Honzu znám osobně už spousty let. Bude to asi tak čtvrtstoletí. Považuji jej za parťáka, se kterým můžu otevřít různá témata a nemusím se bát, že je časem uslyším z jiných úst. Stejně tak vím, že do řešení jakéhokoliv problému umí vnést pohled a postřeh, který je velmi osobitý, čistý a správný.

Pamatuji si na šiškovou bitvu v lese na čundru před asi 20 lety, kdy se z nás na jedno odpoledne stali kluci. Nebo na návštěvu fořta s prohlídkou patron určenou pro černou zvěř, počátky masopustu ad.

První vážnější povídání spojené s komunální politikou jsme vedli už někdy před 6-7 roky. Když začala prosakovat informace o vymyšleném azbestu ve starých skautských klubovnách, nabídl jsem Samsonovi, že skautům mohu pomoci tím, že tuto informaci dostaneme mezi občany. Možná si někteří vzpomenou, že nakonec k tomu došlo ve Svobodných újezdských listech č. 12 na str. 8 v článku “Zaprodá újezdská radnice skauting?”, které jsem tehdy vydával (viz níže).

Pak přišlo spojení s Patrioty. Tehdy Honzovi tento krok někteří, především místní politici, nesmyslně vyčítali. Nepochybuji ovšem, že mezi sebou by ho rádi uvítali. Jenomže některým lidem vysvětlit, že se známe více let, než oni zde vůbec bydlí, je nadlidský výkon.

A pak následoval vznik Spolku OKO, který spoluzakládal, publikování v Magazínu Oko, pomoc s pořádáním koncertů, přednášek, úklidem lesa atd. Přitom ale pořád zůstal skautem a dodnes vede smečku Vlčat.

Z poslední doby si hlavně občané na Rohožníku vzpomenou na Honzovo postávání u Alberta při sběru podpisů k referendu na zachování zdravotního střediska. Málokdo si uvědomuje, že bez ohledu na to, že k hlasování v referendu nakonec nedošlo, tahle lednová akce byla největší podpisovou aktivitou veřejnosti v celé újezdské historii a díky tomu fakticky zastavila veškeré choutky na zrušení střediska na sídlišti. Ve volebním klání tahle informace poněkud zapadla, ale ono mohlo být ještě před volbami dávno rozhodnuto a vše podepsáno.

Ke sběru podpisů mám ale jednu příhodu. Často jsem chodil na sběr podpisů právě s Honzou a vždycky jsme si řekli, jak dlouho budeme venku postávat. Hlavně z důvodu chladného lednového počasí. A jak tak sbíráme podpisy, pociťuji, že tentokrát je větší zima než obvykle. Do domluveného konce však bylo ještě daleko. Říkám si, Honzovi taky bude zima a tak mu nabízím, jestli je mu zima, že to tentokrát můžeme zabalit dřív. To jsem si ale dal. Honza se pousmál a pravil, že je připraven, teple oblečen, zimními botky vybaven a stanovený čas dodrží. Holt poctivý skaut. A tak jsme ten mrazivý den sbírali podpisy až do konce smluveného času.

Petr Duchek

Vlevo je článek z ÚZ, video je z předání ceny.