Noví majitelé se bytu, v němž žila prvorepubliková hvězda Adina Mandlová, okamžitě zamilovali. "Měli jasnou představu: jednoduchost, účelnost, zemité tóny, přírodní materiály. V bytě však z původního zařízení nezůstalo takřka nic, což se zdálo být až symbolické - vzhledem k osudu samotné Adiny Mandlové. Prostorné místnosti jejího bytu byly v dobách socialismu rozkouskovány podivnými příčkami, za své vzaly i dobové podlahy. To také architektka využila, když se při rekonstrukci vyráběly okenní repliky. Naštěstí se zachovaly i vysoké stropy a unikátní vstupní dveře, které navazují na krásné společné prostory domu.
Opuštěný luxusně zařízený byt v Paříži byl od druhé světové války uzamčený a nikdo tam nechodil. Jeho majitelka na dálku řádně platila účty, i když už byt a nepoužívala: Paříž během války opustila a už nikdy se do ní nevrátila - zbytek života prožila v jižní Francii. Zemřela v roce 2010 ve věku 91 let. V tomto roce byl byt "objeven", protože se stal součástí dědictví. To je reálný příběh, všechny ostatní postavy, události a děj je již práce autorky. Knihu jsem rychle přečetla, ale nijak mě nezaujala. Nalezení (skutečného) bytu, který byl 70 let zavřený, je nádherný námět. V případě této knihy však promarněná šance.
Postavy temně černé nebo oslnivě bílé, jedna náhoda navršená na druhou, schůzky u právníka hodinu před odletem, natahování děje, aby se pak to jediné důležité odehrálo na posledních dvaceti stranách. Knížka s velmi zajímavým námětem. Příběh jednoho opuštěného byt a překvapivého dědictví. Samozřejmě nechybí ani romantika. Kniha se moc dobře četla a finální rozuzlení bylo překvapující. Krásná oddychová knížka na podzimní večery s tajemnou zápletkou z Paříže. Určitě doporučuji.
Velice nepředstavitelné shody náhod, příběh byl strašně povrchní, postavy jednotvárné. Například snoubenec mi přišel prototypem nějakého určitého dogmatu. Příjemné hezké čtení s tajemstvím. Podle toho, jak je Cat vylíčená jsem vůbec nechápala, co viděla na Christianovi. No a konec? V knize se objevují dvě postavy, které skutečně žily. Martha de Florian byla pařížskou kurtizánou a herečkou. V roce 2010 byl objeven její byt, do té doby po celých 70 let neobývaný. Příběh bytu Isabelle de Florian v Paříži, do kterého nikdo nevstoupil 90 let, je vynikající námět. Jeho tajemství, odhalované fotografkou Cat Jordanovou, její váhání na životní křižovatce, její přesvědčení, že na dědictví nemá morální nárok i prostředí Paříže a Provence, to jsou témata, na kterých kniha stojí. Knihu jsem četla až po ,Domě na jezeře’, která se mi teda líbila o poznání víc.
Do luxusního apartmá slečny de Florian v 9. pařížském okrese od doby nacistické okupace nevkročila ani noha. Až dosud nikdo nevěděl, že se tu pod nánosem prachu skrývá dosud neznámý obraz Giovanni Boldiniho, italského malíře z 19. století. Když majitelka bytu nedávno ve věku 91 let zemřela, vykonavatelé závěti najali na inventarizaci jejího majetku experty. Tajná láska francouzského premiéra? Pak jeho oči spočinuly na obrazu ženy ve růžových mušelínových večerních šatech a prý nemohl uvěřit vlastním očím. Šlo o Boldiniho portrét krásné Francouzky, Marthe de Florian.
Demografie a budoucnost bydlení v ČR: vliv stárnutí populace na bytový trh
V pozadí se ovšem začíná odehrávat velké mezigenerační předávání majetku - zejména nemovitostí - které se dotkne statisíců lidí. Velký příval starších bytů na trh přitom nemusí některá menší města zvládnout. „Je důležité si uvědomit, že demografie zcela mění pohled na vývoj trhu s bydlením,“ upozornil zakladatel platformy Dataligence Milan Roček, který s kolegy ze společnosti Flatzone připravil analýzu vlivu stárnoucí populace na bytový trh. „Generace baby boomers je ta, co dnes nejvýznamněji ovlivňuje trh s bydlením v České republice,“ uvedl Roček.
Poválečná generace lidí narozených mezi lety 1945 a 1955 je největší věkovou skupinou u nás, představuje kolem 1,9 milionu lidí. Pro jejich rodiny bylo mezi lety 1965 a 1980 vystavěno zhruba milion panelových bytů, mnozí z nich pak byty po revoluci získali v privatizaci do vlastnictví. Podle analýzy je více než 367 tisíc bytů a téměř půl milionu rodinných domů v České republice vlastněno lidmi staršími 70 let. Tito senioři vlastní nejčastěji dvoupokojové a třípokojové byty. Ty se nacházejí ze dvou třetin v panelových domech a z jedné třetiny v cihlových budovách.
