Doba letu slunečního paprsku a jeho význam pro Zemi

Základní informace a Slunci a o slunečním záření, které dopadá na povrch Země. Slunce je středem naší sluneční soustavy a svou velikostí předčí všechny planety - Merkur, Venuši, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun a s průměrem 1,4 milionu kilometrů je téměř 110krát větší než Země. Tato obrovská hvězda nám dává světlo a teplo potřebné pro růst rostlin a život všech tvorů. Starověcí Egypťané uctívali Slunce jako nejmocnějšího z bohů. Slunce však není největší hvězdou v Galaxii. Vypadá velké a jasné, protože je od Země vzdálené pouze 150 milionů kilometrů. Světlo ze Slunce k nám přiletí za 8 minut, světlo ze Siria, další nejjasnější hvězdy, k nám letí 8 let. Ve srovnání s jinými hvězdami Slunce patří mezi ty menší. Hmotnost Slunce je přibližně 333 000 hmotností Země. Slunce je velké a hmotné a díky silné gravitaci k sobě přitahuje okolní planety. Planety také mají svou vlastní kinetickou energii a bez přitažlivosti Slunce, které stáčí oběžné dráhy planet, by ulétly do prostoru.

Vědci se domnívají, že sluneční soustava vznikla před 5 miliardami let, patrně když explodovala blízká hvězda a zhroutila se do obrovského mračna prachu a plynu. Z horkého středu se stalo Slunce a z některých menších kusů se kolem něj vytvořily planety. Z dalších částic vznikly komety a planetky (asteroidy), které také obíhají kolem Slunce. Původní sluneční soustava byla vířící směsicí horkého plynu a kamenných úlomků. Slunce je mohutná plynová koule složená mj. ze 70 % vodíku a 27 % hélia. Hustota plynu se směrem k povrchu snižuje. U Slunce rozlišujeme sluneční jádro a sluneční atmosféru. Slunce získává energii přirozeným procesem jaderné syntézy - jádra atomů vodíku se vzájemně srážejí, slučují se a vytvářejí jádra helia. Při každé z těchto reakcí dochází k přeměně části hmoty v energii. K termonukleárním reakcím dochází v jádru Slunce, kde se teplota pohybuje kolem 15 milionů stupňů Celsia.

Horká hmota je předávána na nesourodý sluneční povrch, chladnější hmota stéká směrem k jádru. Tyto vnitřní pohyby vedou k mohutným erupcím na slunečním povrchu, v tzv. fotosféře. Zde dochází k neustálému víření horkých plynů a silných magnetických polí. Koróna (vnější atmosféra Slunce) je stejně horká jako střed Slunce, avšak plyny uvnitř koróny jsou velmi řídké, protože plynné částice jsou od sebe velmi daleko. Během zatmění Slunce (když Země stojí přesně ve stínu Měsíce) lze korónu pozorovat jako žhnoucí prstenec kolem zatmělého Slunce. Během zatmění jsou nejlépe viditelné tzv. protuberance - výtrysky plynu na okraji slunečního disku, které dosahují výšek až několik stovek tisíc kilometrů.

Z koróny proudí tzv. sluneční vítr. Ten se skládá z elektronů a protonů (elektricky nabitých částic) a pohybuje se směrem od Slunce rychlostí 3 miliony kilometrů za hodinu. Tvoří heliosféru, která zahrnuje magnetická pole a elektrická proudění a vyplňuje celý prostor sluneční soustavy, který se nám zdá být prázdný. Heliosféra chrání náš planetární systém před kosmickým zářením.

Chladnější oblasti na povrchu Slunce se jeví jako tmavé skvrny - skvrny na Slunci. Sluneční erupce jsou velké magnetické bouře a výbuchy, ke kterým dochází blízko slunečních skvrn. Sluneční erupce vyvrhují nabité částice a tím uvolňují ohromné množství energie do prostoru. Slunce svítí na obloze téměř pět miliard let a vědci se domnívají, že má v jádru dostatek vodíku, který bude dalších 5 miliard let spalovat.

