět zklidňuje, občas narazím na dřevěný srub. Na konci údolí je velký polom.
Pokračování k dalším vyhlídkám a zakončení trasy
Od obce Bílek pokračuju dál po žluté značce. Cesta vede zvlněnou krajinou mezi poli a loukami. Krátký úsek lesem ozvláštní Jalovecká skála. Za Hařilovou Lhotkou je v krajině několik rybníků. Dnes jsou zamrzlé, ale pohled na stromořadí dubů a uschlé rákosí na břehu potěší. Na obzoru se zvedají Železné hory. Původní záměr byl vyšlápnout si alespoň na první kopečky a rozhlédnout se po krajině, ale studené mrholení a deseticentimetrová vrstva sněhu mě přiměje u Štepánovského zámku otočit zpět.
U Bezděkova je vedle silnice malé přírodní koupaliště, volně přístupné. Sedám si u přístřešku, odpočívám a doplňuju energii. Po chvíli pokračuji dál po polních a lesních cestách, vracím se do Chotěboře. Od Dolního mlýna stoupám po lesní pěšině nahoru do svahu ke skalkám poblíž města. Ze skalek Domino a Koukalky je díky pokácenému lesu částečný výhled na Železné hory. Na skalkách jsou krátké cvičné trasy pro horolezení a bouldering.
Od Koukalek pak lipovou alejí ke kapli sv. Anny nad městem. Kaple byla postavena jako poděkování za nalezení chlapce, který se ztratil v lese, a jeho uzdravení vodou z blízké studánky. Výlet po okolí města Chotěboře. Trasa prochází romantickým údolí řeky Doubravy, kde jsou zimě ledopády. Dál zvlněnou krajinou Vysočiny po polních a lesních cestách. U Chotěboře jsou pěkné skalky pro cvičné lezení s výhledy na Železné hory. Nehledala jsem, jedná se o krátký výlet. Stezka v údolí Doubravy je při mrazu zledovatělá, hodí se nesmeky. Některé úseky byly úplně pokryté ledem.
Historie, správa a praktické detaily
Středně náročná naučná stezka začíná u Horního mlýna u Chotěboře a končí v obci Bílek. Vede souběžně s červenou turistickou trasou v úzkém lesnatém údolí kaňonovitého rázu vytvořeném řekou Doubravou. Ve svazích nad řekou lze vidět nejrozsáhlejší kamenná moře v údolí, nad nimiž se až nad koruny smrků vypíná jediná skalní věž, nazvaná Čertův stolek. Na vrcholu nejvyšší skály Sokolohrady, kam zavede turistická stezka, je upravená vyhlídka.
Historie hradu Sokolohrady, dnes z hradu zůstaly jen valy a vyvýšenina, která patrně ukrývá základy věže. Z hradu se toho moc nedochovalo - pouze zbytky základového zdiva a prohlubně po budovách a dále málo znatelný příkop. Od lávky pokračujeme stále po červené turistické značce až do obce Bílek. U vlakové zastávky je občerstvení, kde si můžeme zakoupit Turistickou Známku.
Východiska a výchozí body pro návštěvníky
Chotěboř leží v kraji Vysočina, severovýchodně od Havlíčkova Brodu. Město Chotěboř najdeme na rozhraní Českomoravské vysočiny a Železných hor. Výchozí místo pro procházku kolem řeky Doubravky je vesnička Bílek, kam se můžeme dostat jak vlakem, tak bez problémů zaparkovat auto. Přírodní rezervace Údolí Doubravy je nejcennějším územím jižní části chráněné krajinné oblasti Železné hory.
Meta informace o trase
Trasa začíná v Chotěboři a končí v Bílkách; celková délka i propojení s místními vyhlídkami a hrady dělají z této cesty významnou naučnou stezku v rovině přírody a geografie krajiny. V letních měsících je možné spojit procházku s návštěvou místních jezíček a kaplí, v zimě zase s ledopády a zledovatělým korytem Doubravy.