Dá se tak očekávat, že velké množství dědiců bude chtít byty v takových městech prodat. „Za deset let se tak může významně změnit vztah mezi nabídkou a poptávkou,“ řekl Roček. Se zvýšenou nabídkou si hravě poradí krajská města, zatímco ve středně velkých městech to může aspoň zpomalit růst cen, neboť prodávající budou muset slevit ze svých nároků. „Řada měst, zejména ve velikosti od pěti do deseti tisíc obyvatel, ale nebude umět zvýšenou nabídku absorbovat,“ upozornil analytik.
Vlivu dědictví na bydlení se věnovali před několika lety i čeští sociologové. Socialologové došli k závěru, že mezigenerační výpomoc hraje čím dál silnější - často jedinou - roli, jak se mohou mladí lidé v dnešní době dostat k vlastnímu bydlení. Ať už jde o zdědění nemovitosti po prarodičích, darovaný byt či třeba o pomoc se složením základního balíku peněz pro žádost o hypotéku. Rostoucí ceny a nízká nabídka bytů ve velkých městech totiž stále prohlubují nedostupnost bydlení pro mladé lidi, pro které odstěhovat se do malých měst není řešením, neboť tam nenaleznou odpovídající práci.
„Mezigenerační transfery uvnitř rodiny jsou tím hlavním pilířem, který drží nad vodou současný bytový systém, a budou proto i určovat jeho budoucnost,“ píší sociologové, kteří pro tento účel provedli dotazníkové šetření.
Viager: tradiční způsob prodeje nemovitostí a jeho dopady
Ve Francii je tento staletý systém obzvláště oblíbený mezi majiteli nemovitostí bez dědiců. „Kdybych měl děti, chtěl bych, aby zdědily můj majetek. Ale já děti nemám, takže je to pro mě ideální řešení - mohu zůstat ve svém domě a žít pohodlně ze stálého příjmu,“ řekl André Helman, 74letý psychoanalytik, který nedávno prodal svůj pařížský byt formou viageru. Jeho jednopokojový byt koupila za 6,1 milionu korun, přibližně polovinu jeho tržní hodnoty, Ylla Heronová, 21letá studentka módy.
„Je krásný a útulný. Je tu velké okno, které zaplavuje prostor světlem, a výhled na střechy Paříže je kouzelný.“ Systém má i své kritiky. Někteří ho považují za morbidní, protože investice kupujícího závisí na smrti prodávajícího. Ale pro mě je smrt přirozenou součástí života. Viager však pro kupujícího není bez rizika. Kromě zaplacení jednorázové zálohy musí kupující platit měsíční splátky, které mohou trvat i desítky let. „Vždy počítám s tím, že prodávající se dožije 100 let,“ řekla Raevelová.
„Pokud se dožijí více, možná nevydělám.“ Výklady o viageru ukazují, že tento systém umožňuje starším majitelům zůstat ve svém domě a získávat pravidelný příjem, avšak pro kupující nese rizika, a to zejména závislost na délce života prodávajícího. Například dnes vyhledávají investice i zahraniční kupci a ceny v různých pařížských čtvrtích ukazují širokou škálu odhadů za metr čtvereční. V Saint-Germain-des-Prés u Seiny se dnes byt o rozloze 100 m² prodává průměrně za 36 milionů korun; v Le Marais, oblíbené pařížské čtvrti, se ceny v roce 2025 pohybují od 330 tisíc do 470 tisíc korun za m².
Regionální a mezinárodní dopady viageru a investičních bytů
Alternativou k pražským investičním bytům s nízkými výnosy je třeba Ústí nad Labem. I tam ale investoři srazili výnosy na historická minima. Nemovitosti nejsou pro každého investora. Více než dekádu se český realitní trh jeví jako místo, kde lze poměrně snadno a bez velkého rizika investovat. Do investičních bytů ukládají volné peníze movití podnikatelé i velcí investoři. A ti, kteří tolik peněz nemají, si s vidinou zbohatnutí jednoduše půjčili u hypotečních bank.
Nekonečný růst cen bytů, který slibují někteří realitní makléři s odkazem na pomalou výstavbu a převis poptávky po bydlení nad nabídkou, rozhodně není jistý. „Máme tady generaci investorů, kteří nikdy nezažili žádnou krizi. Vůbec nemají zkušenost s tím, že by trh několik let stagnoval, nebo dokonce výrazně klesal,“ upozorňuje nákupčí nemovitostí Marek Cifr. Neznamená to, že by investiční byty přestaly dávat smysl. Jako konzervativní nástroj pro dlouhodobé uložení peněz fungují stále. Kdo si ale s jejich pomocí chce zkrátit cestu k milionům na kontě, musí počítat s řadou rizik.