Slunečních paprsků je známo několik druhů. Samozřejmě sem patří viditelné světlo, ale sluneční paprsky obsahují také neviditelné infračervené a ultrafialové záření. Infračervené paprsky vnímáme jako teplo, kterým nás slunce zahřívá. Ultrafialové čili UV záření nemůžeme ani vidět, ani cítit, ale přesto výrazně ovlivňuje náš život. Před dopadem na zemský povrch prochází sluneční záření zemskou atmosférou, která funguje jako filtr. Ochranu nám do jisté míry poskytuje ozónová vrstva. Ta se nachází ve výšce 15 km a vzniká tak, že UVC záření je absorbováno kyslíkem. Namísto obyčejné molekuly kyslíku 02 tak vznikne tříatomová molekula O3, tedy ozón.

Pokud se ale 03 potká s oxidy dusíku, rozpadá se, jeho vrstva se ztenčuje a škodlivé záření přes ni může lépe procházet. K největším zdrojům oxidů dusíku patří doprava a chemický průmysl. K jejich uvolňování však dochází prakticky při jakémkoliv spalování. Právě neustálé ztenčování ozonu kolem naší planety je hlavním viníkem toho, že se kdysi z opalování, coby módního hitu, stal dnes už hazard se zdravím.

Co bychom mohli o záření ze slunce vědět, než se začneme opalovat? UVB záření částečně prochází atmosférou a způsobuje pigmentaci kůže, její spálení a podílí se také na vzniku kožních nádorů. Asi 50 až 60 % UVB paprsků je filtrováno ozónovou vrstvou atmosféry, zbytek dopadá na zemský povrch a tím i na naší kůži. UVB paprsky jsou také velmi agresivní, působí především na vrchní část pokožky. Právě ony mají na svědomí, že se spálíme. S odstupem doby vyvolávají pigmentaci kůže.

UVB záření ovlivňuje imunosupresi - poškozuje imunitní systém v kůži a na buňky pokožky může působit rakovinotvorně (podílí se tedy na vzniku kožních nádorů). UVA záření prochází atmosférou a vyvolává přímou pigmentaci. Dlouhou dobu se mylně předpokládalo, že nemá škodlivé účinky, ale i toto dlouhovlnné záření se podílí na vzniku kožních nádorů. UVA záření proniká do hloubky kůže a tady páchá svou nebezpečnou destrukční činnost. Tím, že se dostává hlouběji do kůže, způsobuje chronické změny, rychlejší pigmentaci, poškození DNA buněk a je zodpovědné za tvorbu kožních nádorů. UVA proniká i sklem, proto proti němu nejsme chráněni ani v autě nebo ve vlaku.

Poměr UVA a UVB záření dopadajícího na zemský povrch je přibližně 95:5. Proč tolik humbuku kvůli letnímu sluníčku? V nechráněné kůži vystavené přímému slunci vyvolává UV záření změny ve struktuře buněk pokožky a také ovlivňuje jejich funkci. Po mnoha letech expozice slunečnímu záření je kůže trvale poškozena a toto poškození se s každým dalším vystavením se slunci zhoršuje. Tento vývoj se popisuje nejčastěji jako předčasné stárnutí kůže, ale ve skutečnosti se od skutečného stárnutí liší. I ve vysokém věku zůstávají partie kůže, které nebyly během života vystaveny slunečnímu záření, hladké, bez pigmentových skvrn.

Kůže, která naopak byla nadměrně vystavena slunečnímu záření, je ztluštělá, zhrubělá, tužší na pohmat, postupně v průběhu desítek let se na ní objevují pigmentové skvrny a původně světlá kůže získává nažloutlý nádech. Kůže ztrácí svoji elastičnost, napětí a objevují se četné vrásky, hlubší záhyby i rýhy. Tyto změny jsou patrné zejména na kůži, jež byla slunci vystavena dlouhodobě nejvíce, jako je kůže obličeje, dekoltu, šíje, hřbetu rukou, předloktí, zevních partií paží a lýtka. Na kůži po léta vystavené slunečnímu záření se mohou tvořit také červená šupící se ložiska, tzv. solární keratomy.

denní době (max. množství UV záření dopadá na zem v době nejvyšší polohy slunce na obloze - kolem 12. hod. v zimě a 13. hod. Část UV paprsků dopadne na zemský povrch přímo ze slunce, většina je ale rozptýlena v atmosféře různými částicemi prachu, vody či mlhy a na zem dopadne nepřímo, až po odrazu těchto částic. UV záření se odráží také od některých povrchů. Spálit se lidé mohou i během lehce zamračeného dne. Mraky rozptylují UV paprsky všemi směry a určitá část jich tedy dopadne i na zemský povrch. Pouze hodně zamračená obloha s těžkými mraky pohltí i více než 90 % UV záření. Na volném prostranství na nás dopadne více paprsků než tam, kde se lze občas uchýlit do stínu stromů či budov. Slunečník na pláži nemůže člověka ochránit dostatečně, protože nezabrání dopadu paprsků odražených od písku nebo od vodní plochy. Proto se za hodně slunného dne lze opálit i ve stínu.

V našich zeměpisných šířkách jsou nebezpečné zejména květen, červen, červenec a srpen. Ale pozor - během jasného slunečného dne na jaře či na podzim může dopadnout na povrch více UV záření než při zataženém deštivém dni v létě. Téměř notoricky známé je varování před poledním sluníčkem. Množství UV záření totiž kolísá v průběhu dne. Za slunečného dne dosáhne intenzita UV paprsku maxima v době, kdy je slunce nejvýše na obloze a září nám přímo nad hlavou. Intenzita UV záření souvisí s délkou dráhy slunečních paprsků v atmosféře - čím je dráha kratší, tím je UV záření méně pohlcováno atmosférickým ozónem, a proto stoupá riziko poškození nechráněné pokožky. Bývá to ve 12 hodin v zimě a asi ve 13 hodin letního času.

Téměř 50 % celkové denní dávky UV paprsků dopadne na zemi mezi 11. a 13. hodinou v zimě, resp. mezi 12. a 14. hodinou v létě. Je to doba, kdy se lze nejsnadněji a nejrychleji spálit. Podstatné je pro intenzitu záření také nadmořská výška. S mnohem větší pravděpodobností se lidé mohou spálit kůži vysoko na horských svazích než na úrovni moře.

UV index je číslo s hodnotou 0 až 11+, kterým se specifikuje intenzita slunečního záření v dané lokalitě. UV index nám říká, jak rychle má slunce schopnost nás spálit (vyvolat zarudnutí pokožky). Přesně stanovit hodnotu UV indexu není jednoduché, protože je ovlivněna řadou faktorů, kterými jsou zeměpisná poloha, nadmořská výška, roční a denní doba, oblačnost a obecně počasí a také množství ozónu. UV index je tedy mezinárodně uznávaný způsob měření intenzity UV záření, které slunce vyzařuje na konkrétním místě a v konkrétním čase. V České republice stanovuje hodnotu UV indexu např. Český hydrometeorologický ústav a lze jej dohledat na internetu nebo ze zpravodajství o počasí. Aktuální denní intenzita UV záření je důležitá pro míru ochrany před sluncem. Při vysokém stupni UV indexu byste měli o to více dodržovat zásady bezpečného pobytu na slunci a používat ochranné přípravky s UV filtry.

Uvádíme také souvislosti: Sluneční světlo je pro život nezbytné - od podpory růstu rostlin a plodin až po zahřívání lidí. Sluneční světlo a tma spouštějí v mozku uvolňování hormonů. Serotonin je spojován se zlepšováním nálady a pomáhá člověku cítit se klidný a soustředěný. V noci tmavší osvětlení spouští v mozku tvorbu dalšího hormonu zvaného melatonin. Bez dostatečného slunečního záření může hladina serotoninu klesnout. Nízká hladina serotoninu je spojena s vyšším rizikem vzniku těžké sezónní deprese (dříve známé jako sezónní afektivní porucha neboli SAD).

Zlepšení nálady není jediným důvodem, proč si dopřát zvýšené množství slunečního světla. Ze všech zdravotních přínosů slunečního záření je asi nejznámějším iniciování procesu tvorby vitaminu D v těle. Vitamin D je nezbytný pro to, aby v těle probíhaly klíčové biologické procesy. Vitamin D3 ve spojení s vitaminem K2 zajišťují snadné vstřebávání vápníku a jeho přísun do kostní hmoty a zároveň zabraňují kalcifikaci tepen.

Snížené vystavení slunečnímu záření je spojeno s poklesem hladiny serotoninu, což může vést k velkým depresím se sezónním charakterem. Sluneční světlo vyvolává speciální oblasti v sítnici, které spouštějí uvolňování serotoninu. Vzhledem k této souvislosti je jednou z hlavních léčebných metod sezónní deprese léčba světlem, známá také jako fototerapie. Můžete si pořídit box na světelnou terapii, který budete mít doma.

Vědci zaznamenali souvislost mezi pobytem na slunci a nižší hladinou krevního tlaku a snížením počtu úmrtí na kardiovaskulární problémy. Podle WHO může sluneční záření pomoci i při léčbě některých kožních onemocnění. Podle vědců mají lidé, kteří žijí v oblastech s menším počtem hodin denního světla, vyšší pravděpodobnost výskytu některých specifických druhů rakoviny než ti, kteří žijí tam, kde je během dne více slunce.

Vystavení ultrafialovému záření B ve slunečních paprscích způsobuje, že se v kůži člověka vytváří vitamin D. Vitamin D vytvořený díky slunci hraje velkou roli ve zdraví kostí. Kolik slunečního světla denně potřebujete? V letních měsících, kdy je index velmi vysoký, můžete používat opalovací krém na obličej a další citlivé oblasti, abyste se vyhnuli spálení, ale nechte ruce a nohy po tuto dobu na slunci. Přestože je dostatečné vystavování se slunečnímu záření životně důležité pro lidské zdraví, je také důležité vyhnout se spálení.

A co nepřímé sluneční záření nebo používání sluneční lampy? Například sezení u slunečného okna má rozhodně své výhody. Spálená kůže využívá k hojení bílé krvinky imunitního systému. Kdykoli jste delší dobu venku, potřebujete sluneční brýle, které blokují UV záření, a klobouky se širokou krempou. Nejvhodnější je faktor SPF 15 nebo vyšší. Hledejte "širokou expozici", která blokuje větší část UV záření. Naneste si ho 30 minut předtím, než vyjdete ven, a nezapomeňte na místa, jako jsou rty, uši a krk.

Mezi 10. a 16. Sluneční svit a zbytek textu pokračuje v dalších sekcích. Solárium také zvyšuje pravděpodobnost vzniku rakoviny kůže. Pokud se opalujete před 35. Dokonce i jedno sezení může zvýšit vaše šance na melanom o 20 % a na jiné typy až o 65 %. Pokud se chcete opálit na celém těle, mohou být jednou z možností opalovací mléka. Posezení na slunečním světle má v sobě něco velmi uklidňujícího a povzbuzujícího. Měli byste se snažit o pět až 15 minut přímého slunečního záření denně v závislosti na typu vaší pokožky a indexu UV záření.

Na závěr se dotýkáme souvislostí mezi slunečním zářením a fototerapií, ale i další témata související s jasem a kaptivací vizuálních jevů a zdravotních benefitů. Sluneční záření má značný vliv na energetiku a osvětu - od solárních panelů a technologií až po biologické účinky na lidské zdraví.

noimgs

tags: #doba #letu #slunecniho #paprsku